Mšeno – Kokořín

pátek

 V pátek 8. října 2004 vyrážíme na víkendový pobyt do městečka Mšeno. Jedeme čtyři. David, Viktor, Milan a nováček Zbýňa. Po práci jsme kolem 15 hod. naskočili před restaurací Na Rychtě do auta a za stálého deště míříme přes Litoměřice do Mělníka. Zde v OD Tesco nakoupíme něco na zub a pokračujeme do Mšena. Projedeme centrem městečka a po 800 metrech zatáčíme vlevo do areálu SK Mšeno, kde je rezervované ubytování. Správce nás vpustil do přízemní budovy, která nevypadala nic moc, ale naše nároky splňovala. Dvě postele, dvě palandy, WC, sprcha. I rychlovarná konvice byla, ne však již hrníčky. Vybalíme našich pár švestek a jdeme si sednout na náměstí do restaurace u Zlatého lva, kde bude naše provizorní základna. Najíme se, dáme pár piv a již po desáté hodince se jdeme natáhnout. Zítra nás čeká náročný den.

sobota

    Protože jsme nepřehnali páteční konzumaci alkoholu, vstali jsme poměrně časně v  7.30hod.Podle rosniček mělo být  zataženo s deštěm, proto jsme s obavou sledovali oblohu.Naštěstí se meteorologové tradičně spletli, přes den nespadla ani kapka.Ranní a dopolední zima se dala vydržet.Menší snídaně ze skrovných zásob a jde se do cukrárny na náměstí trochu se před tůrou nastartovat ( káva, čaj, zákusky ).Před sebou máme s ohledem na prvoúčastníka  Zbýňu poměrně nenáročnou trasu.Za náměstím se zorientujeme podle rozcestníku a plni sil vyrážíme.Dohání nás výprava mladých turistů z kterých nás zaujme hlavně jeden, jenž hbitě poskakuje o francouzských holích.S touto skupinkou se chvíli předháníme a nakonec je úspěšně setřesem.Začátek výletu jdeme po zelené značce ze Mšena přes městské pěkně opravené koupaliště na „Průsečnou skálu“.Tady se napojujeme na modrou značku a pokračujene  na  „Švédský val“  ( chránící  tábořiště  Švédů  z  třicetileté války 1618 - 1638 ).   Procházíme cestou vysekanou ve skále možná již roku 1500 jak dokládá vytesaný letopočet ve skále.Roku 1643 jí používali k přesunům Švédové. Nováček výpravy Zbýňa statečně šlape, jen při stoupáních si stěžuje na slabší kondici. Cesta pokračuje po hřebeni ke skalám se zajímavým názvem “ Obří hlava a Žába “ ( my tam nic takového neviděli). Scházíme k dalšímu přírodnímu útvaru “ Pokličkám “, ty vznikly zvětráváním a erozí různě tvrdých hornin.Na lavičkách u nich odpočíváme a každý svačí co našel v batohu.Po kratším posezení pokračujeme prudce dolů k rozcestníku pod Pokličkami, kde se napojujeme na červenou značku.Čeká nás pohodový průchod Kokořínským dolem. Při příjemné procházce podél malebné říčky „Pšovky “si prohlížíme okolní chaty, penzion Milču a srub o velikosti haciendy ( nějaký chudák ).Míjíme veřejné tábořiště a totálně zdevastovaný areál s vilou a chatkami ( Milan tady ještě za komančů tábořil ).Zarostlá a zanedbaná je i „Podhradská tůně“, ale hnízdí zde vodní ptactvo, žije rak říční a rostou cenné vodní rostliny.Odbočujeme z červené značky na hrad Kokořín do prudšího kopce, což David a Zbýňa hned komentují.Naštěstí stoupák není tak dlouhý, během chvilky jsme na romantické zřícenině.            Koupíme vstupenku na věž a turistickou známku pro Jardu a hurá za pěkným rozhledem po údolí.Je solidní viditelnost, je se na co koukat.David si poté hraje na Spidermana a leze po vrcholu věže.Po vyblbnutí odpočíváme a občerstvujeme se na lavičkách na nádvoří.David tradičně brblá, že tady nemají útulnou hradní restauraci. Po kratším posezení zvedáme kluky a pokračujeme v tůře. Vracíme se zpět na rozcestí a šlapeme dále po červené. Postupně navštívíme tři restaurace : U Králů ( pouze pivo, káva, sprite ), U Grobiána ( pivo a někteří odvážlivci i oběd ), U Tichých ( pouze pivo ). Hodnotíme všechny hospody jako průměrné až hrozné, zvláště David nevěřícně kouká a nechápe. A již se blíží konec výletu, všichni jsou rádi. Závěr trasy je pohodový, přes Kačinu, Sedlec a Bílku se dostáváme do Mšena. Zde si dáváme pivko v Obecníku ( dávají fotbal, který nás nezaujal ) a míříme na naší základnu do Zlatého Lva. Tady vyhodnocujeme dnešní nenáročnou tůru do večerních hodin. Konzumujeme piva i večeře a shodujeme se, že výlet byl skvělý. Příští rok na jaře se zřejmě na Kokořínsko vrátíme. Možná se k nynější expedici ještě někdo přidá, určitě by nelitoval. Trasa i počasí byly bez chyb, jen Zbýňa má puchýře a je utahanej. Další tůry mu kondici zcela určitě vylepší ( jestli bude dál chodit – snad jsme ho neutavili ). Po deváté hodině se zvedáme a jdeme na stadion, kde mají motorkáři z ploché dráhy rozloučení se sezonou. Moc lidí v restauraci není, klábosíme a bavíme se pozorováním osazenstva ( nalitý mužík – Clavier, žárlivý tlusťoch, důchodce v kombinéze a další ). Hudbu k tanci produkuje duo, které hraje všechny písničky stejně. Točí sice solidní Budvar, ale mi jsme utahaní a tak se příliš nerozjíždíme. Zbýňa s Viktorem odchází po půlnoci, David a milan vydrží do půl třetí. Zítřejší ( dnešní ) vstávání bude kruté.

 Zpracoval : 18. 10. 04    VIK  

                            neděle                                               

      Dnes nás těsně před půl osmou probouzí dost neurvale Viktor. Sice jsme se tak včera domluvili, ale Milan a David přišli ze zábavy až po půl třetí, tak by trocha spánku navíc nezaškodila. Ale Viktor je nekompromisní a tak již kolem  9 hod. opouštíme ubytovnu, platíme správci ( ten je kupodivu již taky na nohou – ze zábavy šel až po nás ) a autem se přesouváme do vesničky Nosálov, kde před hospodou „u Nás“ necháváme stát auto a za pěkného slunečného a studeného počasí vyrážíme  na rozhlednu na Vrátenskou horu. Je to jen 2 km, ale Zbýňa přesto skuhrá, protože má puchejře. Bereme to mírnou obklikou, kluci pokládají kabely a ve třičtvrti na deset jsme u cíle. Rozhledna. Otevírací doba od 10.00 hod. je jak se ukázalo jen informační a nebere se zde  příliš vážně, neboť do 10.15 hod. nikdo nepřišel. Tak to místo proklejeme a scházíme po modré značce zpět k autu. V místním multifunkčním obchůdku si postěžujeme a koupíme Jardovi placičku. Nasedáme do auta a jedeme do Mšena do Zlatého lva na polívku a Zbýňa i pro čepici, kterou tam den předtím zapomněl. Obsluha si ho pamatovala a čepice byla tam, kde ji den předtím frajersky zavěsil. Pojedli jsme, popili a nastal čas odjet. Za slibu, že na jaře se vrátíme odjíždíme přes Mělník a Jenčice ( Zbýňa vystupuje ) do Ústí . Viktor chvátá na kuželky, Milan domů a do práce. Výlet se vydařil, počasí super a 25 km v nohách.

Milan 11.10. 04