České Budějovice 

 
Účastníci: Dáša, Líba, Hanka, Monika, Ivetka, Eliška, Viktor, Jára, Ruda, Milan 

Sraz této netradiční akce byl v sobotu 13. května okolo 7 hodiny před hlavním nádražím v Ústí. Jak pravil Viktor, cesta s přestupem celkem ušla, jen vlaky byly plnější, a tak jsme seděli po menších skupinkách. Jára se cestou z Prahy stačil seznámit se skupinkou Pražáků jedoucích na víkend také do ČB a mohutně s nimi popíjel šampaňské. České dráhy se vyznamenaly, vlaky neměly zpoždění, a tak skupinka turistů v pozdních dopoledních hodinách vyskakovala na perónu nádraží v Českých Budějovicích. Zde už na ně čekal Milan s lahvinkou uvítací hruškovice Svachovka a několika plechovkami toniku s ginem. Hezké přivítání i úvodní foto. Počasí nebylo zrovna květnové, ale nepršelo, to bylo hlavní. Polovina party byla obtěžkána zavazadly, neb měli v oumyslu v Budějicích přespat. Dáša zajistila spaní na koleji K3 Jihočeské univerzity. Z nádraží jsem jako zkušený průvodce vedl skupinku tzv. Lannovou třídou, zvanou též Lanovka. Ta měla v minulosti i jiné názvy, maně vzpomenu na název Třída maršála Malinovského. Některé čtenáře zaujme i fakt, že během 2 světové války sídlilo na rohu se Štítného ulicí gestapo. Jak slyšely dámy název maršál Malinovský, povídali si o tom, zda by polkly hořící nápoj. Inu, Pelíšky. Konečně jsme došli na náměstí Přemysla Otakara II., kde se mi parta rozsypala. Někdo běžel do infocentra, Jára s Ivetkou měli do oběda vlastní program a někteří se chtěli jít mermomocí ubytovat. Nasměroval jsem tedy ubytovavší se správným směrem a s torzem skupinky zašel na kávu do kavárny – ano Lanovka. Po občerstvení kávou jsme pookřáli a šli courat uličkami centra města, abychom přišli na oběd pokud možno včas. Ten jsem rezervoval v restauraci U Tří Sedláků. Hostinec U Tří sedláků se traduje již na přelomu 19. a 20. století a převážně sloužil vorařům, oficírům, obchodníkům a budějickým měšťanům. Společně zde chutnali čepované pivo a pochutnávali si na vyhlášených polévkách. Tam jsme se tedy sešli na dnešním obědě. Jídlo nebylo špatné, jen poněkud přesolené. Jak řekla jedna nejmenovaná turistka, ”bylo to slaný jako prase, takže mám žízeň jako kráva”. Pivo i víno bylo naštěstí k dispozici. V hospodě se nacházela i partička Pražáků, která jela s OPATem už z Prahy. Po obědě jsme se šli lehce projít. Podél vody jsme došli na soutok Malše a Vltavy a po menších zmatcích a radě místního tzv. rybáře se zorientovali. Rychlé foto a obloukem jsme zamířili na náměstí. Zde nastalo hledání vhodné kavárny, které bylo proloženou návštěvou drogerie a obchodu zbožím smíšeným. Nutnost jít na toaletu hledání vytunilo. Nakonec jsme se zase rozdělili a polovina šla do kavárny Tu Caffé, druhá do Praži Cafe. Po napojení se kávou a ochutnávkou místních sladkostí jsme šli hledat vinotéku. Ale ouha. V centru jsme v sobotu odpoledne žádnou nenašli. K nákupu vinných dobrot do vlaku musel stačit obchod Albert s jedinou prodavačkou za kasou. Nešvar dnešní doby. Poslední zastávka před nádražím proběhla v OC Mercury a pak už následoval přesun před nádraží. Zde jsme se rozloučili s Járou, Ivetkou, Hankou a Líbou. Ti odjeli směr Ústí a prý cesta byla na pohodu. Ostatní zamířili opět do centra, kde jsme si dali rozchod s tím, že se sejdeme v 19 hodin v restauraci Solnice. Čas jsme dodrželi a v sedm večer zase seděli v nálevně. Přišla se sem s námi seznámit a posedět i Gábi a tak bylo veselo. Pivo tu bylo pitelné a čas ubíhal jedna radost. Ale všem radovánkám je jednou konec. Rozloučili jsme se a zbytek týmu pod vedením Viktora zamířil ke K3. Jak napsal Viktor. Po posezení v restauraci Solnice jsme ještě chvíli poseděli ve studentském klubu Kampa nedaleko kolejí. Zde točí vlastní pivo Čtyrák, které mi chutnalo. Spát jsme šli celkem pozdě. Ubytování na kolejích bylo spartánské, ale dostačující, postele překvapivě nové. Všem se spalo dobře. Já si s Eliškou ráno přispal a pak jsme jeli rovnou domů. Cesta bez party kamarádů byla docela únavná. Druhá skupina nocležníků (Dáša, Ruda a Monika) odjeli dříve a po cestě se stavili v Táboře, který zřejmě důkladně prošli. Mohu tedy konstatovat, že výlet se povedl a za sobotu se našlapalo se vším všudy 10 – 15 km, dle toho, kdo kam běhal. Tímto bych tedy výlet uzavřel s tím, že Budějice budou v budoucnu jistě opět navštíveny. 

 
 V Ústí nad Labem a Českých Budějovicích  

18.5. 2023 Sepsal Milan a Viktor