IKEM versus Bansethi

Účastníci : Pítrs, Lenka, Hanka, Viktor, Vilda, Honza M., Pepíno, Vlasta, Jára, David, Milan

     Tento výlet jsme měli naplánovaný již na letošní jaro. Původně jsme měli jít navštívit kamaráda Pítrse, který se  v zařízení IKEM zotavoval z důležité operace. Jelikož měl  chuť k uzdravení jako Alexej Petrovič Meresjev, pustili ho dříve, než jsme stihli výlet uskutečnit, a proto jsme ho uspořádali na podzim. Pítrs jel do IKEMu na kontrolu, tak jsme mu ji trochu zpestřili. Sraz akce byl naplánovaný na 17. října po deváté hodině před obchodem Billa v Praze na hlavním nádraží. Na setkání jsme dorazili ze třech světových stran (sever, východ, jih) a přivítali se v hale nádraží. Lístky na MHD i se slevou jsme měli, či si je zakoupili. Ještě kávu do ruky a mohli jsme vyrazit. Metrem C jsme se přepravili na zastávku Kačerov (Kačerov jak hurikán k nám teď míří….) Tady jsme si počkali na bus č. 138, který byl dost malý, naopak lidí se do něj cpalo dost.  Řidič jel stylem brzda plyn, takže ani Pítrse nenapadlo k řidiči běžet a zdravit ho slovy „ahoj kolego“. To by bylo ponížení. Po několika zastávkách byl jízdě konec a my, lehce vyklepaní, jsme mohli opět popojít. Před námi byl IKEM. Institut klinické a experimentální medicíny. Je to  největší superspecializované klinické a vědeckovýzkumné pracoviště v České republice. Protože čas na kontrolu ještě nenastal, řekli jsme si, že se občerstvíme vevnitř instituce. Avšak ouha. V IKEMu neměli pivo. To Vildu opravdu, ale opravdu rozesmutnilo a neváhám napsat, že byl poněkud rozmrzelý. Takový ústav a ani pivo tam netočí. Jako na potvoru se ani v nejbližším okolí  nenacházela žádná otevřená nálevna. Pravda, bylo deset hodin. Nezbylo, než se usadit na lavičku a čekat. Počasí nám přálo, slunko svítilo a my si povídali. Např. o tom, že na úkor výletů v přírodě přibude výletů do podobných zdravotnických zařízení, lázní a tak vůbec. Prostě staré turistické vtípky. Před 11 hodinou jsme se na chvíli rozloučili s Lenkou a Pítrsem a šli jsme čekat do restaurace zvané – Na tý louce zelený. Tam se nám líbilo již o poznání lépe. V této známe kunratické hospůdce mysliveckého střihu čepují mj. i místní pivo Muflon. Někteří do toho šli a ochutnali. Jiní zůstali věrní pivu Pilsner Urquell. Nu, jak zhodnotit ? Neurazilo, ani nenadchlo.I ovarová polévka celkem ušla, jen si ji Honza nechal přihřát, neb vařicí fakt nebyla. Hanka zůstala obligátně u vína. Po hodině se u nás objevil Pítrs s Lenkou s tím, že operace se zdařila a pacient….může jet do lázní. Jupí. A na to jsme se napili. Jelikož máme rezervovaná místa v restauraci U Bansethů, museli jsme se pohnout dál. Po zaplacení jsme šlapali pěkným lesem směrem ke zřícenině tzv. Nového hrádku. Byl to královský hrad postavený pro krále Václava IV., který v něm rád pobýval a popíjel. Však byt též zván „král opilec“. Od roku 1934 prochází přes zříceninu trasa každoročního přespolního běhu zvaná Velká Kunratická. Výstup od Kunratického potoka k Hrádku (jak se mezi závodníky a organizátory Nový hrad označuje) je nejtěžší a nejobávanější, ale pro mnohé závodníky i nejlákavější místo celého závodu.  No nevím, já to s Viktorem běžel v roce 2010 a nejvíc se nám líbilo běžet potokem. Závod se koná v listopadu. V roce 2023 jsme na Nový hrádek vyběhli možná trochu pomaleji, nicméně s úsměvem na rtu. Tradiční foto a jde se dál. Lesík pomalu řídnul, až se před námi objevilo nákupní centrum Chodov. Prošli jsme skrze něj a nasedli na metro směr stanice Pražského povstání. Tam jen přestup na tramvaj a o deset minut později již stojíme před hospodou U Bansethů. Ta je zajímavá tím, že ji rád navštěvoval Jaroslav Hašek a zmínil ji i ve „Švejkovi“. Krom toho tam čepují plzeňské a pečou kachny v peci. Máme dnes s sebou odborníka na plzeňské, Honzu, uvidíme, co řekne. Byli jsme usazeni a počali si objednávat. Výborné jsou tady i předkrmy z kachního masa, jater a sádla. Pečou si zde i vlastní pečivo, chleba i koláče. Takže takto. Kachna s lokšema výborná, předkrmy také, pivo dobré, ale mají se ještě co učit. Nemají houbičku. Ženská část výpravy se zvedla a odjíždí. Škoda, ale práce je práce. My ostatní sedíme a užíváme si pohodu. Po čase se zvedá kamarád Vlasta, přeci jen do Hradce je to kus cesty. Vzápětí ho střídá David s Járou, kteří přijeli po vlastní ose. A je zase veselo. Hospoda se naplnila, hučí to v ní jako v úle. Sedí se krásně, ale je čas se přesunout blíže k centru. Vede nás Jára a tak se v klidu a v pohodě dostaneme na hlavní nádraží. Zde se naše tlupa trhá na tři kusy. První (útočná skupina) jde ochutnat něco prima do podniku Kantýna – ano, mají houbičku. Druhý skupina jede na sever a poslední jednočlenný tým míří na jih. Poslední zprávy hovoří o tom, že všichni šťastně dojeli a těší se na další akce. Dnes se ušlo okolo 10 kilometrů a vypilo hóódně piv.

20.10. 2023    Milan