Účastníci: Líba, Dáša, Jiřka P., Ruda, Pavel, Vlasta, Milan 

    Na konec prázdnin jsem naplánoval na kilometry nenáročnou, ale na zážitky bohatou výpravu do okolí obce Vonoklasy. Z Ústí nad Labem, z Hradce Králové a z Českých Budějovic se nás nakonec v sobotu 31.8. 2024 sešlo v Praze sedm statečných. Všechny vlaky jely načas, a tak jsme se mohli v 9.30 hodin vypravit na třetí nástupiště a počkat si na vlak směr Karlštejn. Pohodlně jsme se usadili nahoře, vlak byl patrový, a pozorovali rychle ubíhající krajinu. Smíchov, Velká Chuchle (...jak si ten fotbal Ludvo neprosadíš), Radotín a další zajímavá místa. V 10.15 hodin jsme vystoupili v Dobřichovicích. Tuto zastávku známe, již jsme tady vystupovali. Přešli jsme přes lávku na druhou stranu Berounky. Lávka je tady od roku 2003, tu předchozí smetla velká voda L.P. 2002. Je vidět, že obec Dobřichovice je tzv. bohatší. Okolo nás projížděly dobře oblečené dámy i pánové na kolech, všude nějaká kavárnička či butik. Ukrajinštinu jsme nezaznamenali. Z Dobřichovic jsme se vydali směrem na ves Karlík. Tu spojuje s Dobřichovicemi tzv. Viniční alej. Kdysi se na svazích nad Berounkou pěstovala vinná réva. Ruda nás zvěčnil svým novým, kvalitním fotoaparátem a mohli jsme pochodovat. Ves Karlík je známá zříceninou hrádku Karlík, kde prý přespávaly královny, které na hradě Karlštejn prý spát nemohly. Viz. Noc na Karlštejně. Dále je v obci výcvikové středisko firmy G4S, kde jsem i já kdysi dávno pracoval. Školili zde i jistého Františka Procházku a asi dobře, neb jim zmíněný zaměstnanec odcizil 500 milionů Kč a od té doby ho nikdo neviděl. Na začátku obce si odpočineme ve stínu pod stromem, neb je horko a ujasníme si rozdíly mezi kaštanem a ořechem. Od této chvíle nám cesta počala stoupat. Šli jsme pomalu a nespěchali. Jsme na stráni zvané Krásná vyhlídka. A opravdu. Výhledy na vysílač Cukrák, Řevnice, Dobřichovice a Beroun byly překrásné. Však se odtud rozebíhají paraglidisti. A asi úspěšně, žádného jsme dole v roští neviděli. Pomalu jsme se přiblížili k obci Vonoklasy. Míjíme fotbalové hřiště a nějakou zahradu, kde se pase.... Prý to byla laň, teda manželka jelena. Mě teda přišla nějak moc velká. Ale bylo fakt vedro a taky jsem mohl mít halucinace. Konečně jsme došli k hospodě Na vyhlídce. Recenze slibovaly solidní kuchyni a větší porce. To se ukázalo jako pravda, neboť ani já jsem nedojedl. A to se mi nestalo ani nepamatuji, pokud vůbec. Možná ve školní jídelně jsem do sebe nenasoukal zemlbábu. Specializují se tady na bramboráky. Bramboráky velké, ale porce zelí extrémní. Jak řekla Líba. Oni na každou porci dělají zelí z 500 g sáčku. Možná to tak opravdu bylo. Pivo měli plzeňské a Holbu. To by si David pošmáknul. Pamatuji si, že mu v roce 2001 v Malé Morávce moc nejelo. Nadlábli jsme se pořádně, kromě bramboráků byla objednána i grilovaná makrela a plněný řízek. Na tabuli bylo sice napsáno Gordon blue, ale nešť. Řízek byl dobrý. Po nacpání nácků jsme pokračovali dál. Cílem byl dům na pozemku č.p. Vonoklasy 96. Zde se koncem 60. let odehrála tragédie, která byla o pár let později zfilmovaná v seriálu Třicet případů majora Zemana pod názvem Studna. Kdo chce znát podrobnosti tragédie, nechť se podívá na internet. To je studna nevyčerpatelných informací. Každopádně má to místo svoje genius loci. Chybí tu jen hospoda Studna, pivo Brůnova dvanáctka a prodejna seker. Takže podnikatelská příležitost. My jsme pokračovali dál na rozcestí u Dubů, kam chodí místní omladina hulit trávu. Z nás se hulilo taky, bylo solidní vedro, okolo 30 stupňů. Konečně Černošice. Jelikož se chci podívat na vilu, odkud kdysi lstivě zmizel jistý Radovan Krejčíř, nutím jít moje nebohé spolu turisty do ukrutného kopce. Tímto jim děkuji, že mě hned před vilou nezkopali a klobouk dolů před jejich kondicí. Je vidět, že jste ve formě. Krejčířova vila je poslední v ulici, u lesa a tyčí se nad třemi velikými garážemi zapuštěnými do nitra kopce. Pravda je, že v ulici a širokém okolí nikdo sociálně slabý nebydlel. Domy roztodivných tvarů se tu rozprostíraly na velikých pozemcích s výhledem široko daleko do kraje. My však měli jen jeden cíl. Jít se osvěžit do vod řeky Berounky. Dáša, Ruda a Pavel byli vybaveni, měli plavky, a tak se u jezu mohli plnohodnotně vykoupat. My ostatní jsme se museli spokojit s mácháním nohou v řece a s komentováním pohybu plavců ve vodě. Voda byla vcelku čistá, relativně chladná a rozhodně osvěžující. Však jsme byli všichni zpocení jako dveře od prasečího chlívku. Po koupeli jsme se odebrali do tzv. kavárny Bárka, kde sice venkovní posezení nebylo nic extra, ale domácí limonády byly fajn. Po rychlém vypití limonád se přesouváme do pivnice hotelu Slánka, který ale ženám moc nevoněl. Nedivím se. 99 procent osazenstva vypadalo jako z facebookové skupiny Gladiátoři chlastu. A tak jsme šli jinam. Do restaurace Bolleta. Pilsner Urquell, limči a jiné tekutiny byly fajn. Čas plynul lahodně. Avšak nastala doba a my se museli přesunout na nádraží a jet do Prahy. Na peroně s námi čekala i herečka, která hrála v seriálu Most (v tom českém samo sebou). Erika Stárková, alias Dáša Říhová. Vlak měl zpoždění, což nás nepřekvapilo. Vlak jel jinudy, byla výluka, a tak jsme překonali Vltavu po tzv. mostu Inteligence. V Praze na Hlavním nádraží jako když do vrabců střelí. Před 19 hodinou jsme se rozutekli a rozjeli směrem sever, východ, jih. Krásný letní výlet skončil s tím, že se zase na nějaké fajn akci setkáme.  Dnes horkých letních 12 kilometrů 

Milan 1.9.2024