Koštice 

Účastníci: Eliška, Natálka, Ivetka, Monika, Líba, Jitka, Hanka, Viktor, Ruda, Jára, Milan 

Je bývalý svátek konce 2.světové války a já jsem se rozhodl, že je ideální čas se podívat do krásné krajiny ležící na pomezí středních a severních Čech. Sraz akce byl tentokrát buď v Ústí nad Labem anebo v Lovosicích. Vlaky ČD jezdí všelijak, takže jsem se obával zpoždění a vymyslel i přepravní plán B. Naštěstí nebyl zapotřebí a první část turistů se shledala u vlaku jedoucího z Lovosic včas. Byla sobota 9. května 2026, 8 hodin ráno. Rychle jsme si zabrali místa v celkem zaplněném vlaku a začali klábosit. Počasí nám přálo a chuť se projít krajem okolo Libochovic tu byla. Probrali jsme všechny možné klepy a než jsme se nadáli, vystupovali jsme ve vsi Koštice. Zde byl cíl jasný. Palírna Karfíkův dvůr, ověnčená všelijakými cenami. Na zastávce vlaku jsme se vyfotili a hurá do vsi. Krajina Českého středohoří se nám vlnila před očima a dělala nám tu správnou kulisu. Po 9 hodině zvoníme na dveře statku. Ozve se zabzučení, vcházíme do dveří. Pán nás přivítal a zavedl do svého království. Destilátů, likérů, medovin i jiných pochutin měl dostatek. Po kratším výkladu proběhla menší objednávka. Pán láhve zručně balil do ozdobného papíru. Trochu ho zarazila Monika, která pravila. Mě to nebalte, my to vypijeme hned. Pán byl překvapen, ne však zaskočen. Po shopování jsme se odebrali na nedalekou náves a u turistického přístřešku ochutnali tyto dary matky země. Anýzovka, Mátovka, Calvados se 48 % volume. Dobré to bylo. Zvedli jsme se a začali konečně pořádně šlapat krajinou. Zleva na nás mrkal Hanžbůrek, zprava perucká propadlina, což je místo oddělující střední a severní Čechy a vlastně je to takové zakončení Džbánské pahorkatiny. Po silnici, což byla ta nejméně záživná trasa, jsme se dostali do vsi  Levousy, kde nám Ruda pověděl, že zde kdysi působil v místním mlýně a my mohli při odpočinku pozorovat pána, který si zručně renovoval fasádu domku, nebo pozorovat meandr řeky, anebo sledovat, kam chodí děvčata na malou, aby při následném focení neuklouzl a nevyválel se na mokré zemi. Po odpočinku jsme se vydali dál.  Počali jsme stoupat a před námi se ve vší kráse rozevřelo České středohoří. Romantik by řekl, jako ženský klín. Po chvíli jsme zašli do lesa a pořád mírně stoupali. Natálka začala být již mírně unavená, ale to bylo způsobeno asi vybitím telefonu a absencí správné nabíjecí šňůry. Konečně jsme vyšli z lesa. Na východě se nám ostře rýsuje hora Říp. Začínám pospíchat, neb ve vesnici Evaň zavírá hospoda za 50 minut.  Naštěstí jsme to stihli. Sedli jsme si ke stolku a pozorovali místní hochy, co se proháněli okolo na kolech. Zaujal nás zvláště hoch, co mě za kolem připevněnou konstrukci, která by mohla sloužit k převážení unaveného otce z výčepu domů na dvůr. Hele, košatinka, řekl Jára. To jsme se nasmáli. Po odpočinku je třeba jít dál. Tentokrát už pouze z kopce.  Křepce jsme seběhli do vsi Poplze, kde bydlel jeden bývalý kolega. Ostatně ve vsi Evaň žila máma Jitky. Svět je malý. A hned vedle hospodařili na statku předci kamaráda Vlasty. Konečně Libochovice. Turisti se zde rozdělili. Fajnšmekři jako Milan, Jitka a Ruda jdou do vietnamského bistra. Vypadá všelijak, leč vaří výtečně (ne tak smažený sýr). Ostatní jdou do kultovní restaurace Černý orel, která je daleko starší než pofidérní film s J.C.van Dammem. Zde jsme se spojili s turisty ze skupiny č.2 a po občerstvení jsme si šli prohlédnout zámecký park. Natálka se dočkala iphone šňůry a byla zcela spokojena. V zámku se jednak točil seriál 30 případů a druhdy tam bylo minimuzeum praplastik pravěku. V osmdesátých letech. Pan Žebera a Mikula. Jeden se domníval, že byl Říp ostrov, druhý si myslel, že našel na poli z kamenů otesané předměty staré několik set tisíc let. Oba se mýlili, ale jako děcko jsem je žral. Ano, a ještě tam působil nějaký J.E.Purkyně. Po focení se skupinky zase rozdělili, a ta která našlapala více km se vydala na nádraží. Výlet pomalu skončil. Krásných 13,5 km je u konce. 

Milan    15.5.2026