Svatý Jan pod Skalou 

Účastníci : Vlasta, Jitka, Milan 

Je léto, čas dovolených a navíc pátek, ale přesto jsem uspořádal jednu OPAT výpravu směr Beroun. Sraz akce jsem určil na 7.40 hodin na hlavním nádraží v Praze, kde jsme sešli celkem tři. Sjeli jsme se stran půlnočních, poledních a východních. Jelikož času nebylo nazbyt, křepce jsme se přesunuli na nástupiště a v 8 hodin do vlaku. Tím jsme se přepravili jenom jednu zastávku na nádraží Smíchov. Na Smíchově jsme využili půlhodinu do odjezdu vlaku tím, že jsme si nakoupili něco jídla a kávu do vagonu. Měli jsme to štěstí, že jsme cestovali nových vlakem ČD, zvaným RegioFox. Liška se nám líbila, byla ještě cítit novotou. Ale cestující se jistě postarají o to, aby to tak nebylo dlouho. Zhruba po půlhodince kodrcání jsme z vlaku vyskočili na zastávce Loděnice. Obec je zajímavá z několika důvodů. Před 845 letu tu bojovali knížata Bedřich a Soběslav II. O vládu nad českým knížectvím. V roce 1966 se na nádraží točil film Ostře sledované vlaky a od roku 1951 se v Loděnici vyrábí vinylové desky. Ročně cca 28 milionů. Po vystoupení z vlaku, jsme se chtěli vyfotit, ale oslovený pán nás odbyl s tím, že pospíchá. Museli jsme se tedy fotit tzv. svépomocí. Na to, že hlásili všelijaké počasí, bylo slunečno a teplo. Až moc. První tři kilometry cesty byly všelijaké. Vesměs vedly po frekventované silnici okolo závodu Cemix (fasády, barvy apod.). Po nějaké době uhnula cesta na louky obehnané elektrickým ohradníkem a strmě stoupala. Když jsme toho měli dost, usadili jsme se ve stínu keřů a posvačili. Po sváče jsme pokračovali dál a nakonec se dočkali i chůze po rovině. Milan po telefonu řešil nějaké služební problémy a tak jsme za pohodové chůze dorazili až na místo zvané Solvayovy lomy. Zde se nachází hornický skanzen se vším možným. Skanzen nás moc neočaroval, raději jsme si koupili u stánku pivo a zalezli do stínu. Já s Vlastou jsme toho z hornictví viděli dost a netřeba dalších výkladů. Většinou se okolo nacházely exponáty, kolemž nich to smrdělo prací. Ani opodál stojící geologická expozice hornin Českého krasu nevzbudila v nikom výkřiky nadšení a tak jsme šlapali dál. Výhledy do vytěžených lomů již byly zajímavější. Vyprahlá a kamenitá země nám připomínala Pomezí Texasu a Mexika. Jen aby se odněkud nevynořil Pancho Villa. Než jsme se nadáli, stáli jsme na vrcholu svatojánské skalní stěny, odkud byl krásný pohled na Klášter benediktinů Svatý Jan pod Skalou. Po odpočinku, focení a kochání jsme zahájili sestup ke klášteru. Svatý Jan pod Skalou je zajímavé poutní místo s velmi bohatou historií. Podle pověsti je tu pohřbený poustevník Ivan, první v Česku. Žil někdy v 9.století. Klášter zde byl založen okolo roku 1030 a později z něj byl zámek, škola, tábor nucených prací, školicí středisko StB., archiv MV a dnes je tu Vyšší odborná škola pedagogická. Vedle kostela je pramen, kde je prý léčivá voda Ivanka. Věřící a různí ezoterici vodu pijí a máčejí si v ní rozličné údy. My jsme šli smočit zobáček pivem do restaurace Obecná škola. Restaurace útulná, piva trojí. Plzeň, Lobkowicz a ještě polotmavý Lobkowicz. Po osvěžení jsme pokračovali dál. Minuli jsme zajímavý hřbitůvek, který jsme neopoměli vyfotit. Je zde pohřben JUDr. Maxmilián Berger, což byl předseda spolku pro výstavbu Národního divadla v Praze. Jdeme po červené turistické značce. Je to nejstarší dosud existující značená turistická trasa. Jmenuje se Cesta Vojty Náprstka. Klub českých turistů ji vyznačil krátce po založení v roce 1889 a pojmenoval po svém zakladateli. Měří 13 km a je určena pěším turistům. Cesta opět vede do prudkého kopce a já se za chviličku potím jako dveře od prasečího chlívka. Odpočíváme v turistickém přístřešku zvaném U dubu. Kousek vedle je osada, kde bydlí spisovatelka Tereza Boučková a vedle přístřešku je kamenný obelisk Marka Kubáska s prý kontroverzním textem. Poslední část cesty do Berouna vedla již z kopce. Jupí. Minuli jsme nemocnici a pokračovali podchodem pod kolejemi směrem k řece. Sotva pleteme nohama, máme hlad a žízeň. Přešli jsme  most přes řeku, ano Berounku a zapadli do restaurace Kozlovna. Objednávka byla hezká. Pivo, víno, pečená žebra, kachna sous-vide se švestkovou omáčkou, vepřová panenka a krokety. Po utišení hladu a žízně jsme pokračovali dál do centra města Berouna. Beroun je hezké město s mnoha kavárnami. Na popud Vlasty jsme se šli podívat i na fotbalové hřiště Lokomotiva Beroun. Na nově opraveném nádraží jsme si zakoupili jízdenky a mazali do vlaku. Spadlo pár kapek deště, ale to nám nevadilo, naopak. Úmorné dusno polevilo. V Praze jsme měli ještě čas a tak jsme dle starých zvylostí šli vyhodnotit výlet do putyky U Staré Pošty. Zde se debatovalo hlavně o nebeských znameních. Které se hodí k jakému a které naopak. Zajímavá debata. Jelikož naše vlaky opouštěly Prahu po 15 minutách, rozloučili jsme se a rozjeli se zase na stany půlnoční, východní a polední.  Výlet se povedl, to je bez debat. Viděli jsme něco nového a těšíme se na další akce. 

Dnes našlapáno 14 km, převýšení 400 metrů.   Milan 13.7.2024