Pastviny 2026
Účastníci : David, Vilda, Viktor, Vlasta, Milan
Letošní pánská dovolená, v pořadí již jednatřicátá, proběhla v termínu 20.6.-27.6.2026.
Sobota
Je tady červen a účastníci akce Pastviny 2026 jsou připraveni vyrazit. Na Pastvinách jsme byli již v roce 2005 a tak jsme si mysleli, že víme, do čeho jdeme. Viktor, David a Vilda vyrazili autem z Ústí nad Labem s tím, že Milan se k nim připojí v Hradci Králové, což se i stalo. Menší komplikace nastaly jen s časem a místem srazu, ale nakonec se všichni shledali okolo poledne, v restauraci Vulkán. Bylo docela vedro, takže jsme rádi zalezli do suterénního podniku. Jídlo i pití bylo dobré, porce veliké. Vildovo vepřo, knedlo a Milanův Pavlišovský řízek možná nebyly nejvhodnější pokrmy do horkého letního dne, ale hlad zahnaly dokonale. Po nasycení se, jsme zamířili k autu a pokračovali směr Doudleby. Zde jsme navštívili přírodopisné muzeum, jehož součástí byla i velká expozice o trampingu. Exponátů bylo hodně a nám za chvilku z prachu a horka vyschlo v krku. Nedalo se nic dělat, šli jsme se občerstvit do kavárny přímo do zámku. Chládek a káva či pivo bylo to, co jsme potřebovali. Viktor zavolal majiteli rekreačního objektu panu Randisovi, že se blížíme. Po 15 hodině jsme byli na místě. Pastviny č.p.16. Vila na Vyhlídce je samostatně stojící rodinný dům s maximálním soukromím, přímo u Pastvinské přehrady s vlastním molem a krásnou letní terasou a zahradou. Na zahrádce se nachází pískoviště, klouzačka, dětská houpačka a posezení s grilem. Vířivka, 6 ložnic, 2 kuchyně a pračka, toť pro nás pět bylo dostačující. Majitel nám předal klíče, poskytl pár instrukcí a odjechal. My jsme si vybalili tašky a jeli nakoupit nějaké jídlo. Billa v Žamberku splnila naše požadavky co do množství i kvality sortimentu. Následoval návrat do vilky a krámování. Po zabydlení se, jsme na doporučení majitele šli navštívit hospodu Na Stráni. Pojmenování objektu bylo příznačné, protože se k němu šlo stále do kopce. To se nelíbilo zejména Vildovi, ale vidina piva ho hnala vpřed. Kousek od hospody na nás halekal místní zahrádkář. Tento dobrý muž nám sdělil, že hospoda je dnes i zítra zavřená, neb v ní probíhá svatba. A od pondělka je zavřená až do středy podle jejich provozní doby. Tím začal náš kolotoč problémů s otevírací dobou hospod. Sezóna zde v okolí Pastvin začíná až 1.července, do té doby je většina podniků otevřena jen o víkendech nebo vůbec a buď nevaří a nebo jen do určité doby. Co teď ? Zkoušeli jsme to v restauraci U Mostu, ale ta za 45 minut zavírala. Vilda byl již viditelně rozladěn, takhle si to prý nepředstavoval. Nakonec se obětoval David (jako vždy), došel pro auto a zavezl nás do Žamberku do podniku zvaného Babeta. Byla to hospoda vedle koupaliště, tip na ní sehnal hbitý Vilda. V hospodě se nedalo moc dýchat, ale černé mraky na obzoru nás varovaly, abychom si nesedali na terasu. A dobře jsme udělali. Po chvíli se spustil solidní liják. Pivo, jídlo i limonáda byla na stole, nakonec bylo fajn. Po napojení jsme sedli do auta a zamířili k našemu dočasnému domovu. Tam jsme si pustili televizi, otevřeli si vlastní občerstvení a relaxovali. Den byl však náročný a tudíž jsme šli relativně brzy spát. Však to doženeme jindy.
Dnes 5 km
Neděle
Druhý den naší dovolené začal. Všichni byli plni sil a nadšení. Někteří pánové se šli koupat k přehradě na soukromé molo. Protože máme asi 40 vajec, je jasné, co tvořilo základ našich snídaní. Dnes jsme se chtěli podívat na chatu, kde jsme před 21 lety trávili naší dovolenou. Z vilky jsme vyrazili křepce, ale prudké stoupání nás postupně zpomalilo. Bylo teplo a tak jsme často odpočívali ve stínu a fotili. Konečně jsme se doplazili k chatě ev.č.382. Tam jsme kdysi trávili dovolenou. Dnes se nám zdálo neuvěřitelné, že jsme se tam v 6 lidech vešli. Chajda dnes byla zarostlá, opuštěná, k rekreaci už zřejmě neslouží. Škoda, byla kousek vedle hospody Formanka, která se naopak má čile k světu. Což je na červnové poměry na Pastvinách neuvěřitelné. Polévky, bramborák, piva a limči, všechno v nás zasyčelo. Pokračovali jsme v obchůzce a dostali jsme se do kempu Šlechtův Palouk. Když jsme procházeli recepcí, paní se nás ptala, kam jdeme. Řekli jsme, že do hospody, protože, kdybychom řekli k vodě, asi by chtěla nějaký poplatek. David se jí ptal,...a vy tu máte nějaký bazén, že chcete poplatek. To zase koukala paní. Bylo nám jasné, že k vodě se musíme z hospody nenápadně proplížit. Voda nás osvěžila, ale místo nebylo na povalování u vody nic moc a tak jsme šli dál. Po silnici jsme došli až do kempu U Kapličky a tady to začalo být zajímavé. Příjemné občerstvení se samoobsluhou a příznivé ceny nás vtlačily do lavic. Původní plán byl občerstvit se a pokračovat v průzkumu až do restaurace Na Pláži, kde zavírali v 18 hodin. K tomu však již nedošlo. Jako bychom se nemohli odlepit a jedna objednávka stíhala druhou. Zvedli jsme se, ani nevím kdy. Cestou domů nás ještě zaujala obří židle, u které následovalo půlhodinové focení. Konečně jsme se doplazili domů. Abychom se osvěžili, vlezli jsme si postupně, až na Vildu do vířivky a dost jsme se u toho nasmáli. Pak jsme skoro vyjedli láhev s utopenci a šli spát.
Dnes 10 km
Pondělí
Pondělí, den třetí. Po rozlepení očí jsem sešel do společenské místnosti, kde již seděl David a koukal na televizi. Na to, jak bylo včera tzv. veselo, jsme v dobré kondici. Vzali jsme tašku a šli na nákup do místního podniku zvaného Konzum. Pravda, sortiment nebyl nejširší, ale my brali stejně jen chleba, koláče a pečivo. Po klasické vajíčkové snídani jsme sedli do auta a jeli do městečka Potštejn. Zde jsme sedli do kavárny Trnka a popili něco lahodné kávy. Nakonec rychlý-pomalý nákup v Konzumu a svižný přesun na nádraží. Zde nastaly menší zmatky ohledně vlaku. Vlaky přijely naráz dva a v nádražním rozhlase popletly nástupiště. Nás ale nezmátli, jeli jsme správným směrem. Cestu nám krátila upovídaná paní z Hradce Králové. Po chvilce jsme vystoupili v Liticích a po červené turistické značce jsme se vydali směr Potštejn. Předtím jsme jen vyplenili knihobudku. Knihy o grilování či pěstování pokojových rostlin našly nové majitele. Tuto trasu jsme měli jít již při minulé návštěvě Pastvin, proto jen vyrovnáváme 21 let staré resty. Cesta vedla kolem hradu, kamenolomu a hřbitova, kde leží rodina Dytrtova. Nakonec jsme šli podél řeky Divoká Orlice. Vyšli jsme v místní čtvrti Brná, kde jsme si odpočinuli a vyblbli se na dětském hřišti. Atrakce to naštěstí přežily. Nedaleký pivovar Clock pivo vyrábí, ale pivnice je až v centru Potštejna. Jestě jsme si museli šlápnout. Na oběd jsme se zastavili v Restauraci Praha, kde ochutnáváme pivo Čáp, které pro ně vyrábí pivovar Letohradský Jelen. Po Čápovi se šlo ještě do pivnice Clock, kde na nás čekalo několik dalších druhů piv. Anežka, Maid, Twist, Clock. Zajímavá je sada dvou piv řady Spon, která stojí 1099 Kč. S tím už se vyplatí podlít kuře. Mě musela stačit plechovka piva Barbora z pivovaru Ostravar, kterou jsem dnes na večeři podlil kuřecí stehna a spolu s brambory jsme je spolykali. Večer jsme si pustili náš kultovní film Dnes naposled a pak jsme šli na kutě.
Dnes 12 km
Úterý
Úterý, den čtvrtý. Bylo ráno a na stole se na nás smála opět vejce. Po zabalení batohů jsme sedli do auta a vyrazili do města Králíky. Zde jsme se rozdělili. Vilda si šel prohlédnout vojenské muzeum, ostatní si vyšlápli na rozhlednu Křížová hora. Cesta na ní nebyla dlouhá, ale dost strmá. Ještě, že dnes bylo chladno, něco okolo 23 stupňů, náš nejstudenější den dovolené. Jinak teploty překračovaly 30 stupňů, byla to dovolená s nejvyššími teplotami. Cestou jsme předešli několik dospělých s malými dětmi v kočárcích. Když jsme byli nahoře na rozhledně, slyšeli jsme zezdola z rozhledny jekot dětí. Aby je David umravnil, velice nahlas zahudral jako čert. O vteřinu později se vynořila jakási mladší žena a ptala se, zda nám to přijde vtipné. Nedal bych ruku do ohně za to, že skvrna na jejích cyklokraťasech byla jen od potu. Po kratším odpočinku jsme to vzali oklikou k autu a jeli jsme nabrat Vildu k muzeu. Společně jsme pak navštívili poutní areál Hora Matky Boží. Zde nás zaujal zajímavý oltář a prodejna, kde prodávali devocionálie. Protože už nám kručelo v žaludku, zapadli jsme do první hospody, kde se čekání na jídlo protáhlo, ale nakonec jsme se dočkali. Hlavně Davidovo hovězí po námořnicku se stalo námětem vzrušené debaty. Spravit chuť jsme si zašli do kavárny Reichel, kterou jsme přejmenovali na kavárnu Das Reich. Zde proběhlo pár zajímavých objednávek, ale čas se naplnil. Cestou jsme se ještě zastavili na Pastvinách v restauraci Na Pláži a informovali se na ceny elektroloděk, které je možno si zapůjčit. Poté následoval přesun do vilky, kde se každý věnoval trávení volného večera dle svých preferencí.
Dnes 8 km
Středa
Je středa, polovina naší dovolené a já tradičně přebírám kronikářské povinnosti od Milana. Hned ráno přijíždí na pár dní Vlasta. Vilda hledá krabičku od cigaret, kde měl zastrčené peníze. Ta skončila v popelnici, odkud jí obětavě přiváží David. Sláva peníze se zachránily. Milan zapíná pračku, zapomene však strčit hadici do toalety, takže máme po chvíli z koupelny koupaliště. Milan trénuje vytírání. Po snídani se dělíme na dvě party. Ta naše (David, Vilda a já) odjíždí do kempu U kapličky, kde se s Vildou koupeme. David lelkuje a pozoruje ryby a projíždějící vodáky. Po dostatečném vykoupání jedeme do Letohradu na oběd. Zde mají levnou restauraci na nádraží, kde vaří opravdu dobře. Po obědě se vracíme na barák. Po odpočinku se chystáme vyrazit za druhou skupinou autem prohlédnout si rozhlednu. Než se nachystáme, volá Milan, že na místě je vše zavřeno, ať nejezdíme, že se vracejí.Druhá skupina (Milan a Vlasta) se koupají i obědvají na baráku. Poté vyráží na rozhlednu Amálka. Ta leží v obci České Petrovice. Následuje info od Milana: Jdeme po zelené turistické značce do obce, kde je vše zavřené. Podíváme se na rozhlednu a lesem kolem řopíků se vracíme. Nejdeme po značené cestě a náhle vylézáme vedle vojenského objektu Mladkov, kde zřejmě nemáme co pohledávat (Využití tvrze Adam - dělostřelecká tvrz byla vybudována v letech 1935 až 1938. Přísné utajení: armáda tento obří podzemní komplex betonových srubů a chodeb nikdy neopustila a ji více než 60 let ho využívá jako vysoce zabezpečený sklad munice a vojenského materiálu. Celý areál je obehnán plotem s ostnatým drátem, střežen kamerovým systémem, vojenskou policií a pro veřejnost je zcela nepřístupný. Okolní pozemky a povrchové části areálu slouží jako výcvikové centrum Armády ČR. Probíhají zde specializovaná cvičení, taktický výcvik jednotek a kurzy pro vojáky z povolání a aktivní zálohy). Cesto potkáváme u Pastvin chlapa s ochočeným vlkem.Na baráku po setkání obou skupin následuje koupání v přehradě i ve vířivce, dle výběru každého soudruha. Milan obětavě připravuje grilování, ostatní si zatím skočí na pár piv do Restaurace U Vleku. Po návratu se pořádně nacpeme chutnými pokrmy. Dnes našlapáno cca 14 km o což se přičinila hlavně druhá skupina.
Čtvrtek
Po tradičně vydatné snídani sedáme do obou aut a přesouváme se do Dolní Moravy. Opět se dělíme na dvě party. Ta zdatnější (Milan a Vlasta) vyráží na výšlap do kopců, ta druhá (David, Vilda a já) má šetrnější program. Přeci jen je pořád dost vedro. Projdeme se po areálu, dáváme občerstvení v kavárně a lanovkou se necháváme vyvézt na kopec. Zde okukujeme stezku v oblacích, visutý most, bobovou dráhu i několik trailů pro cyklistické nadšence. U pivka obdivujeme daleké výhledy z restaurace Skalka. Po prohlídce okolí sjíždíme lanovkou zpět a autem přejíždíme na oběd do Červené vody. Následuje návrat do Pastvin, kde se vykoupeme v přehradě a čekáme na kluky. Druhá skupina se mezitím vydala na vrch Slamník (1232 m n.m.), následující informace mám od Milana. Výšlap byl v panujícím vedru náročný, výhled z vrcholu parádní. Prudké sestupy také nebyly moc příjemné. Někde bylo lepší jít pozadu. Následoval přesun do obce králíky, kde jsme si dali oběd v restauraci Zlatá Labuť (zde jsme jedli i před 21 lety při návratu z výšlapu na Kralický Sněžník). A co si dát v Králíkách jiného než výborného králíka s knedlíkem a se zelím. Vracíme se za ostatními na barák. Před grilováním zbylých zásob stíháme pár piv v restauraci U Mostu. Večer je tradiční volná zábava s pouštěním písniček na přání. Dnes výkonnější skupina našlapala i přes panující vedro skvělých cca 15 kilometrů.
Pátek
Dnes po snídani vyrážíme o něco dříve. Jdeme do nedaleké půjčovny lodiček a nechceme čekat frontu. V půjčovně jsme první, pomáháme obsluze vytáhnout poškozenou těžkou loď na břeh a hnedle dostáváme slevu na vypůjčení dvou loděk s elektrickým pohonem. Posádky jsou následující: 1) Milan, David a Vlasta a 2) Vilda a já. Počasí přeje, ještě není vedro a provoz na hladině je zatím malý. Jede se dobře. Za hodinu co máme loďky k dispozici si projedeme skoro celou přehradu. Výhledy jsou dobré, chatky na pobřeží zajímavé, připadáme si jak ostřílení mořští vlci. Po lodičkách jedeme do Potštejna, kde se dělíme na dvě party. Milan s Vlastou směřují na zříceninu Velešov. Dle popisu kluků to byl řádný krpál se zarostlou cestou. Po náročném výstupu zjistili, že vidět není opravdu nic. My ostatní se občerstvíme v místní retro cukrárně, projdeme se po břehu Divoké Orlice, posedíme ve stínu. Vilda se vykoupe a já se ochladím alespoň po kolena. Po návratu první party jdeme na oběd do restaurace Praha. Na hrad Potštejn se nechystáme, raději si déle posedíme. Poté se loučíme s Vlastou, který jede domů a míříme zpět na Pastviny. Večer se jde na pár piv do kempu U Kapličky. Vilda v tom vedru již s námi nejde a relaxuje sám doma ve vířivce. Dnes se našlapalo cca 9 kilometrů. No a je tady konec dovolené. Zítra jedeme domů.
Sobota
Ráno po snídani, kdy dojídáme zbytky, pečlivě uklízíme. Potom čekáme na majitele. Ten přijíždí přesně dle domluvy, následuje kontrola objektu, odečet elektřiny. Vše je v pořádku, doplácíme spotřebu, loučíme se a vydáváme se na cestu domů. Všichni se již těší domů, takže je jen jedna zastávka na čerpací stanici (záchod, cigarety). Cesta utíká rychle, kolem poledne vysazujeme Milana v Praze. Okolo jedné jsme v Trmicích, kde na Vildu čeká odvoz. Loučíme se a tím končí naše letošní již 31 dovolená.
Sepsal: 7.7.202 Vik
