Účastníci : Pítrs, Hanka, Lenka, Líba, Petra, Vilda, Dušan, Milan, David, Viktor 

Sobota 9.12. 2023 

Rok 2023 se cvalem blížil do svého finále, bylo tedy nutno ho nějak důstojně zakončit. Naštěstí se kamarád Vilda nabídnul, že by bylo možno využít zázemí jeho chalupy, tak jako již několikrát. Volba padla na sobotu 9. prosince. Kombinace vozů v opravně a pozastavených papírů zapříčinila, že tentokrát se jelo vlakem. Na hlavním nádraží se nás sešlo šest s tím, že Viktor s Davidem dorazí později. Ačkoli jsme jeli osobákem, byl tento nepěkně nacpaný lidmi. Prý všichni míří do Drážďan na vánoční trhy. Tam bude tedy narváno-Češi, pár Němců a něco vyznavačů Alláha. Nějak jsme se do vlaku srovnali. Sezení kousek od WC zase vyplavilo vzpomínky na to, jak na nezamčené WC kdysi Daně vlezl nějaký Němec v klobouku. Ti koukali, oba. Příhodu jsem zapil z láhve Zubrovky, kterou mi pohotově podal Dušan. Cestou do Děčína jsem Dušanovi, který tímto směrem vlakem snad nikdy nejel, ukazoval, kde všude jsme s OPATem byli. V podstatě všude. V Děčíně jsme na přestup moc času neměli, proto jsme se rychle přesunuli o nástupiště vedle, kde na nás čekal vlak typu Regionova, provozovaný ovšem českými drahami. Ten se postupně zaplnil snad ještě víc, než vlak z Ústí. Za okny začalo postupně přibývat sněhu a všichni se těšili, až budeme v Kamenici. V podobné sestavě jsme se tam ještě nesešli.Jedenáctá dopoledne, jsme v Kamenici. Počasí bylo pošmourné, ale nám to nevadilo. Sněhovou břečkou jsme se pomalu plížili k Vildovi. Mě se taška obzvlášť pronesla, neb jsem v ní přes půl republiky táhnul větší reproduktor, který je možné přes mobil připojit ke službě Spotify a užívat si neomezeně hudby. Nebudu Vás napínat, reprák jsem jen vybalil a to bylo vše. Hudba šla z nové televize. Konečně klepeme na dveře a Vilda s Petrou a dcerou Aničkou nás vítají. Trochu povyrostla, já ji naposledy viděl, když ji Renďa choval na klíně. Chalupa prošla od posledka rekonstrukcí a je to znát. Všichni si rozložili věci s tím, že každý ví, kde bude spát. Cha cha, člověk míní a Milan mění. Vilda nás přivítal v televizi přímým přenosem z rozloučení s Karlem Schwarzenbergem. Ten ví, jak člověka potěšit. Trochu jsme se osvěžili a přemýšleli co dál. Jelikož David a Viktor měli přijet až za hodinu, šli jsme na oběd do sousední restaurace U slunce. Bylo tam útulno a výběr jídel byl také dobrý. Namátkou vzpomenu Kančí gláš se špekovými knedlíky. Plzeň již byla slabší, o Bakaláři ani nemluvě. Konečně dorazil Viktor s Davidem, kteří si s sebou přinesli dvě pizzy. Jelikož jsme seděli u dvou stolů, byl David nucen sednout si k ženám. Po zaplacení jsme se přesunuli na chalupu, odkud část výpravy vyrazila na vycházku a nákup proviantu. Přes vánočně vyzdobené náměstí jsme se přesunuli do obchodu Lidl, kde si každý zakoupil to, po čem jeho žaludek a peněženka prahla. Cestu zpět jsme si zpříjemnili v místní kavárně. Někdo si dal svařák, někdo horkou griotku a Pítrs obojí, neb měl na griotku prapodivnou chuť. Hanka s Lenkou si vychvalovali tzv. Špičkový dort. Na chalupě už bylo příjemně zatopeno a tak jsme se sesedli okolo stolu a začali debužírovat. DJ Vilda se chopil telefonu a začal do TV pouštět jednu pecku za druhou. Dušana asi nejvíc zaujal koncert skupiny Gutalax z Křemže. Předseda vlády Slovenska by z nás měl radost, neboť po chvíli slyším z reproduktorů slova : Ešte jedle rastú na krivánskej strane. Kto jak Slovák cíti, nech sa šable chytí. A medzi nás stane. Je pravda , že vše se prokládalo i písněmi od Jiřího Korna, Hany Zagorové apod. Písničku Dělání, dělání, všechny smutky zahání, zpíval skoro každý. Prostě takový hudební, multikulturní večer. Mezi písničkami jsem bavil okolosedící historkami ze svého měsíčního působení ve VV Praha Pankrác. Samosebou nemohla chybět ani hymna OPATu – Vezmu tě s sebou. Jídla i pití bylo dost a tak čas plynul jako voda v řece. Později se s námi rozloučil Viktor a David, kteří s námi tentokrát nespali. A přitom bylo tak veselo, ani žádná bojová scéna se tentokráte nekonala. Spát jsme odcházeli postupně, já prý šel jako první. Ostatní odcházeli postupně, dle momentální kondice. 

Neděle 10. 12. 2023 

Už je to skorem trapné psát, ale nevstávalo se mi nejlépe, i když pamatuji daleko brutálnější rána, např. Jetřichovice 2018. Ovšem tam jsem z pokoje 301 odcházel okolo půl páté. Tady jsem byl o půlnoci již tuhý. Asi mi stárnou játra. Ať tak či onak, vydal jsem se na zdravotní procházku po Kamenici, a když jsem se o půl hodiny později vrátil, všichni již seděli u stolu, jako by se nechumelilo. U někoho stála i rozpitá láhev pivka. Já jsem si s námahou zalil čaj a polknul výseč výborné bábovky. Nálada se držela na vysoké úrovni, ovšem přišel čas balit. Sbalil jsem netknutý reprák, pantofle a jal se loučit. I ostatní se rozloučili, zamáčkli slzy, zafuněli při obouvání bot a opustili chaloupku. Aby bylo vítání, musí být loučení. Na jaře akci Kamenice jistě zopakujeme. Cestou na vlak jsme lehce kvítkovali (odborníci vědí), ale na peróně jsme byli načas. Vlak byl jako tradičně plný, skalní trampy bylo lehce rozeznat dle oblečení nasáklého kouřem. Vlakem kolovala placatka, jen na kytaru nikdo nehrál. Rozloučení přišlo v Děčíně. Milan spěchal na již přistavený rychlík do Prahy a dále do širé to země České, ostatní zvolna šlapali na osobák do Aussig an der Elbe. Akce byla povedená, hostitelům veliké díky. A teď to nejdůležitější. Akce byla i oslavou 100 akce kamaráda Pítrse, který se zařadil mezi mazáky oddílu. Tímto mu gratuluji a za odměnu může vedení OPATu poctít na další akci sklenkou něčeno výtečného a za odměnu může napsat zápis z jeho další, tentokráte již 101 akce. Sportu zdar a OPATu zvlášť. 

12.12. 2023 Milan