Kolín 2025 

Účastníci: Viktor, Ruda, Milan, David, Jirka, Vlasta, Jitka, Maruška 

Bylo po prázdninách, ostřejší mail s pozvánkou na výlet jsem odeslal, tak jsem byl zvědavý, zda se ke mne v sobotu 13. září někdo připojí na výlet do Kolína. Já sám jsem se ten týden nacházel na rehabilitačním pobytu ve věznici Valdice, a tak jsem jako trasu výletu zvolil 15 km mezi městy Velký Osek a Kolín. S Vlastou jsem se pár dní předem dohodnul, že se eventuálně sejdeme v Nymburku a tam přistoupíme na vlak do Velkého Oseku. V 8.45 hod. jsem vystoupil z jičínského osobáku na nádraží Nymburk a po 9 hodině dorazil i Vlasta. Přemluvil jsem ho s tím, že máme čas a můžeme tudíž posnídat tzv. “na pána”. Našli jsme si snídaňovou kavárnu a pojedli míchaná vejce, kváskový chléb, kávu a vodu z karafy. Jak řekl nebožtík Pešek v TV inscenaci Jako kníže Rohan, “...žijete si tak říkajích na vysoké noze”. Vlasta to jen okomentoval slovy. .”to jsme se hodně posunuli”. Vlasta byl předtím 3 týdny v jihovýchodní Asii, kde se jí hlavně rukama, ale zde to naštěstí nepraktikoval. Po nasycení jsme si ještě koupili svačinu v pekárně Náš Chléb a řeznictví Jatky Český Brod. Byli jsme vybaveni a mohli se vrátit na nádraží. Když jsme byli skoro na peróně, koukám na dvojici opírající se o zábradlí a říkám si. Ti vypadají jako Jirka a Maruška. Než jsem mohl tento svůj geniální postřeh konzultovat s Vlastou, vítal se s námi Jirka a Maruška. Dali přednost výletu s OPATem před jinými radostmi, kupř. oslava padesátin kamaráda. Jirka vyndal z batohu ihned dalekohled. Říkal jsem si, na co v luhu Libice dalekohled, ale brzy jsem pochopil. Po odšroubování uzávěrů, se z levého naléval fernet a z pravého rum. Anebo opačně? Již nevím. Kdysi Jirka překvapil, když mě na zimním výletě na kopec Panna, celému zmrzlému podal termosku. Čekal jsem silný a horký grog, ale do hrdla se mi vlil vymražený fernet. Prostě Jirka. Já jsem také nelenil a z batohu na okoštování vytáhnul lahvici pití z Jičína. 35 % medový likér Kokotka. Přiznám se, že mě zaujal hlavně ten název. Po přípitku a přivítání jsme již jen čekali na vlak z Ústí nad Labem. Po nasednutí na nás čekali tři stateční. Jitka, Viktor a Ruda. Přivítání proběhlo rychle, protože za pár minut jsme vystoupil na zastávce Velký Osek. Již jsme tam několikrát vystupovali, víme, do čeho jdeme. Čerpací stanice i obchod s vietnamským zbožím je na svém místě. Po žluté turistické značce jsme zmizeli do luhu Libice. Zprvu se šlo snadno a zastávka na křižovatce turistických cest byla veselá, stejně jako veselá buchta. Po pauze již bylo hůře. Ve snaze cestu zatraktivnit a mírně zkrátit, jsem skupinku vedl po neznačené stezce přímo k Labi. Cesta byla tzv. Kopřivová, což znamenalo, prodírat se 1,5 m vysokými kopřivami několik set metrů až ke břehům řeky Labe. Za mnou se rozproudila diskuse, zda je člověk sešlehaný kopřivami odolnější vůči revma, ale jelikož jsem jako ledoborec Krasin prorážel kopřivový prales, odpověď na tuto kruciální otázku jsem nezaslechl. Konečně jsme se vynořili na břehu Labe. Setřásli jsme ze sebe rostlinstvo, pozdravili zevlující rybáře a vykročili vstříc městu Kolín. Jeho bývalého, vykuleného starostu zná jistě každý příslušník PČR. Podél Labe jsme šli již svižněji, přeci jen močály zůstali již za námi. Přitom luh Libice je zajímavý biotop, na počátku středověku s 10x větší rozlohou než dnes. Courali jsme se po březích Labe, zdravili se s rybáři a sem tam proběhla pauzička s Kokotkou anebo pálenkou z trnek. Před Kolínem si vrcholový tem A zachází a scházíme se až v přístřešku u koz z Kamerunu. Tam pojídáme uzeniny a sýry, kvalitní žitný chléb a zapíjíme rozličnými nápoji. Témata hovoru jsou všelijaká. Po odpočinku jsme se zvedli a zamířili do srdce města Kolín. Jako první jsme narazili na dětské hřiště s našimi oblíbenými hrdiny. Dva medvědi. Pane, pojďme si hrát. Ta vaše hra je pěkně vypečená. Inu, trochu jsme se tam s hrdiny našeho mládí vyblbnuli. Další cíl naší trasy byla rozhledna Maják. Postavena na ostrově zvaném Kmochův ostrov, 4 metry vysoká a vedle ní je socha rodáka a fotografa Josefa Sudka, jistě činí atraktivní cíl. Další člen teamu David byl již na náměstí, museli jsme pohnout. Rychle jsme se přesunuli přes šnekové schodiště do centra města. Krásná radnice zaujala fotografy a ostatní taktéž obdivovali centrum Kolína. David seděl na lavičce a vyhříval se. Po shledání se jsme se zkonsolidovali a vyrazili se najíst. Milan vymyslel hospodu U Červených, a ta byla trošičku mimo centrum. Přesto jsme k ní dospěli a myslím, že si každý v rámci možností pochutnal. Od ní jsme se již rychle přesunuli na nádraží Kolín, odkud byl tzv. rozjezd. Směr ÚL, Hradec a Jičín. Viktor s Davidem si výlet zpestřili přespáním v Jičíně, tudíž vzali Milana s sebou. Veselo pokračovalo ještě v Jičíně, jelikož tam právě probíhala akce...... Jičín, město pohádek. Po ubytování v hotelu Tammel jsme vyrazili do víru města. Pivní pub nás zaujal a pivo Řáholec a Prachov taktéž. Něco na zub jsme si došli dát do restaurace U piráta. Nabídka 3 druhů ryb a přílohy za 179 Kč nás zaujala. S vedením OPAT jsem se rozloučil, a šel čekat na bus do Valdic. Nic nejelo, a tak mě čekali ještě hezké 4 km do postele. 

Milan 13.10. 2025                  15 km