B E S K Y D Y 2 0 0 4
5. 6. sobota
V sobotu po 6 hod. ranní postupně nastupujeme ke Karlovi do auta a vyrážíme. Jede klasická sestava z roku 2000. Karel, Viktor, Milan, Roman, David. První zastávka je u pumpy Aral u Humpolce, kde se lehce občerstvíme a pokračujeme dál. Další zastávka na nakoupení jídla na snídaně se koná v hypermarketu Carrefour u Brna. Zde je zastávka delší a nakoupí se kvanta jídla. Poslední, tzv. kulturní zastávka je naplánována do Kroměříže. Po obědě ( dražším ) se bohužel v dešti projdeme krátce po vyhlášených kroměřížských zahradách, kde chovají i drobné zvířectvo. Namátkou osel makedonský, peruánské morče a hlavně kachna – indický běžec ( šéf ). Po zhlédnutí místní mincovny a nezbytné kávě se náš ansámbl hne dál a okolo 16 hod. dorážíme do cíle letošní dovolenky, do Dolní Bečvy u Rožnova p/Radhoštěm. Vítá nás pí Štamposká, vybalujeme a do zahradního apartmánku proudí nekonečné množství zavazadel. V apartmánku na nás čekají již dva velké valašské frgále ( koláče ) a tak se do nich pouštíme. Hlavně Roman, který moc nenosil a věnoval se svému pečenému kuřecímu stehnu. Po vybalení, zaplacení a přípitku, vyrážíme na obhlídku terénu. Zakotvíme v restauraci Golem, kde obsluhuje pingl ze zajímavým akcentem. Dáme jídlo, pivo – Radegast a stolní fotbálek. Viktor vybaluje svůj papír a zapisuje první piva. Ty úplně první napsal již v Kroměříži. Posléze se přesunujeme do hospody k Maléřům a den zakončujeme v apartmánu u toastů, opražených mandlí a karet. Všichni toho mají dost.
kilometráž : 4 km
6. 6. neděle
Budíme se do podmračeného dne, lehce unavení a Milan s pálením žáhy po Karlových jistě dietních a lehce stravitelných na oleji restovaných a přesolených mandliček. Brrrrrrr. Po bohatýrské snídani a sledování televize ( Panoptikum – Bouše a spol. ) vyrážíme za mírného deště do rožnovského krytého bazénu. Zde si předplatíme 2 hod., ale již po hodince toho máme tak akorát. Neustálé ježdění na tobogánu, závody na 100 m volný způsob a u někoho i volný pád na zem způsobili to, že odcházíme dřív. Holt forma není 100% a tělo taky nemládne. Proto Karel zavelí zasednout do nejbližší restaurace. Bohužel jde o podnik ne zcela vyhovující naší kapse. Proto si dáváme jen jednu Pilsner Urquel a mažeme na jídlo naproti. Tu nám David předvádí jednu ze svých půvabných objednávek a ve spolupráci s Romanem objedná a dostane na stůl 2 dl kefíru ( k obědu ). Po urgenci kluci dostávají i něco málo brambor a salámu. Holt krajová specialita v chudším kraji. Ostatní si objednávají normálně. Proto se musíme dorazit v cukrárně naproti a cestou obdivujeme ve výloze horské kolo za cca 120 000 ,- kč. Kupujeme ještě propriety na grilování a kluci jedou zpět do Bečvy. Milan a Viktor vyráží po zelené po svých.Nejprve však omrknout místní kuželkářskou Mekku. Jako tradičně ne vlastní vinou kufrujeme. Čeká nás zhruba 3,5 km - zpočátku blátivých, později už lepším terénem s vyhlídkou na pohoří Beskyd a naše dočasné útočiště u Štampoských. Karel s Davidem nás telef. navedou k Maléřům, kde dáme pivo a jde se grilovat. Všichni sedí venku a relaxují, jen starý televizofil Viktor kouká na druhý díl inscenace Agentura Puzzle ( čti pazl ). Pár vodek a hurá do pelechu.
kilometráž : 5,5 km
7. 6. pondělí
Milan nemůže dospat, vstane a za polojasného počasí jde nakoupit pečivo do „gigamarketu“ Bečva. Po rohlíkách se jen zapráší, někteří jedinci spořádají ke snídani až polovinu váhy svého těla ( nemalého ). K deváte hod. sejdeme na autobusovou zastávku a odjíždíme směr Rožnov. Zde vystoupíme a po turistických značkách se ubíráme do cíle naší dnešní cesty na kultovní horu Radhošť. Zpočátku se šlape prima a hlavně Roman nasadil svou raketovou rychlost, která však obvykle vystačila na polovinu dne. Cesta se strmě zvedla a David s Karlem začali stagnovat. Na jedné z křižovatek prohlásili, že na Radhošť vyjdou pohodlněji a rychleji po silnici. A tak jsme se rozdělili. Po chvíli jsme dohnali Romana, jehož právě po mobilu terorizoval p. Záruba, ostatně jako po zbytek dovolené. Po pěkném výšlapu, v závěru pěkně strmém, jsme u cíle. Radhošť !! Vylezeme na minirozhlednu, podíváme se do kostelíka soluňských bratří,vyfotíme se a mažeme do závětří nasvačit se. Je nádherně a rozhledy jsou super. Však je tu s námi i dost cizích lidí. Zato Karel a David nikde. Pojíme a jdeme do spláchnout do hospody. Radegast a Radhošťská hořká nás vzpruží. Ozývá se David, že prý jsou na Pustevnách a prý Bohúšu pospěš. Tak vyrazíme. Pauzu a foto dáme u sochy pohanského boha Radegasta a pospícháme dál. Naše kamarády nacházíme u popelnic za hotelem, jak odpočívají. Zvedáme je do haptáku a jdeme si sednout do bufíku, který se každé ráno objevuje na ČT 2 v pořadu Panorama od 8.00. Tam dáme pivo, Radh. hořká není, neboť 64 velkých panáku vypilo před námi jdoucích 8 důchodců a tak dáváme bechera. A to byla chyba. Dáváme se do řeči s děvčaty z OA Olomouc, která tvrdí, že 18 let jim už bylo. Protože jsme se rozseděli, nechce se nikomu pěšky domů a jen nezmar Roman pokračuje sólo zpět. Ostatní nasednou na autobus a za povzbuzování řidiče slovy „ doleva, doprava, rychleji, pomalu“ sjíždíme dolů. S děvčaty, která jsou ubytovaná v campu v Rožnově si domlouváme večerní setkání. Po vystoupení v Bečvě se podíváme ke Golemovi. Sedíme sami, ale za chvíli si přijde 50 dětí i s učitelkami pro nanuky. David jim dává rady do života a Viktor využívá zaneprázdněnosti personálu a bere si půllitr. Pak se přesunujeme k Maléřům. Cestou potkáváme agresivního dědka na kole, který nemá pro naše žerty pochopení a chce se prát. U Maléru již sedí místní, ale jeden stůl je volný a tak usedáme. Když se vracím ze záchodu, je atmosféra podivně napjatá. Dozvídám se, že David začal se svou zajímavou teorií. Na prvním místě Češi, pak dlouho dlouho nic a pak možná Moraváci. To se místním a hlavně jednomu staršímu pořízkovy nelíbí a vyzývá nás na páku, kterou hladce projedeme. V nejlepším vchází Roman. Prsatá servírka si ho bere stranou a prosí ho ať nás odvede, že někteří z nás hrozně řvou a že jí hrozně bolí hlava a musela si už vzít dva brufeny. A tak jdeme. Cestu si moc nepamatuju, dle Romana jsme se počali chystat na návštěvu holek z OA, ale í zůstalo jen u toho a každý vytuhnul v té fázi jak byl.
kilometráž : 12 / 14 / 20 km
8. 6. úterý
Budím se oblečený, obutý a divím se co že se to děje. Roman objasňuje. Každý zažil již lepší rána a hlavně David. Lehce posnídá 1/3 rohlíku, 3 lžičky čaje a jde zvracet. Becherovka mu moc nesedla. Po jídle sedáme do auta a hurá směr Hukvaldy. Cestou vepředu sedícímu Davidovy třikrát stavíme, ale stejně visí za opěradlo jako Ježíš Kristus. Konečně jsme v Hukvaldech. Projdeme pěknou oborou se vzrostlými stromy a čteme si v naučných tabulích. Po příchodu na hrad se nejprve ve stylové hospůdce občerstvíme teplou medovinou ( to je nápad ), jen David cucá jupíka. Ale ani ten ho do formy nedostal. To až později 3 litry cocacoly ..Protože nás je pět, dostáváme ke vstupnému průvodce. To, že jsme studenti jsme u pokladny již neukecali. Průvodce Lumír nás poučí, provede a směje se svým bonmotům. Jen Roman se ho několikrát na něco zeptal. Po vyčerpávající prohlídce a Roman s Viktorem po sváče se vracíme zpět do podhradí. Zde se usadíme před restaurací objednáme a Viktor odchází na WC uklidnit potok krve z nosu. Po jídle se přesunujeme do Štramberka. David pravil : „ již jsem tu byl, čekám na náměstí „. Ostatní jdou na Štramberskou Trůbu a Milan s Viktorem i na nedalekou rozhlednu Bílá hora. Vyzvedneme kluky na náměstí a jdeme se podívat na muzeum malíře Buriana a vidíme tam pár pěkných kreseb. Viz. pravěká rodinka a Lipary. Jeskyně Šipka nás však zklamala a proto obracíme k domovu. V Kopřivnici si nakoupíme na grilovačku a už míříme do našeho přechodného bydliště. Tam pogrilujeme, pokecáme a shlédneme film Pes baskervilský.
Kilometráž : 7 / 10 km
Milan
STŘEDA 9.6.204
Na druhou část dovolené jsem převzal kronikářské žezlo od Milana.Budu se snažit vylíčit co nejpravdivěji naše zážitky.Dnešní den má být nejtepleji z celého týdne, a tak máme odpočinkový den.Davidovi se ozval kamarád z vojny Kamil, spojíme výlet do Frýdku - Místku kde pracuje s koupáním.Vstáváme poměrně časně, bohatě posnídáme ( pravé orgie předvádí Roman ), bereme sportovní potřeby a vyrážíme. Program byl následující : odjezd do Frýdku- Místku, kratší prohlídka města, oběd a pokec s Kamilem, koupání v místní nádrži Olešná, návrat do Dolní Bečvy a návštěva Koliby. Tradiční duo řidič Karel a navigátor Milan nás bezpečně vezou k cíli.Cesta ubíhala a my se rozhlíželi po nám neznámé krajině a vesničkách.Frýdek-Místek není daleko, jsme tam za chvíli.David má dobré pokyny a Milan město zná, není problém najít náměstí s kanceláří Kamila.Máme dost času protože Kamil má pracovní poradu.Prohlédneme si zámecký park, náměstí a nakoukneme do krámků.Nejzajímavější jsou asi Antikvariát a zbraně v Army- Shopu.Konečně má Kamil volno a jde se na společný oběd a Krušovice.Nejdříve mluvíme o všem možném, ale jen do doby, než Roman zjistí, že Kamil je ředitel pojišťovny.Od té chvíle nemá nikdo nárok, mluví se jen o pojišťování.Kamil profesionálně odpovídá na nekonečné otázky Romana a my ostatní se nudíme.Kamil nás alespoň rozesměje zkušeností kamaráda.Ten vzal obchodního partnera na ligové utkání Baníku Ostrava, kde celý zápas proskákali ( pro zasvěcené „p... Baník - skákej!“ ). Pojišťování máme plné zuby, končíme posezení.Loučíme se s Kamilem, který musí domů a vyrážíme k vodě.Nádrž Olešná je nedaleko a vypadá solidně.Vybíráme ležení a hurá do vody.Voda je studená a poměrně špinavá, proto David smočil jen nohy po kolena.Po koupeli se někdo opaluje a ostatní hrají badminton (začátek nic moc, postupně se hra lepší ). Je zde opravdový relax, ve vodě ani noha, na břehu pár lidí.Dáváme si pivko ve stánku, ještě se smočíme a protože je dost hodin balíme a vyrážíme zpět.Při cestě nás zastihne pořádná průtrž mračen, v autě nám nevadí.Na večeři stavíme v Kolibě, kde točí solidního Bernarda.Po návrhu nějakého nadšence hrajeme celou dobu cca 1,5 hod. slovní fotbal (celkem zajímavá hra ).Po jídle jedeme na barák odvézt auto a osprchovat se.Chvilka odpočinku a již vyrážíme pěšky zpět do Koliby na pivko. V hospůdce sedíme skoro sólo, popíjíme a probíráme téma večera.Tím se stala auta a hlavně prodej služební Octavie v AZ - Sanacích.Kromě tohoto nosného tématu se rýpalo a hecovalo jako vždy.Točené pivo Bernard všem chutná, dojde i na paňáky.Posezení končíme v rozumnou dobu, neb nás zítra čeká náročný výšlap na Lysou horu. Vracíme se po neosvětlené silnici za tmy a při velkém provozu aut ( hlavně kamionů ) to není nic příjemného.Dnešní den byl pojat odpočinkově, našlapaly se přibližně 3km, ale díky vedru byli všichni docela unaveni.
zpracoval: Vik 25.6.2004
ČTVRTEK 10.6.2004
Dnes nastal den D, koná se vrchol letošní dovolené - výšlap na Lysou horu (místní říkají výplaz ).Vstáváme normálně, neb na tůru máme naplánovaný celý den.Kvalitně a bohatě posnídáme, protože potřebujeme energii.Kluci jsou v pohodě, samá sranda, ještě nevědí co je čeká. Nasedáme do auta a přes Frenštát pod Radhoštěm míříme do Malenovic, kde je výchozí bod výšlapu.Projíždíme okolo pěkné přehradní nádrže Šance a rozhlížíme se po zajímavé krajině.Trochu zabloudíme a Malenovice přejedem.Vracet se nechceme, a tak operativně měníme plán.Auto necháme u velkého hotelu Petr Bezruč v údolí Satiny a vyrážíme po zelené značce vzhůru do hor.Po přibližně 2km se napojujeme na modrou značku po které jsme měli šlapat z Malenovic.Stále stoupáme a výhledy se rozšiřují a zlepšují.Roman nasazuje k menšímu trháku a pokračuje v čele sám.Přicházíme na rozcestí Pod Kykulkou a pokračujeme k Ivančeně.Zde stojí mohutná 10m dlouhá mohyla z tisíců kamenů, které sem vynesli procházející návštěvníci. Mohyla připomíná padlé příslušníky Junáka a ostatní oběti II. světové války.Stěnu mohyly zdobí pamětní desky a znaky Junáckých oddílů z celé republiky .Je odtud nádherný pohled na protější Ondřejník .Mohylu a rozhled jsme bohužel minuli, protože jdeme jako ovce zkratkou mimo značky za Romanem.Následující úsek pokračuje po úbočí hory Malchor ( 1219m ) a vyznačuje se krátkými, ale prudkými výstupy. Dojdeme k rozcestníku, kde se připojuje žlutá značka a Milan s Davidem po kamenitém chodníku stoupají na vrchol Lysé hory.My ostatní jdeme přímo nahoru mimo značenou trasu ( já z nevědomosti, myslel jsem že jdu po zelené značce ).Zmakaní a zpocení na vrcholu odpočíváme a občerstvujeme se.Výšlap byl náročný, ale stál za to, rozhled byl skvělý.Někdo si dává jídlo, pivo, colu vše podle chuti ( Karel si na guláši moc nepochutnal ).Ještě místní likér, společné foto a můžeme se chystat na sestup. Zpět jdeme po červené značce, hned pod vrcholem jsou pamětní desky obětí bouří a zimy.Cesta je strmá a často mění směr.Od rozcestníku Lukšinec šlapeme po zelené a žluté značce k jeskyním Ondrášovy díry ( jde o přírodní památku s typickými pseudokrasovými jevy v godulském pískovci ).Bohužel pěšinu přehlédneme, a tak je uvidíme snad někdy přístě.Pokračujeme pěšinou k půvabně položeným samotám Hutě, zde uděláme přestávku v hospodě U Veličků.Jedná se o starou stylovou hospůdku v roubené valašské chalupě spojenou s postavou Karla Veličky velkého příznivce turistů.Trochu oddychneme, dáme pivko a likéry a jdeme dál.Podél potůčku k rozcestí U Korýtka a dále strmě k potoku Satina.Odtud je to jen kousek na parkoviště k hotelu, kde máme auto. Před odjezdem nás Karel pobaví hledáním klíčů od auta ( prohledal několikrát všechny kapsy a pomalu vysypal batoh ).Než je úspěšně našel, docela se opotil.Všichni si oddychneme a vracíme se, někteří po cestě v autě tlučou špačky.V Rožnově pod Radhoštěm stihneme zamluvit v kuželníku na pátek kuželky a pospícháme na barák.Osprchujeme se, něco sezobneme a hurá na pivko k Maléřům.Jako vždy je tady veselo a dojde i na paňáky.Na Romana dolehne únava a deprese, ale řekne hlášku dne.Ke Karlovi prohlásil : “ Já tě pořád beru jako seriózního podnikatele! “ Odpověď ostatních : “ To je chyba.Karel je na dovolený stejný zvíře jako ostatní, možná i větší! “Na závěr večera se vyhodnotil výlet.Počasí vyšlo, chodilo dost turistů, všechny určitě uspokojila náročnost tůry i nádherné výhledy.Kompletní výšlap trval 6 hodin a ušlo se 15 km náročným horským terénem.Můžeme říct, že se výplaz vydařil.Všichni ve zdraví přežili a únava nebyla tak strašná.Ukázalo se, že nějaké zbytky fyzické kondice ještě máme.
Zpracoval : Vik 29.6.2004
PÁTEK 11.6.2004
Po včerejším výletě jsme si přispali skoro do 9.00hod..Následovala snídaně a hurá na nohejbal ke Golemovi.Hřiště u hospody ušlo, jen síť byla tragická.Naše výkony též nebyly profesionální, nadšení a bojovnost nechyběla.Dá se říct, že každým kopem přes síť jsme hráli lépe a lépe.Opravdu vydařená sportovní 1,5 hodinka.Po nohejbalu následovala rychlá sprcha a přesun autobusem do Rožnova pod Radhoštěm. Milan jako hlavní vedoucí naplánoval na odpoledne volný program, aby si kluci nepřipadali jak na vojně s pevným programem.Viktor všechny ukecal na kuželky, jen Milan si od nás šel odpočinout couráním po městě.Kuželna měla dvě dráhy a byla levnější, ale také v horším technickém stavu než naše stará dobrá kuželna ve Všebořicích.Hra všem na to, že nijak často netrénují celkem šla.Pouze Roman který hraje kuželky jednou za dva roky se divil, že mu to nepadá jako reprezentantům.Po sportovním výkonu jsme si dali chutný a celkem levný oběd a dobré řezané pivo. Jako na zavolanou se ozval Milan, který si s námi domluvil sraz na náměstí.Milan při svém odloučení od kolektivu chodil po městě a na náměstí sledoval folklorní slavnosti (hlavně krojované tanečnice ).Chvíli bloumáme po městě, což nás dlouho nebaví.Do skanzenu se nikomu nechce a tak nás vcucne pivnice Rožnovanka.David nás opustil, neboť mu přijel kamarád se Zlína s velkými přednostmi.V pivnici bylo příjemně někdo konzumoval pivo, další víno a tlachalo se o všem možném.Čas rychle utíkal a my se pomalu chystali k odchodu.Karel s Milanem nám ještě zahráli na jukebox písničky od skupin Rammstein a Tublatanka a vyrazili jsme na autobus.Milan tvrdil, že ví naprosto přesně, kde je autobusová zastávka.Táhl nás na druhou stranu než tvrdili ostatní, samozřejmě špatně.Čas na cestu byl vyměřen přesně a díky kufrování jsme museli pěkně hnát a závěr dokonce běžet.Vše dopadlo dobře a autobus ve 20.05hod se stihl. Ještě za jízdy se ozval David, že čeká v naší domovské hospůdce u Maléřu.Hned po příjezdu jsme se k němu s radostí připojili.Po dodání pití Roman trochu usrkl a prohlásil, že nebude poslouchat Karlovi řeči a jde na barák.Samozřejmě pouze maskoval svojí naprostou fyzickou a psychickou vyčerpanost.Ostatní pomalu popíjeli a hodnotili dovolenou.Docela nás pobavila místní figurka nacamraný chlapík v monterkách.Ten všemu rozuměl, vše věděl a s každým chtěl komunikovat.Bylo zajímavé poslouchat jeho moravské nářečí a hlavně nejpoužívanější slova ( p..., k...., vole ).David s Karlem zašli na místní skvělou diskotéku do sklepa hospody u Maléřů, kde dali paňáky a netancovali.Já a Milan jsme dorazili, když byli na odchodu.Protože s námi chtěli klábosit místní opilci, dali jsme jedno rychlý pivo a šli do hajan. Karla před spaním chytila mlsná, a tak uvařil polévku co dům dal.První talíř díky vratkému stolu a šikovnosti kluků skončil na zemi.Na dalších si kdo měl hlad prý pochutnal ( já se postil ).Unaveni jdeme na kutě a poslední den dovolené bohužel končí.Zítra jen zabalit a nabrat směr do Ústí nad Labem.Tento závěrečný den byl pojat sportovně, přednost měly oddychové kolektivní sporty.Společenskou stránku dne jsme odbyli návštěvou Rožnova pod Radhoštěm a hlavně hospůdkami.Nachodily se maximálně 3km.
Zpracoval : Vik 30.6.2004
SOBOTA 12.6.2004
Dnes je vstávání nejhorší, ne že bychom včerejší pití přehnali, ale dovolená rychle utekla a dnes definitivně končí.Balíme, uklízíme a připravujeme se na přechod do normálního života.Dáváme si poslední snídani formou švédských stolů a začínáme makat.Zjišťujeme, že letos nebyl odhad množství potravin fundovaný, neboť spoustu zásob vezeme zpět domů.Svých pár švestek má každý sbaleno raz dva, můžeme gruntovat.Roman při mytí nádobí rozbíjí skleněnou konvici na čaj (prý to zavinil průvan ). Znenadání přichází paní Štamposká s manželem a nese láhev slivovice.Chtějí se rozloučit a popřát šťastnou cestu, také říkají ať nic neuklízíme ( za rozbitou konvici též nic nechce ) a omlouvá se za psa který prý jednu noc dost štěkal ( já spal jako dřevo ).Úklid tedy jen trochu ošolícháme, nakládáme bágly do auta a loučíme se s Dolní Bečvou.Před odjezdem se Romanovi povede dobrá hláška.Ke Štampoským, kteří mají v domě SECOND - HAND přijeli nějaké důchodkyně na nákup.Před vchodem nás potkali a ptali se, jestli je ještě otevřeno.Zmatený Roman jim dobrácky odpověděl, že zadní branka na zahradu ( tudy jsme chodili do apartmánu ) je otevřená.Paní tam s otevřenou pusou stojí určitě ještě teď. Vyrážíme přes Olomouc do Brna, kde nás čeká oběd.Došla fantazie, lepší zastávka než Brno nás nenapadla.Cesta letí, než se nadějem jsme na místě.Máme v plánu trochu se cournout po městě a skočit na kvasnicové pivo do restaurace Pegas.V první jídelně si dáme polévku a někteří i druhé jídlo a pokračujeme dál.Trochu bloudíme a chodíme od jednoho náměstí k druhému.Když se zorientujeme, dostává Karel kterého v jídelně nic nezaujalo hlad.Sedáme si na zahrádku nejbližší hospody, dáváme pivo a Karel se konečně nají.Roman skuhrá, že krůtí maso nadívané krabími tyčinkami mu v jídelně nechutnalo.Vypadá to, že kromě Davida máme dalšího experta na výběr jídel.Konečně podle mapy najdeme hledané náměstí ( někteří účastníci již začali mručet, že je chození po městě nebaví ) a Milan nás neomylně vede do Pegase.Karel jako řidič pije sodovku a kávu, David jako obvykle colu a my ostatní ochutnáváme řezané, kvasnicové a pšeničné pivo.Všem vybrané nápoje chutnají, bohužel se v 16.00 hod. musíme sebrat a pokračovat v cestě. Díky bloudění se po Brně nachodilo poctivých 6 km, poslední kilometry letošní dovči. Provoz není naštěstí hustý, domov se rychle přibližuje.Mezi 19.00 - 20.00hod. Karel rozváží účastníky letošní dovolené, loučíme se a sklesle míříme do svých domovů.Další ročník tradičně vydařené dovolené je za námi.Můžeme se těšit na další letošní akce a dovolenou v příštím roce.
Zpracoval: Vik 30.6.2004
