Dovolená 2023 – Zahrádka u Kostelce nad Vltavou 

Účastníci: Viktor, David, Jára, Václav K., Dušan B. 

Sobota 27.5.2023 

Letošní chlapská dovolená s pořadovým číslem 28 se konala na přelomu května a června nedaleko přehrady Orlík (naše největší přehradní nádrž vybudovaná v letech 1954 – 1962) v místní části Zahrádka patřící pod obec Kostelec nad Vltavou. Nakonec nás přes různé komplikace účastníků (nemoci, pracovní povinnosti atd.) odjelo pět s tím, že někteří kamarádi přijedou později alespoň na pár dní. Oproti předchozím rokům jsme si dovolenou neprodloužili o pátek strávený někde po cestě a jeli jsme až v sobotu. Ráno David postupně naložil účastníky do svého oře a vydali jsme se přes Prahu na Orlík. Kromě tří ostřílených dovolenkářů (David, Jára a já) jeli i dva nováčci (Václav a Dušan). Něco málo na snídaně jsme nakoupili v Příbrami a v městečku Krásná Hora nad Vltavou následoval po kratší procházce solidní oběd. Jen Dušan si stěžuje na horší řízek. Konečně má David na špatné výběry jídel parťáka. Protože jsme vyjeli později, nemáme naplánovanou žádnou turistickou zastávku a jedeme rovnou do místa pobytu. Něco po druhé hodině parkujeme u chalupy v Zahrádce. Majitel nám předává objekt (chalupa, bazén, posezení atd.) a my si vybalujeme. Bazén ještě dopouští, takže je jako led. Snad se ohřeje dřív, než pojedeme domů. David nás popohání, má zamluvenou restauraci v Milevsku. Před pátou hodinou přijíždí taxík a po chvilce váhání nás odváží všech pět najednou. Policajti nás neodchytli, takže dobrý. V restauraci U Broučka máme zamluven stůl, dáváme si dobré jídlo a pití. Kluci pějí chválu na výčepního, umí natočit Prazdroj, tak jak jsou zvyklí. Posedíme přibližně do deseti a pak nás stejný taxikář odváží zase najednou na chalupu. Dnešní první den dovolené se vydařil, posezení v restauraci ho pěkně uzavřelo. Dnes našlapány jen cca 3 kilometry.  

 Neděle 28.5.2023 

Nedělní vstávání je dobré, večer se oproti jiným letem nepřehnalo pití. Dáváme si snídani a přesouváme se k nedalekému zámku Orlík. Auto necháváme na parkovišti a procházíme si okolí zámku. Neplánovaně jdeme i na prohlídku interiérů, neboť nám kupuje všem vstupenky (důchodcovské) Václav. Prohlídka je celkem zajímavá, již dlouho jsme se neklouzali po chodbách v papučích. Nejvíce nás asi zaujala sbírka loveckých zbraní. I výklad paní průvodkyně byl snesitelný a dlouhý tak akorát. Po prohlídce se lehce občerstvujeme v nedalekém bistru. Na parkovišti potkáváme staršího chlapíka v námořnickém tričku a slyšíme, jak si domlouvá s nějakou rodinou plavbu po přehradě. Tak se ho rovnou ptáme, co a jak a zamlouváme si u něj vyjížďku po přehradě na čtvrtek. Poté se přesouváme do blízkosti kempu Radava. Trochu bloudíme, nakonec necháváme auto u nějakého zavřeného hotelu a jdeme procházkou k vodě. Dušan má na chalupě rybářské náčiní, chce si nějaký den zachytat a dle informací by se někde zde chytat dalo. U vody opravdu nějaké rybáře vidíme. Přicházíme do kempu, kde si prohlížíme karavany i ukotvené lodě. Jedna z restaurací je otevřená, někteří z nás obědvají. Rajská omáčka je prý výborná. Po odpočinku jdeme ještě dál podél vody a pak se vracíme k autu. Při zpáteční cestě se zastavujeme v obci Chrást, kde nás zaujme restaurace Na staré škole. Zde zbytek posádky opožděně obědvá. Davidovi tradičně jídlo (kančí guláš) moc nejede, ostatní jsou spokojeni. Paní majitelka je sympatická, chvíli pokecáme. Následuje návrat na chalupu. Voda v bazéně je stále studená, koupání nebude. Domlouváme se, že půjdeme ještě na pivo do nedaleké obce s názvem Kostelec nad Vltavou. Venca zůstává na chalupě a obětavě připravuje svačinu na zítra, to se chlapi chystají na ryby. Procházka mezi poli je pěkná, za chvíli sedíme u piva. Mají Prazdroj a Platan, ovšem kluci nejsou spokojeni s čepováním jejich oblíbeného šnytu. Holt všude to čepovat neuměj. David si chce spravit chuť po nevydařeném obědě a dává si tlačenku. Ovšem opět špatný výběr. Vrčí, že tlačenka je plná jater. Mám předtuchu, že do této restaurace již v průběhu pobytu nepůjdeme. Neposedíme dlouho a vracíme se domů. Jdeme spát brzy, zítra se časně vstává, jde se na ryby. Dnes se našlapalo solidních 13 kilometrů. 

 Pondělí 29.5.2023 

Ráno kluci docela brzo vstávají a jedou na ryby na Orlík. Chytali nedaleko kempu Radava a prý si užili dost srandy. Ovšem nic nechytli. Alespoň se prošli po zátoce, která byla oproti včerejšku liduprázdná. Já vstával o něco později a po snídani se šel projít po vsi a jejím okolí. Prohlédl jsem si i knihobudku ve zdejší autobusové zastávce (docela dost knih, ovšem nic do mé sbírky). Chlapi se vracejí před polednem, chytání si užili (první rybaření na našich dovolených za 28 let). Trochu si oddechnou na chalupě a chystáme se na oběd. Restauraci kousek od Zahrádky vybral David na netu, jsme zvědavi, jak se mu výběr zdařil. Jedeme do nedaleké obce Petrovice, ve které se nachází restaurace Modrá hvězda. Sedáme si na zahrádku a pozorujeme místní cvrkot. David není příliš spokojen, na netu prý restaurace vypadala lépe. No uvidíme, co jídlo. Nebudu vás napínat, nic moc. Sýry (hermelín či eidam) slabší průměr, vepřový plátek slabota a vepřové s mrkví (mrkev nastrouhaná, vypadalo to jako bláto) katastrofa. Hádejte, co si dal David. Uhodli jste – vepřové s mrkví. Na další jídlo se zde již určitě nezastavíme. Po nevydařeném obědě se vydáváme do Milevska. Zde nás kromě menšího nákupu čeká procházka po okolí. Zastavujeme u Vášova mlýna, což je kemp s možností sportovního rybolovu. Procházíme si kemp i okolí, v rybníce kromě ryb pozorujeme i plovoucí užovku. Není víkend, občerstvení je zavřené a těch pár rybářů co tady je nechytá, ale odpočívá ve stanech. Je zde klid a pohoda, chvíli posedíme u vody. Jen neradi se zvedáme a pokračujeme do kláštera v Milevsku. Na prohlídku se nechystáme a zjišťujeme, že mají stejně zavřeno. Nakukujeme jen do kostela, procházíme se v areálu a kupujeme turistické suvenýry. Dušan nachází na silnici technický průkaz auta. Děláme dobrý skutek a odvážíme ho majiteli dle adresy v něm uvedené. Je to od kláštera kousek. Nikdo není doma, necháváme ho strčený ve dveřích. To bude překvápko. Nyní jedeme na nákupy. V Davidovi začíná pracovat mrkev s vepřovým, u nákupních supermarketů, kde nakoupíme pár drobností, začíná intenzivně hledat toaletu. Chvíli pobíhá po parkovišti a nakonec nachází spásu na nedaleké čerpací stanici. Když se vrátí, říká, že to bylo na poslední chvíli. Jo, jo, není nad kvalitní výběr restaurací potažmo jídel. Zase na druhou stranu není problém se zácpou. Vracíme se na chalupu. Při kontrole teploměru v bazénu zjišťuji, že se voda ohřála na solidních 18,5 stupně celsia. Jdu do toho. Osvěžení je příjemné, ale ve vodě dlouho nevydržím, nejsem žádný otužilec. Nikdo z kamarádů se ke mně překvapivě nepřidává, snad se osmělí další dny. Dnes se našlapalo cca 7 kilometrů. 

Úterý 30.5.2023 

Dnes se nevstává tak časně, na ryby se nejde. Čeká nás výlet do nedalekého Tábora. Po snídani skáčeme do auta a přesouváme se do tohoto známého husitského města. Parkujeme na náměstí a zjišťujeme v nedalekém muzeu časy prohlídek podzemí. Máme štěstí, prohlídka je za chvíli a není stanoven minimální počet zájemců. Václav opět kupuje vstupenky pro důchodce. Chvíli počkáme před muzeem a pak se nás ujímá mladý průvodce. Prý je to jeho první prohlídka. Naše taky uklidňujeme ho. Kdo chce, půjčuje si ochranné pomůcky – přilby (nízké stropy) a vzhůru dolů do podzemí. Oproti venku zde vládne příjemný chládek. Prohlídka je zajímavá, chodíme nahoru a dolů, prohlížíme si slepé uličky a z výkladu víme, pod kterým domem na náměstí se právě nacházíme. Občas slyšíme nárazy přileb do stropů. My bez nich si dáváme větší pozor, prohlídku zvládáme bez úrazu. Zpřístupněná je jen část táborského podzemí, které vlastně vzniklo propojením středověkých sklepů, ale i tato menší část je opravdu zajímavá. Na konci prohlídky vylézáme na druhém konci náměstí a přemýšlíme, kudy jsme pod zemí vlastně chodili.  Následuje oběd v restauraci U Dvou koček. David si dává po špatných zkušenostech z minulých restaurací jen polévku. Prý ušla. Ostatní strávníci jsou spokojeni, jen Dušan si dal halušky s bryndzou a je silně nespokojen. To je taky nápad, dávat si v Čechách pravé halušky. Po občerstvení se přesouváme pod místní dominantu rozhlednu Hýlačka. Ta původní z roku 1920 ve tvaru husitské hlásky shořela v roce 2012. Nynější nová byla otevřena v roce 2015, je ve výšce 25 metrů, má 136 schodů a je kovová. Parkujeme nedaleko a procházkou po Stříbrné naučné stezce jdeme k rozhledně. Zaujme nás malý hasicí přístroj u paty rozhledny, tady má někdo špatné zkušenosti. Vejdeme přes turniket po zaplacení vstupného dovnitř a vystoupáme vzhůru. Rozhled je kruhový a díky pěknému počasí je vidět daleko. Když se dost pokocháme, sestupujeme a míříme k místní známé nádrži, zvané Jordán. Cesta je trochu komplikovaná, navigace nás honí po centru. David je lehce podrážděn. Nakonec vše dobře dopadne a my parkujeme u restaurace Černá perla. Je vedro, procházce moc nedáme, vodní plochu pozorujeme hlavně z terasy restaurace u pivka. David dostává chuť na sladké a dává si vdolečky. Přinášejí malé divné kuličky, které prý celkem ujdou. Po občerstvení se vydáváme na zpáteční cestu. Jedeme přes Milevsko, kde nakupujeme maso na dnešní guláš a zítřejší grilování. Na chalupě Václav zkušeně nakládá maso na zítřek a Dušan dělá též zkušeně guláš k večeři. Ten se mu povedl, všichni se nacpali. Poté následuje relax u televize, knihy či sklenky něčeho dobrého. Dnes se našlapalo přibližně 9 kilometrů. 

Středa 31.5.2023 

Ráno se vstává o něco dřív, zkusíme na druhý pokus chytit nějakou rybu. Po snídani se přesouváme do nedaleké obce Jickovice. Zde hledáme a úspěšně nacházíme dle pokynů Járy domek, ze známého filmu s názvem: Jáchyme, hoď ho do stroje!, který je z roku 1974. V domku bydlí hlavní hrdina František Koudelka (Luděk Sobota) s rodinou v závěru filmu. Dostanou nové auto, a to sjede do rybníka. I ten rybník jsme v obci viděli. Pokračujeme do osady Varta, kde na konci silnice necháváme auto. Dále k vodě pokračujeme pěšky. Míjíme několik rybářů a usazujme se přímo naproti hradu Zvíkov. Asi tak dvě hodiny se Dušan za naší vydatné pomoci pokouší rybařit. Bohužel opět nic. Dnes nám musí stačit pěkný výhled na hrad a na proplouvající lodě. Ovšem zábava při rybolovu byla dobrá i bez ryb. Zajímavostí je, že jsme si mysleli, že chytáme na přehradě Orlík. Ovšem ta dle mapy začíná o něco dále po proudu. Takže jsme vlastně rybařili ještě na Vltavě. Následuje cesta zpět k autu. Ta vede do táhlého kopce, takže mají všichni radost. Přesouváme se do obce Zvíkovské Podhradí, kde v penzionu U Váňu obědváme. Jídlo i pití je zde dobré a za rozumnou cenu. Po občerstvení necháváme auto na parkovišti s hovornou babkou (ta po chvíli normálního hovoru začíná sprostě nadávat našim politikům, docela se pobavíme) a jdeme se podívat na hrad Zvíkov. Na prohlídku interiérů nejdeme, dle informací zde nic extra není. Stačí nám prohlídka nádvoří, přístaviště lodí a výhledy na Vltavu a Otavu z hradeb. Pěkně je vidět i soutok obou řek. Prohlédneme si i staré fotky a dozvídáme se, jak vypadal hrad a okolí před zatopením přehradou. Porovnáváme minulost se současností. Vracíme se k autu a v nedaleké restauraci Pivovarský dvůr Zvíkov si překvapivě dáváme jen kávu a jiné nealko nápoje. Na zde vařené pivo neměl nikdo chuť. Je zde liduprázdno, což nám nevadí, posedíme si alespoň v klidu. Po návštěvě se v autě s chlapy nemůžeme shodnout, kdo nás to vlastně obsluhoval. Byl to on, ona či dnes populární ono? Nevíme. Jak rád říká Milan, čerti vědí. Při návratu domů se zastavujeme na Žďákovském mostě, pohledy dolů na vodní hladinu jsou impozantní. Tam ty sudy musely létat. V nedaleké restauraci Staré Sedlo si dáváme pivo a někteří labužníci domácí štrúdl. Na ten zveme i sympatickou číšnici, která s radostí přijímá. Na panáka jí určitě zval kde kdo, ale na štrúdl jsme určitě první. Zjišťujeme, co mají zítra k obědu a rovnou si radši zamlouváme stůl. Vracíme se na chalupu a Václav griluje naložené maso. Následuje opulentní žranice, jídlo je výborné. Posedíme u piva a těšíme se na zítřek. Čeká nás totiž plavba na přehradě s kapitánem Edou. Dnes jsme našlapali přibližně 9 kilometrů. 

Čtvrtek 1.6.2023 

A je tady nový měsíc – červen, léto se blíží. Ovšem my si dovolené užíváme již nyní. I když se nám nepříjemně krátí. Ráno jsme si přispali, po snídani je do oběda volný program. Připravujeme si menší svačinu a alko i nealko pití na loď. Ta je malá, restauraci či jídelnu nemá. Na oběd jedeme autem do restaurace Staré Sedlo. Zde se před plavbou posilňujeme dobrým jídlem. Pak nás čeká jízda do Yacht clubu Barrandov nedaleko obce Kožlí. Zde se setkáváme s kapitánem Edou, který nám hrdě ukazuje svoji plachetnici, kterou si vlastnoručně postavil v devadesátých letech. Eda je zkušený starý námořnický kapitán, který se plavil všude možně. Nyní si k důchodu přivydělává vyjížďkami zde na Orlíku. Naloďujeme se, prohlížíme si loď a vyrážíme. Počasí přeje, jen začíná být poněkud vedro. Nebudeme plachtit, ale použijeme k pohonu přídavný motor, budeme to mít bez práce. Poplujeme směrem k hrázi a Eda nám ukáže různá místa, kam se výletní parník nedostane. Jedeme pomalu, můžeme se kochat okolím vodní plochy. Postupně jedeme kolem kempu Radava, pláží Podskalí, kempu Trhovky, kempu Bor a kempu Popelíky. U hráze loď stáčíme směrem zpět a jedeme kolem kempu Lavičky, kempu Bukovanská zátoka, areálu hotelu Orlík, kempu Velký Vír až pod hrad Orlík, ať ho vidíme i z jiného pohledu. Poté se vracíme do loděnice Yacht clubu. Celou dobu plavby nám Eda popisuje, kolem čeho zrovna plujeme a k dobru přidá i nějaké historky. Plavba lodí byla zajímavá, ale pro mne v panujícím vedru poněkud dlouhá. Trvala celkem skoro čtyři hodiny. Hladem ani žízní jsme díky připraveným zásobám netrpěli. Když bylo teplo moc velké, zalezl jsem si do kajuty a natáhl se tam na lůžko. Jestli příště absolvuji nějakou plavbu na některé naší přehradě, tak raději na motorovém člunu. Větší rychlost a kratší plavba by byla ideální. Po plavbě jsem byl nejen já celkem utahaný a obdivoval jsem Edu, že ve svém věku takřka 80 let byl stále jako rybička. Holt dlouholeté zkušenosti. Platíme vyjížďku, loučíme se s Edou a míříme k autu. Z Yacht clubu se vracíme rovnou na chalupu. Voda v bazénu se ohřála na 20,5 stupně celsia, jdu se vykoupat a ve vodě již vydržím podstatně déle. Z kamarádů se opět nikdo nepřidává. Na pivo do restaurace se nikomu nechce, nenalákám ani Davida na tlačenku. Večeříme tedy doma a posedíme u lahvového piva či sklenky ohnivé vody. Dnes jsme našlapali při přechodech přibližně 3 kilometry a na lodi překonali po vodní hladině dalších přibližně 30 kilometrů. 

Pátek 2.6.2023 

Na dnešní poslední den dovolené naplánovala rada starších výlet autem na několik zajímavých míst v okolí. Po snídani jedeme přes, nám již dobře známé Milevsko do obce Stádlec. Zde vede přes řeku Lužnici poslední dochovaný empírový řetězový most. Původně překlenoval v letech 1848 až 1975 řeku Vltavu u Podolska. Do Stádlce byl přemístěn v roce 1975. U mostu se zastavíme a prohlížíme si ho, opravdu zajímavé dílo. Je vidět, že je most u turistů oblíbený, po celou dobu naší prohlídky chodí další lidé, přijíždí i parta cyklistů. Ti se ptají, jak vede cesta za mostem, do kopce se jim moc šlapat nechce. No nepotěšíme je, je to pěkné stoupání. Nebudeme se vracet stejnou cestou, David tedy s malou rezervou projede mezi sloupky na mostu a pokračujeme dál. Další zastávka našeho putování je ve městě s názvem Bechyně. Není to daleko, za chvíli jsme na místě. Prohlížíme si další zajímavý železobetonový obloukový most s názvem Duha z roku 1928, který vede také přes řeku Lužnici. Tento most je zajímavý tím, že je sdruženým mostem pro silniční a železniční provoz. Po prohlídce mostu pokračujeme do centra města. Zde parkujeme na náměstí a v restauraci Špajz, která je součástí hotelu Panská obědváme. Po občerstvení se procházíme po náměstí, nakupujeme drobnosti v informačním centru. Projdeme si i klášterní zahradu, z které je skvělý výhled na řeku Lužnici. Do kláštera na prohlídku nejdeme. Do zdejšího muzea turistiky také nejdeme, protože v červnu má otevřeno pouze o víkendu. Vracíme se na náměstí k autu a následuje přesun do nedaleké obce Dražíč. Zde navštěvujeme Pivovarský dvůr Lipan Dražíč. Ochutnáváme zdejší pivo, které je dobré. David zkouší zdejší tlačenku, ta je o trochu lepší než ta v Kostelci nad Vltavou. Chvíli posedíme, ale protože kromě minipivovaru a zavřeného zámku ve zdejší obci není nic zajímavého, jedeme dál. David si chce ještě zajezdit, navrhuje proto zajet do nedalekého Týna nad Vltavou. Nikdo neprotestuje. Parkujeme tradičně na náměstí. Okukujeme místní zámek, ve kterém je nyní muzeum a nezapomeneme ani na informační centrum. Jdeme se projít po nábřeží Vltavy, v přístavišti si prohlížíme různé druhy plavidel a v baru přímo u vody se občerstvujeme. Na soutok Vltavy a Lužnice se již podívat nestíháme, snad někdy příště. Vracíme se k autu a jedeme na chalupu. Zpáteční cesta ubíhá dobře, zanedlouho jsme doma. Voda v bazénu se vyšplhala na neuvěřitelných 21 stupňů celsia, takže se nekoupu sám. Přidává se Dušan. Ostatní si jen chladí nohy. Po osvěžení následuje večeře, kdy se snažíme dojíst zbývající jídlo z lednice. Zítra nás čeká návrat domů, večer probíhá poklidně. Dnes jsme našlapali přibližně 8 kilometrů. 

Sobota 3.6.2023 

Tak dnes nám dovolená končí. Jako vždy to neskutečně rychle uteklo. Po snídani následuje nejsmutnější část dovolené. Balíme si věci, stahujeme povlečení, lehce poklízíme (nepořádek jsme moc nenadělali) a čekáme na pana majitele. Ten přichází dle dohody na čas. Předáváme objekt naší dovolené (vše v pořádku), chválíme chalupu i vybavení, loučíme se a vyrážíme na cestu domů. Některé z nás čekají rodinné povinnosti, po cestě neplánujeme žádný turistický cíl. David jede celkem rychle, stavíme jen na záchod a kávu na čerpací stanici. Kolony či jiné problémy na trati nás nezdržují, jede se dobře. Něco po poledni jsme v Ústí nad Labem. Postupně všechny vysazujeme před jejich domovy. Dovolená právě skončila.  

Vyhodnocení 

I letošní dovolená s pořadovým číslem 28 se vydařila. Počasí vyšlo, ubytování bylo skvělé. I přes překážky (nemoc, práce) v účasti kamarádů se nás nakonec sešlo pět, což můžeme brát jako úspěch. Kamarádům, kteří měli přijet alespoň na část dovolené, to bohužel z různých důvodů nevyšlo. Škoda. I letošní rok byla dovolená trochu jiná. Chyběl hlavní tahoun posledních let Milan a jeli hned dva nováčci. Nachodili jsme toho méně než v předchozích letech, celkem 52 kilometrů. Ovšem protože nás obětavý řidič David vozil všude možně, viděli jsme toho za ten týden celkem dost. Od kamarádů včetně nováčků mám jen pozitivní ohlasy, dovolená se líbila. Uvidíme, kam se vydáme v příštím roce.  

Sepsal: 19.6.2023 Viktor