Dovolená 2024 – Radišov 

Účastníci: Viktor, David, Jára, Vilda, Václav, Dušan, Martin, Roman, Libor 

Na letošní již 29 chlapskou dovolenou ve dnech 25.5. až 1.6.2024 se nás vydal rekordní počet devíti účastníků. Kromě zkušených matadorů jeli i dva nováčci (Roman a Libor). Protože má David v autě místo jen pro osm osob, vzal druhé vozidlo obětavě Jára. V sobotu ráno proběhl svoz kamarádů na místo srazu v pohodě, po určení osádek vozů jsme mohli vyrazit. Auta jela samostatně, byla domluvena zastávka v Kersku oblíbeném místě spisovatele Hrabala, přesněji v kultovní restauraci Hájenka. Na místě jsme před otvíračkou a nejsme první. Po otevření si sedáme na zahrádku a vybíráme jídla. Někdo si dává kance se šípkovou, jiný se zelím a někomu stačí maso s chlebem. David překvapuje svou objednávkou masa telecího, ale byl to jen přebrept, dostává též kance. Ještě že jsme přijeli tak brzy, po dvanácté hodině bychom prý neměli šanci. Skoro celá restaurace je zarezervovaná.  Po občerstvení pokračujeme v cestě. Další zastávka je již jen na protažení a na návštěvu toalety na benzínce v Dolní Rovni. Poté již stavíme až v Moravské Třebové nedaleko našeho dočasného obydlí. Protože máme čas do převzetí chalupy, hledáme restauraci s plátnem. Chceme se kouknout alespoň na kousek hokeje. V hospodě U Wernera jsme úspěšní a sledujeme zde u piva dvě třetiny hokeje. Pak se přesouváme na chalupu v Radišově, kterou přebíráme od paní domácí. Stavení je nově zrekonstruované, všem se líbí. Vybavení je též dobré. Ubytováváme se a někteří dokoukávají hokej. K večeru jedeme (David dělá taxikáře) na večeři a pivo opět do Moravské Třebové. V místním Knížecím pivovaru nás jídlem ani pivem nezaujmou, jdeme raději do restaurace Třebovská, která nám vyhovuje. Po jídle a několika pivech se vracíme na chalupu. Zde ještě posedíme a dle výdrže odcházíme do pelechů. V neděli si přispíme a po snídani (výborná smažená vajíčka od Martina) jedeme do Litomyšle. Zde si procházíme centrum, navštěvujeme infocentrum a okukujeme místní zámek. Ten je sice v rekonstrukci, ale prohlídky probíhají. Někteří z nás si kupují vstupenky na další volnou prohlídku. Protože mají čas, jdeme se všichni posilnit do restaurace U Medvěda. Po dobrém obědě jdou někteří na zámek, ostatní se individuálně courají městem nebo si dávají kávu s dortíkem. Po zajímavé prohlídce zámku se opět scházíme a společně míříme na chalupu. Já s Davidem jedeme na otočku do Ústí nad Labem (pracovní a rodinné záležitosti), ostatní posedí u hokeje, karet a drinku. V pondělí se David a já věnujeme svým záležitostem, ostatní si užívají dovolenou. Vilda vyráží vlakem a autobusem na individuální výlet do Olomouce. Ostatní mají po nákupu v obchodě sportovní den. Petangue, kulečník a vířivka jim vydrží na celý den. V podvečer se vracíme a zapojujeme se do zábavy. Vilda líčí zážitky ze sólo výletu, ostatní si pochvalují sportovní den.  A je tady úterý. Přispíme si (tedy jen někdo) a po snídani jedeme na hrad Bouzov. Není to daleko, a protože je všední den, zeje parkoviště pod hradem prázdnotou. Dáváme rychlé pivko v bistru a míříme na hrad. Již z dálky vidíme přímo u hradu parkovat dost aut, nepřekvapuje nás tedy, že jsou zde filmaři. Točí nějakou určitě skvělou pohádku na vánoce. Naštěstí filmaři nezabrali celý areál hradu, takže kamarádi, kteří chtějí jít na prohlídku, mají možnost. My ostatní čekáme na nádvoří v občerstvení. Po prohlídce a nezbytném fotografování se vracíme k autu a přesouváme se do nedalekých Loštic. Ano jsou to ty Loštice proslavené syrečky. Zde si dáváme chutný oběd v restauraci U Coufalů, je možnost si dát i speciality z tvarůžků. Po jídle jdou někteří do cukrárny na kávu, další do nedalekého muzea s prodejnou olomouckých tvarůžků (nakoupili si dost různých sýrů). Před návratem na chalupu ještě stavíme u zámku Úsov. Ten si kamarádi jen obchází z venku a fotí si ho. My ostatní se občerstvujeme v místní restauraci. Po návratu na chalupu následuje vířivka, kulečník a obligátní karty.  Ráno po snídani se přesouváme autem do Moravské Třebové, kde parkujeme nedaleko vojenské školy. Poté jdeme po zelené turistické značce Čertovou roklí až k Občerstvení v Pekle. Bohužel ještě není sezona, takže je zavřeno. Kamarádům se to moc nelíbí, na posezení v něm docela spoléhali. Po kratším odpočinku na lavičkách, jdeme po červené turistické značce dál. Cesta se zvedá, naštěstí náš cíl již není daleko. Rozhledna Pastýřka (postavena v roce 2009) nás vítá. Vstup je volný, můžeme se pokochat okolím. Výhled z 27 metrů výšky je dnes dobrý. Následuje sestup po červené turistické značce druhou stranou kopce. Vycházíme u benzínové pumpy, a protože se prý moc ploužíme, nechává nás David zde a pro auto jde pár set metrů sám. Když zanedlouho přijíždí, naloží nás a společně míříme do Mladějova. Zde by mělo být Průmyslové muzeum, kam se chlapi chtějí podívat. Areál nacházíme rychle, parkujeme před ním a hrneme se k bráně. Ovšem zrada, je zamčeno. Voláme na číslo uvedené na nástěnce a dozvídáme, že momentálně nás nemá kdo provést. Čekat dvě hodiny před muzeem se nám nechce, takže odjíždíme. Jedeme na oběd do Lanškrouna, kde se na náměstí v Mlíčáku občerstvujeme. Potom následuje průzkum náměstí a okolí. Prohlížíme si místní zámek, zámecké zahrady a kostel sv. Václava. Po procházce míříme na chalupu, kde nás čeká grilovačka. Cesta zpět netrvá dlouho. Po chvíli Martin roztápí gril a netrvá dlouho a všichni si pochutnávají na skvělém mase. Martin má za připravené dobroty velkou pochvalu. Večer je podobný všem předchozím. Dnešní den nás čekají známé Javoříčské jeskyně. Po snídani přijíždí očekávaná návštěva z Hradce Králové – Vlasta. Trochu se občerství, ukážeme mu, kde bude nocovat, a můžeme vyrazit na cestu. Protože nás je moc jedeme dvěma auty. Do obce Javoříčko (vypálené 5.5.1945 nacisty) to není daleko, takže zanedlouho parkujeme na rozlehlém prázdném parkovišti. Dáváme si startovní pití v právě otevřeném bistru a chlapi si povídají s hlídačem parkoviště. Je trochu řachlej, ale alespoň je zábava. David mu chvíli pokládá otázky ohledně jeskyně a okolí, ale po několika nesmyslných odpovědích to vzdává. Vyrážíme ke vstupu do jeskyně. Není to daleko, ale solidně do kopce, někteří kamarádi mají radost. Kupujeme vstupenky a čekáme na průvodkyni. Přichází sympatická starší pani, která se nás ujímá a vede nás do podzemí. Tady je pořádná zima (stálá teplota cca 8 stupňů) a nádherná krápníková výzdoba. Prohlídku jsme si opravdu užili. O její nepatrné zkrácení se postaralo pivo a chybějící záchody v jeskyni. Po prohlídce jedeme na oběd do Loštic, kde se dělíme na skupinky. Každá obědvá dle chuti někde jinde. Poté míříme na chalupu. Následuje krátký odpočinek a přesun autem do Starého města, kde máme ve sportovním areálu zamluven stůl. Zrovna když odjíždíme, začíná pršet. Když dojedeme k areálu, leje jako z konve. Sedíme tedy asi půl hodiny v deseti v osmimístném autě a máme k sobě tak nějak blíž. Když déšť polevuje, konečně usedáme v bistru. Vypadá to, že z dnešního sportování nebude nic. Ovšem máme štěstí. Vylézá sluníčko a po nějaké době jsou sportoviště provozu schopné. Následuje minigolf, nohejbal a stolní tenis. Vlasta, který přijel na chvíli, nám ukazuje, jak se sportuje. Daří se mu v minigolfu i nohejbalu. Alespoň ve stolním tenise dostává na frak. Následuje kořalková smršt, hlavním iniciátorem je Jára. Čas běží jako voda, nastává čas odjezdu. Na chalupě se ještě před odchodem do pelechů popíjí kvalitní rum. Ráno hned po snídani odjíždí Vlasta a my se chystáme na další výlet. Jedeme do obce Mírov, kde je známá věznice, odkud utekl jeden z nejznámějších vězňů Kajínek v roce 2000. Parkujeme v centru obce, ovšem na bývalou pevnost není moc dobrý výhled. Chlapi jdou blíž, a protože vlezou až značku zákaz vjezdu a zákaz vstupu, vyhání je jeden z bachařů, který vyšel z vrátnice. Naštěstí nám jeden z místních poradí nedalekou vyhlídku. Cesta není kvalitní, ale vyjedeme až nahoru autem. Chlapi se tedy dočkají pěkného výhledu a kvalitních fotek. Při sjezdu dolů objevujeme cedulí, která upozorňuje, že přístup na vyhlídku je jen pro pěší. No tak holt příště. Další naše cesta vede do obce Rozstání, kde si jeden nadšenec plní svůj sen. Z bývalého mlýna vybudoval a nadále vylepšuje minipivovar Mlejn. Sympatický majitel nám rozdává půllitry a sami si čepujeme piva přímo z tanku. Někomu pivko chutná víc, někomu méně, někdo by zde nejradši rovnou zůstal. Posezení je zde příjemné. Vracíme se na chalupu a následuje přesun do sportovního areálu ve Starém městě. Zde máme připravené menší pohoštění od provozovatele Lukáše s paní. Probíhá minigolf a petangue, je to taková rozlučka s letošní dovolenou. David, který nepije a dělá taxikáře, trpělivě čeká i na opozdilce, kteří by v areálu nejraději přespali. Ve večerních hodinách se vracíme na chalupu. V sobotu po snídani balíme a uklízíme chalupu. Protože jsme čistotní a neudělali jsme žádný velký nepořádek, máme vše brzy hotovo. Paní domácí chalupu přebírá a chválí nás za vzorný pořádek. Doplácíme elektřinu, loučíme se a vydáváme se na cestu domů. Nemáme v plánu žádnou zastávku, auta pojedou samostatně. V Moravské Třebové vracíme pivní basy a láhve, loučíme se s osádkou druhého vozu a vyrážíme. Provoz na silnicích je dobrý, David na to šlape, poměrně brzy jsme v Ústí nad Labem. Vysazujeme kamarády před jejich domovy a dovolená definitivně končí. 

Vyhodnocení 

Dovolená s pořadovým číslem 29 se tradičně vydařila. Sešel se rekordní počet účastníků (9 dovolenkářů), počasí vyšlo a ubytování bylo přímo skvělé. Od kamarádů mám jen pozitivní ohlasy. Uvidíme, co podnikneme příští rok. Padl návrh na první zahraniční dovolenou (Švýcarsko, Rakousko), ale máme tipy i na dovolenou u nás. Nachodilo se letos opět o něco méně kilometrů, přeci jen nejsme nejmladší a zdravotní stav osazenstva též není ideální. Naštěstí nás David obětavě vozil tak jako vždy, takže jsme toho dost viděli. Celkový počet našlapaných kilometrů jsem přesně neznamenával, odhadem jich bylo tak do 30 kilometrů. 

Sepsal: 20.6.2024        Viktor