Bradlo 

Účastníci: Ivetka, Jára, Líba, Milan, Jitka, Pítrs, Jiřka, Monika 

   Je prosinec 2024 a pro mě to je poslední možnost, zúčastnit se letos nějakého výletu pod záštitou OPAT. Letos jsem moc neexperimentoval a zvolil jsem trasu z Dobkovic přes vrch Bradlo do Povrlů. Protože po pochodu bude hlad, raději jsem rezervoval místa v restauraci U Kulaté báby v Povrlech. Start akce byl pro většinu turistů v příjemných 10.40 hodin. Já jsem musel vstát přeci jen trošku dříve, ale to mi vůbec nevadilo, neb jsem se na výlet těšil. Od jihu k severu jsem přejel jako žižnivá čára. Čaj v Praze a káva v Ústí mě postavili spolehlivě na nohy. Plus snídaňové menu na Míráku v McDonald’s. Před nádražím v Ústí se nás sešlo nakonec osm, což je ideální počet lidí na výlet. Někdo jízdenku měl, někdo ještě ne. Rodina Binarova si odběhla koupit do stánku s novinami a zbožím tabákovým a pitím nějaké kapaliny a vrátila se s krásnými ponožkami s motivem Coca cola und Santa Claus. Já odběhl pro kávu Dorado a udělal foto na něj nějž má patent Pavluška, která ho vymyslela. Konečně je tady náš vlak, ve kterém jsme se hbitě rozesadili. Nepojedeme tentokrát dlouho, a tak si nikdo nevybaluje svačinu. Jenom Jiřka nám nechala potěžkat svůj batoh. Má v něm prý víno, slaninu, bagetu, okurky a dobrou náladu. A velitel zase nepřišel. Po vystoupení v Dobkovicích jsme se nejprve vyfotili a pak křepce vyrazili na trasu. Nejprve se šlo poměrně dlouho podél frekventované hlavní silnice DČ-UL, ale nakonec jsme odbočili doprava, do kopců. Jupí. Hned se postup zpomalil. S ohledem na Jiřinku jsme po nějaké době zastavili a od nákladu jí odlehčili. Ukázalo se, že někdo má v batohu vínko a někdo včeličkovou whiskey a jiné dobroty. Krásná přestávka to byla. Posilnili jsme se a šli dál. Cesta vedla zajímavým krajem plným ovocných stromů, ovšem již přerostlých a špatně plodících. Šlo se neustále do kopce a po chvíli jsme se dostali do míst, kde byl již sníh a led. Do vsi Maškovice. Tam jsme si udělali další přestávku. Pítrs z batohu vytáhnul sekt brut, Jitka víno a Jára svojí včeličkovou. Jiřka zbytky slaninky a bagety. A zase bylo dobře. Chlad nás ovšem poslal dál. A zase do kopce. Bradlo bylo již nedaleko. I když to vypadalo, že do kopce už se několika jedincům nechce, nakonec jsme to dali všichni. Berglinkoppe, Veruščina i Hellerova vyhlídka. Všude jsme prošli. A pak už jen hurá z kopce dolů. Zastavili jsme se až na hřbitově v Povrlech. Zde leží již 26 let můj kamarád, který tragicky zahynul při výkonu našeho společného povolání. Bylo mu tenkrát 24 let. Zavzpomínali jsme a pokračovali dál. Z časových důvodů jsme bohužel nemohli navštívit kultovní kavárnu Kovárna. Snad příště. Ke Kulaté bábě jsme se přiřítili tak akorát na čas v 16 hodin. Jelikož jsem tam nikdy nebyl, což je div, neboť jsem v okolí bydlel 29 let, byl jsem zvědav na interiér podniku. Musím říct, že jsem byl spokojený. A retro kultovní řízek pašerák mě dostal. Nakonec si nás ho objednalo více lidí. Jak se tak píše: jedli, pili hodovali, dobrou vůli spolu měli. Avšak čas letěl jako Mig 29 a tak nezbylo, než se vydat na vlak. Do Ústí, do Děčína i na Kladno jsme dojeli v čistém a relativně střízlivém stavu. 11 km pohodový výlet se jistě všem líbil a už se těší, jak v roce 2025 někam zase vyrazíme a na jaře 2025 oslavíme 20 let od vzniku OPATu. 

Milan 17.12. 2024