Tetín 

Účastníci: Vlasta, Jirka, Milan 

Protože už dlouho neproběhnul žádný jednodenní výlet OPATu, rozhodl jsem se jeden naplánovat. Zvolil jsem sobotu 22.června, což se ukázalo jako ne zcela šťastné datum, neboť se akce zúčastnili jen tři jedinci. Na druhou stranu to byl po velice dlouhé době výlet, který měl čistě mužské složení. Protože jsme se měli sjet z více koutů naší vlasti, za sraz výletu jsem určil hlavní nádraží v Praze v 8.30 hodin před prodejnou Billa. Tam jsem nakonec dorazil sám s tím, že před devátou hodinou přijel z Hradce Vlasta. Pozdravili jsme se, já si koupil obligátní filtrovanou kávu bez mléka a šli jsme na vlak. V 9.15 hodin jsme vyrazili směr Beroun. Vlak přejel Vltavu po vyšehradském mostu, z něhož byl krásný výhled na panorama Hradčan. Vzpomněli jsme i hrdinného koně Šemíka, který dle pověstí seskočil ze skály na Vyšehradě a sral si to k Neumětelům.Před Radotínem jsme opustili řeku Vltavu a začali kopírovat tok řeky Berounky. Při průjezdu Všenory mě Vlasta upozornil, že kousíček odtud jsou Vonoklasy, kde se odehrál skutečný kriminální případ známý jako Studna (starej Brůna a jeho sekera). „Jen vím, že byl divně tichý. Zádumčivý, uzavřený do sebe.“ Další dobrý tip na výlet. Naučnou stezkou starého Brůny. Pro fajnšmekry, adresa je |Vonoklasy č.p. 96. Co se týče natočeného dílu, český divák měl možnost v televizi vidět jen sestříhanou verzi tohoto dílu, která je ochuzena o ty nejdrastičtější scény. Nesestříhaná verze byla prodána pouze do Japonska, kde se jim moc líbila. Vlak prosvištěl zastávkou Karlštejn a my se chystali vystoupit na zastávce Srbsko. Název obce je vysvětlován tím, že v ní žili lužičtí Srbové. Jedním z vysvětlení je, že se ve zdejším údolí usídlila družina kněžny Ludmily, která podle části legend přišla do Čech z (Lužického) Srbska a pak byla v rámci mocenských sporů se svou snachou Drahomírou odsunuta na nedaleký Tetín a poté zavražděna. Srbsko je zajímavé i tím, že si zde 15.6. 2011 pochutnal jistý Jaroslav Binar na jedné pálivé specialitě. “Někteří z nás ráno málo snídali, takže jdeme posedět do pěkně vyhlížející restaurace u břehu řeky. Dáváme si pivko, někdo si dává jídlo (například během dne hodně často zmiňovaného Plameňáka).” Po vystoupení z vlaku jsme přešli most přes řeku a na parkovišti čekali na posledního účastníka akce, Jirku. Ten nám, ještě když jsme byli ve vlaku volal s tím, že je na cestě objížďka a dorazí později. Ten se při příjezdu divil, že jsme jen dva, ale zároveň se mu ulevilo. Bál se, že ho hypotetická dámská část výpravy “zjebe”, že je nedochvilný. My ho nezjebali a za odměnu jsme dostali okoštovat grappu a ferneta drsoně. Jirka si balil batoh a my s Vlastou obdivovali jeho vůz - bydlík. Měl tam vše k životu v autě. Od hrnku s kávou po nafukovací člun. I deku, ale s tou prý byla doma nějaká mrzutost. Přešli jsme zpátky most, tedy spíše lávku, která stojí v Srbsku od povodní v roce 2002. Pro milovníky čísel. V pondělí 18. dubna 2011 od 6 do 18 hodin a v sobotu 7. května 2011 od 8 do 20 hodin bylo na lávce provedeno sčítání provozu. Za sčítací období všedního dne zde bylo nasčítáno 577 automobilů, 398 chodců a 84 cyklistů (v hodinovém průměru 48 automobilů, 33 chodců a 7 cyklistů). Při sobotním sčítání bylo zjištěno 1031 automobilů, 2110 chodců, 362 cyklistů a 115 psů, tj. za hodinu v průměru 86 automobilů, 176 chodců, 30 cyklistů a 10 psů. Ihned za mostem jsme si u nádraží sedli do restaurace zvané, ano U Nádraží a věru-neprohloupili jsme. Nenápadná hospůdka, ale když jsme viděli Pilsner Urquell a pan hostinský vytáhl nachlazené půllitry, spadla nám brada. Tak dobrou plzeň už jsem dlouho nepil. Pestrý výběr pálenek jen dotvrzoval dobrou náladu. Za všechny zmíním např. Nápoj Mastika Peshtera. Co hovoří znalec? Mastika je hravý aperitiv definovaný jiskřivými krystaly, které se objeví po ochlazení. Unikátní povzbuzující pokušení vyrobené z výjimečného obilného destilátu a jemného doteku anýzového oleje. Po ochlazeni tvoří ledové krystaly. Krásné místo, ale museli jsme jít dál. Jelikož jsme se všichni tři viděli naposledy na Mělníku na vinobraní, tak tímto výletem se vše jakoby mysticky uzavírá, neboť na Mělníce se narodila sv. Ludmila a na Tetíně, kam míříme, byla zavražděna. Jediný vražedný byl dnes kopec vedoucí od hladiny Berounky až na Tetín. Cestou jsme obdivovali činorodý český lid, který ač poledne, kosil, natíral, uklízel, stříhal a jinak zveleboval svoje nemovitosti. K tomu Jiří dodal, že jeho bývalá manželka byla také taková, prý můj dům, můj hrad a Jirku do toho nutila také. Skončilo to samozřejmě až rozvodem. Při cestě do kopce jsme minuli trampskou osadu zvanou Údolí Děsu. Touto částí trasy jsme šli s OPATem již v dubnu 2015. Tenkrát nás ale bylo 17. Pro zajímavost: Mirek, Monika, Dáša, Viktor, Jára 1, Ivetka, Zdeňka, Jára 2, Monika, Pavla, Honza, Jarča, Milan, Markéta, Luboš, Hanča, Líba. Někdo již s OPATem nechodí, někdo dnes nemohl. Pokud vím, nezesnul dosud nikdo.Po chvíli jsme u rozcestníku v místě zvaném Koda. Jméno Koda bývá odvozováno od staroslovanského výrazu pro kouzla či záhady. Takže až se příště budu divit, jak vyžiju ze svého platu příslušníka Justiční stráže, je to Koda. Na rozcestí jsme se odpojili od žluté turistické značky a napojili se grappou a na modrou, která nevede tak strmě do kopce. Teda, to si myslel Jirka. Za zatáčkou samo sebou počala strmě stoupat. Hovor utichl, dech se stal sípavým. Parta kavárenských povalečů si sáhla na dno. Když se konečně cesta narovnala, jako nic jsme se bavili o akci, která je také do kopce a hodně se na ní pije. Járova Milešovka. Loňský ročník byl prý dost výživný. Jelikož se loni zúčastnil i Hynek a jeho manželka Jitka, hned jsem připojil pár historek z tzv. Cyklovýletu do Lovosic. Kolo značky Leopard a hlášky typu “pozval sis nás, tak budeš trpět” ocení snad jen přímí účastníci. Hynek a Jitka figurovali i v dávné akci z roku 2003, kdy jsme u nich málem přespali. Ještě, že to nedopadlo, ale byli i tací co pro to tenkrát hlasovali. Jen pár slov z tehdejšího zápisu. Milan upadl asi 30krát, což odnesla hlavně světlá zimní bunda. Po této příšerné cestě jsme přes menší překážky, jako nádraží a nádražáci dorazili na dvě etapy do restaurace Beseda v Lovosicích, kde nám držel u stolu místa Hynek z ČNB se svojí manželkou. Na uvítanou jsme si dali velkého ruma a pak piva. V jednu chvíli jsme seděli i u dvou stolů a tvořili se zájmové partičky. Milan vylil a rozbil půllitr, a to byl signál pomalu opustit podnik. Po zavzpomínání jsme pookřáli a vydali se dál. Tetín byl přímo před námi. Co říct k Tetínu? Starobylé místo. Počátky Tetína jsou v pověstech spojovány s Krokovou dcerou Tetou (Kazi, Teta, Libuše) a je to místo, kde ukončila svoji životní pouť sv. Ludmila z Mělníka (no, to víno nic moc). My jsme se dohrabali k obecnímu úřadu, kde jsme lehce posvačili, prohlédli si, kdo zemřel na bojištích Velké a Druhé světové války a přesunuli se do podniku Fresh restaurant, což je vinotéka s posezením. Víno jsme si poručili německé, bílé a suché. Krátce jsme pomluvili mělnickou Ludmilu a pochválili vinařství Bettina. Pán doporučoval i vína z vinařství Mělnický školní statek. Byli jsme rádi, že sedíme, a tak jsme souhlasili se vším. Po degustaci jsme se šli projít centrem obce a narazili na naštěstí otevřený kostel sv. Ludmily, kde provázelo paní, ze spolku sv.Ludmily na Tetíně. Mám pocit, že jsem jí neustále zdůrazňoval, že najatí vrazi Ludmily byli Vikingové. Ta měla radost. Na zdejší farnosti působil i známý středověký fabulátor Václav Hájek z Libočan. Poseděli jsme i v dalším zdejším podniku, což je hospůdka U Plotice. Do Berouna se šlo zvesela a z kopce. Provázely nás krásné výhledy do údolí Berounky. Po příchodu do Berouna jsme se ihned odebrali do restaurace pivovaru Berounský medvěd. Pivo sportovec jsme si nedali, ale ochutnali zdejší specialitku tzv. Chmelovici. Zajímavá chuť. Naše poslední kroky vedly na nádraží, odkud následoval přesun ku Praze. Jirka, který se u známých kousek od Křivoklátu ještě mínil zdržet, vystoupil dřív, já s Vlastou dojel až do Prahy. Zde jsme se důstojně rozloučili a rozjeli se směrem východ a jih. Jelikož jsem měl zakoupenou i místenku, sedl jsem si na místo, které jsem měl rezervované, jen naproti mě seděl romský manželský pár. Po rozjetí vlaku jsem vytáhnul láhev slivovice a položil ji na stůl se slovy, tak se do toho dáme. Manželé ještě minutu vydrželi a pak si přesedli. Do Českých Budějovic jsem jel jako král. Myslím, že výlet se vydařil a na Berounsku je ještě hodně co objevovat. 

Našlapáno 13 km 23.6.2024 Milan