Obere Schleuse 

Účastníci : Dáša, Monika, Zdenka, Jitka, Pavel, Ruda 

Tato akce se uskutečnila v sobotu  17. června  2023. Odjeli jsme z  hlavního nádraží a  v Děčíně “Východě“ přistoupily  Zdenka s Monikou. Cesta probíhala standardně až na to, že jsem  příliš neuspěl s třešněmi májovkami, které jsem pro nás natrhal. A to proto, že mne trumfla  Monika svou   skvělou čokoládou, kterou nás stále krmila. Po přestupech v České a Krásné Lípě jsme po nezbytné úvodní fotografii v Mikulášovicích   Horním nádraží vyrazili směrem k Obere Schleuse neboli vrchní šlajsně.  Cesta byla pohodová až do chvíle, kdy jsme rozbalili svačiny a začali doplňovat energii. V téměř  stejné  chvíli dorazila i první přeháňka. Tak jsme ani nedojedli a raději se pod deštníky a pláštěnkami vydali na další cestu. Ale zanedlouho se vyčasilo a někdy kolem půl jedné jsme dorazili ke kotvišti lodí na   Obere Schleuse. Domnívali jsme se, že bouřka, která tam také dorazila, přestane do začátku naší plavby. Ale nestalo se tak a počátek byl tedy také pod deštníky. Ale i tak byla cesta lodí po řece krásná. Zpáteční cestu jsme – jako většina osazenstva lodi – absolvovali pěšky nad onou částí řeky Křinice, kterou projíždějí lodě s výletníky. I proto tato část cesty skýtala hezké výhledy na řeku i okolní divokou krajinu. U místního stánku jsme si nakonec nedali klasický německý Bockwurst, čehož se dožadovala   především Dáša. Ale na zpáteční cestě do Brtnice jsme v místě zvaném „Kopec“ objevili hospodu „U Oty“. A zde jsme vše napravili a najedli se dobrého jídla   i popili něco zrzavého moku. U Oty bylo dobře; trochu zamrzelo jen to, že se Ota stále tvářil, jako by mu uletěly včely. Možná mu opravdu uletěly, kraj je to nádherný, klidný s krásnými chalupami a roubenkami, tedy i k včelám zcela jistě přívětivý. Nijak jsme s odchodem z hospody nekvaltovali, následně po   zdolání posledních dvou až tří kilometrů jsme dorazili na malé nádraží u obce Brtnice. Přes Mikulášovice dolní nádraží a posléze potom přes Sebnitz a Bad Schandau  jsme odjeli do Děčína a Ústí.  V prvním vlaku   jsme si ještě užili práci dvou průvodčích v zácviku, zhruba osmiletých, kteří s energií sobě vlastní hlásili na celý vagon každou zastávku, přejezd a snad i pražec. Naštěstí vystoupili s tatínkem už v Dolní Poustevně. Děčíně jsme se rozloučili s Monikou a Zdenkou a pokračovali do Ústí, kam jsme dorazili kolem 22 hodiny. Našlapali jsme cca 22 kilometrů.  

Zapsal: Ruda