Účastníci: Pavluša, Libuška, Kačka, Pítrs 

Podle předpokladu se nás 1. ledna 2024 na první letošní výšlap na kultovní zříceninu hradu Blansko sešlo poskrovnu. I já jsem měl po prohýřené, ale neplánované silvestrovské pijatice dilema, zda se zúčastním. Místo plánovaného návratu kolem 22 hodiny jsem se do postele dostal až ve čtyři hodiny ráno. Důvodem mého pozdního návratu byla osiřelá kámoška. Přesto jsem se kousnul, do batohu jsem sbalil láhev sektu a vyrazil. Lenka se jen otočila v postýlce a pokračovala ve spánku. Autobusem číslo 74 jsem vyrazil směr Skalka. Do vozu přistoupila Pavluša a povýstupu na točně jsme vyrazili do strmého kopce. Je vidět, že jsme turisti a na Nový rok jen nesedíme u přiblblých televizních pořadů, ale držíme tradici. Pod zříceninou Blanska jsme se zastavili u mého kamaráda Jardy, který zde zaparkoval tak jako vždy svůj pojízdný stánek s pochutinami. Hlavně těmi tekutými. Pavluša si poručila borůvkový svařák, a já svůj oblíbený růžový gin tonic, zvaný štěstí.  Zavzpomínali jsme na minulý rok a to jsme se zasmáli (komu asi tak). Ano, loni se toho vypilo dost a více kombinací v čele s výtečnou bowlí.  Po přestávce jsme statečně vyrazili po rozbahněné cestě na vrchol kopce. Na vrcholu na zřícenině nás přivítali tradiční organizátoři z turistického klubu Lokomotiva, a my jsme převzali tradiční novoročenku. Já jsem se už těšil na ohýnek a opečení kvalitních buřtů od soukromého řezníka. Litoval jsem Pavlušu, která si opékala nevzhledný kus něčeho, čemuž se v dnešní době říká uzenina. Inu Albert, co by člověk chtěl. Pavluša vyndala papírový tácek a dala se do jídla. Abych ji alespoň trochu nabudil chuťové pohárky, nabídl jsem nachlazený sekt. Po chvíli dorazily maminka Kačka a babička Libuška od malého Františka. Ten bude jistě nová krev našeho turistického oddílu. Tatínek a dědeček byli doma a hlídali malého turistu. Děvčata si opekly buřty. Sekt i sex z pochopitelných důvodu odmítly, ještě budou mít doma mateřské povinnosti. Popovídali jsme si o minulosti a budoucnosti Opatu a jelikož se ochladilo a zvedl se vítr, rozloučili jsme se s hradem a vyrazili k domovu. S Libuškou a s Kačkou jsme se rozloučili na křižovatce, a děvčata se vydaly za svými mužskými poklady směr Lužec. My s Pavlušou jsme vyrazili směr Skalka. Den to byl pěkný, jen mi bylo smutno, když jsem viděl tolik aut mířících k Blansku. Někteří troubové se nechali vézt dokonce taxíkem. To my turisté nepochopíme. Bodíky děvčatům za pěkný den, našlapáno pohodových 8 km. Na viděnou na další akci.  

                                    Sepsal 1.1. 2024 Pítrs