Františkovy Lázně

Účastníci: Lenka, Hanka, Pítrs

Kamarádovi Pítrsovi jsme slíbili návštěvu při jeho lázeňském pobytu a jak všichni víme, sliby se mají plnit nejen o vánocích. Bohužel nemoc či jiná neodkladná záležitost některým znemožnila se tohoto výletu účastnit , takže se nakonec vydáme s Lenkou sami. Zakoupíme jízdenky a hlavně kávu a něco na zub, čeká nás dlouhá cesta. Vlak je téměř prázdný , takže si vybíráme místa dle libosti. Probíráme všechno možné a čas pěkně utíká. Když zaslechnu pana průvodčího, spořádaně vytahuji jízdenky, avšak on jen mávne rukou řka“ vy jedete už z Prahy“ a jízdenky nechtěl, no poctivost nám vrozená, by nedovolila si jízdenky nekoupit, avšak i kdybychom je neměly, nic by se nedělo. Kocháme se krajinou a srdce i tvář nám zahřívá vycházející slunce, po včerejším propršeném dnu jednoduše paráda. Kilometry utíkají , sem tam někdo vystoupí či přistoupí a na jedné zastávce na Lenku jakýsi cizí pán vyhrkne „ AHOJ“ zcela pevně přesvědčen, že potkal svojí kamarádku. Do dnes netušíme , kdo to byl. Do Chebu dorazíme na čas a tak jen přeběhnout kousek přes peron a nasedneme do motoráčku směr FL. Jede jen pár minut a na nádraží už na nás čeká kamarád. Vítání chlebem a solí už není v módě a tak nás Péťa vítá stylově lázeňskou oplatkou. Mňam. Moc příjemné a milé překvapení to bylo. Od nádraží to není daleko a tak přes park a kolonádu dorazíme k domu , kde je ubytovaný. Na pokoji proběhne výměna garderóby, ne naší, ale Pítrsovo. Nezbytné přerovnání skříně a nalezení ztracených léků. Největší překvapení ovšem bylo, když jsme Péťovi po týdnu objasnily, že minibar na pokoji je ve skutečnosti lednička o které neměl ani tušení. Od teď už jen chlazené nápoje. A je čas vyrazit na procházku, po týdnu má Pítrs už všechno v malíčku a tak nás provede po lázeňských parcích a kolonádách . U největšího lákadla lázní „Františka“ nesmí chybět foto, avšak odvažujeme se sáhnout si pouze na stehno. Sluníčko hřeje, obloha azúro , takže terasa kavárny přímo vybízí k posezení. Kamarád se mezitím jde nadlábnout lázeňského oběda, sraz na pokoji. Už víme, kde v lázních mají nejlepší pivo či víno a kde nejlevnější oplatky a tak se vydáváme kousek dál ke kempu zvanému Amerika. Moc hezká procházka, mají zde i malou minizoo. Ještě se pokocháme pohledem na rybník, který je po výlovu značně podpuštěný, ale v létě tu musí být koupáni super. Začíná nás trochu tlačit čas, takže se vracíme zpátky, kde na pokoji vezmeme sbalené věci putující do Ústí a cestou na autobus ještě nakoupíme oplatky, bez nich by to nešlo. A jsme v Chebu, kde se ještě musíme podívat na náměstí a navštívit zdejší restauraci „ U Krále Jiřího, vyhlášenou skvělou plzní. Přiznávám, že kdyby nám nebyla doporučena, klidně bych jí při pohledu z venku minula, o to větší překvapení nás čekalo vevnitř. Interiér i obsluha super, pivo i víno dobré a i když na jídlo nemáme čas, při pohledu do talířů ostatních hostů, se nám sbíhají sliny. Dopít, zaplatit a hurá na vlak. Nedá se nic dělat . Vlak už je přistaven, já si ještě kupuji kávu a dávám tím trochu prostoru našim hrdličkám k rozloučení. Tentokrát je vlak pěkně narvaný hlučící omladinou mířící za vzděláním. Usedáme na jediná volná místa pro invalidy, zamáváme kamarádovi  a vyrážíme k domovu. Za okny tma, že by se dala krájet, hluk omladiny a tři hodiny cesty. Únava se na nás trochu podepsala a tak ani konverzace není tak plynulá jako ráno. V Ústí se s Lenkou rozloučíme a každá se jiným směrem odebíráme k domovu. Máme za sebou náročný, ale supr užitý den, spoustu zážitků a poznali jsme nová místa. Bylo to prostě „na pohodu“ slovy kamarádky Pavluši. Našlapali jsme i nějaký ten kilometr.

Mějte se krásně a někdy na viděnou kamarádi.

Našlapáno 14 km                                                                  Hanka 17.11. 2023