Teplice

Účastníci: Pítrs, Dáša, Pavluša, Jiřka, Jitka, Monika, Líba, Petra, Eva, Vilda, Milan, Ruda, Petr L. a Viktor, Hanka, Eliška

4. února jsme podnikli výlet do Teplic, kde se toho času nacházela v lázních Hanka, tak jsme si řekli, že jí pojedeme navštívit. Sraz akce byl tentokrát v 9.50 hodin na zastávce u Divadla. Tam se nás sešel úctyhodný počet třinácti turistů. Nebyli jsme však jediná skupinka, která se chystala na výlet. Blízko nás postávala další parta turistů, či spíše turistek důchodového věku a s obavami sledovaly, jak se řadíme jako první na zastávce busu. Museli jsme je uklidnit, že v autobusu je necháme sednout, pokud by nebylo místo. Slovo dalo slovo, dozvěděli jsme se, že jde o turistický oddíl Spartak. Muži byli ve skupince jen dva, převládali čiperné důchodkyně 70+. Do autobusu jsme se nakonec vešli všichni, jen řidič byl lehce zaskočený. Tolik lidí mu v sobotu dopoledne na jedné zastávce asi nenastupovalo. Jelikož v pátek celý den pršelo a foukal silný vítr, s ulehčením jsme konstatovali, že se z mraků klube sluníčko a téměř nefouká. Zase jsme měli jednou kliku. Po desáté hodině jsme se rozjeli a za dvacet minut vystoupili ve vsi Roudníky. Obligátní skupinovka a mohli jsme vyrazit na cestu. Ta se nejprve vinula podél „jezera“  Milada a ačkoli posléze zahnula do kopce, šlo se nám dobře.  Skupinka se roztrhala, někdo fotil, někdo uháněl rychle, další se zapovídali.  Obloha se protrhala, vzduch byl čistý, tak bylo vidět do daleka. Krušné hory, Buková hora, Sněžník atd. První a vlastně jedinou přestávku jsme si udělali ve vsi Suché, kde si na návsi každý vyndal svoje sáčky se svačinou. Tedy až na Jiřku, ta si dala cígo a pivo. Ode vsi Suché jsme z asfaltky uhnuli na polní cestu, která byla navíc brutálně rozježděná traktorem. Ihned se šlo hůře, o zaprasených botách ni nemluvě. Tento asi 3 kilometry dlouhý úsek nám dal zabrat. Jak rádi jsme se před kopcem Doubravka opět napojili na silničku. Vilda, který měl zřejmě největší žízeň, byl stále v čele skupiny a jeho tempo bylo vražedné. Však se také domníval, že jsme již ušli větší počet kilometrů, než odpovídalo realitě. Pod Doubravkou přibylo lidí, což bylo vysvětleno tím, že se nahoře konala zabíjačka. To už holt lidi naláká. My jsme měli sraz s Hankou ve 14 hodin před hotelem Beethoven, ale byli jsme o půl hodiny rychlejší. Díky Vildovi. Po menších zmatcích jsme se u hotelu shledali nejen s Hankou, ale i s Viktorem a Eliškou. Byli připraveni vyrazit s námi do předem zamluvené restaurace Rozhled, ale Vilda ho obratně přemluvil, aby ho tam vzal autem, neboť již padá žízní. My ostatní jsme si po zakoupení lázeňských oplatek a někdo i kávy prošli centrem Teplic a přes park zamířili ku 2 kilometry vzdálené restauraci. Když jsme k ní došli, parta co jela autem už popíjela a brzy jí donesli i jídlo. To my si chvíli počkali, ale taky se dočkali. Velký výběr jídla nebyl, ale bylo vcelku dobré, pivo i víno bylo pitelné. Docela jsme se rozseděli a dobře se bavili. Okolo půl páté jsme se zvedli a přesunuli se na vlakové nádraží, odkud nám jel vlak do Ústí. Viktor a spol. v autě jeli napřed a hledali hospůdku, kde bychom mohli zakončit dnešní výlet. Sahara byla opět zavřená, v Pivovarské bylo plno. Volba tedy padla na restauraci Španělská, kam však dorazila již jen část turistů. V restauraci jsme poseděli, něco popili a v pozdních hodinách se rozešli do svých domovů.

Dnes 14 km Milan 8. 2. 2023