JARNÍ  BLOUDĚNÍ  PO  ČESKÉM  STŘEDOHOŘÍ

                                             Účastníci: Milan Svoboda

                                                               Viktor Kováč

           Na velikonoční období Milan s Viktorem naplánovali delší tůru na zajímavé vrcholy.Protože délka trasy odradila další účastníky, vybrali všední den čtvrtek 8.4.2004.Začátek výpravy byl ještě v pohodě.Sraz v 7.45hod. v koblížkárně na snídani a odjezd v 8.30hod.  z autobusáku směr Lovosice. S plným žaludkem a dobré náladě sedíme v autobuse, když tu nečekaná překážka v Dolních  Zálezlech.Silničáři fikaně opravují silnici ve špičce a nechávají průjezdný pouze jeden jízdní pruh.Naše cesta se protáhne na hodinu popojíždění.Skvělý začátek!Přípoj v Lovosicích nám ujíždí, proto měníme trasu výletu a půjdeme ji obráceně.Vlakem jedeme do Opárna a v 10.15 konečně vyrážíme do akce. Po modré značce směřujeme do Velemína, ale zrada.Po kilometru chůze zjišťujeme, že jdeme špatně.Zasmějeme se a přes meze se napojujeme na správnou cestu.Myslíme si naivně, že kufrování máme za sebou.Procházíme Velemín a trochu zmokneme v Březně.Schováme se na autobusovou zastávku a posvačíme.Po jídle se nám krev z mozku nalila do žaludku (jinak to nejde vysvětlit) a my jdeme po modré značce na druhou stranu.Omyl zjistíme po dvou kilometrech u rozcestníku.Pořádně na sebe nadáváme, ale stejnou cestou se vracet  nechceme.Podle mapy  jdeme úzkými silničkami do Kocourova, několikrát mokneme a cesta po asfaltu též není nejpříjemnější.Musím přiznat, že tady jsem měl největší krizi a přemýšlel o ukončení tůry.  Konečně vidíme zblízka náš první cíl zříceninu Ostrý, hned ožijeme a drápeme se vzhůru.Rozhled je opravdu pěkný, v závěru reportáže stručně vypíši hlavní okolní výhledy.Scházíme do Kocourova, kde je prý pěkná hospůdka.Z venku vypadá zajímavě, ale je bohužel zavřená.Necháváme si zajít chuť na jedno točené a šlapeme po červené značce do Medvědic.Další sympatická víska bez hospody (mají určitě velkou spotřebu lahváčů).Na  zastávce odpočíváme, svačíme a chvíli váháme, zda pokračovat nebo skončit.Vítězí turistická hrdost, a tak pokračujeme.Další cesta vede kolem Lipské hory  přes vesnici Lhota pod zříceninu Hrádku (Oltáříku).Náš druhý cíl výletu v pohodě zdoláme a kocháme se dalekými rozhledy.Na vrcholu nás zastihne menší sněhová  přeháňka, jinak pohoda.Scházíme do vsi Děkovka a přes Vlastislav a Teplou míříme již celkem unaveni do Třebenic. Okukujeme z venku muzeum Českého granátu (určitě se do něj někdy v budoucnu podíváme), zjištujeme spojení domů a dáváme si točené pivko v hospodě Šanghaj.Název zajímavý, ale jinak  klasika.Konzumujeme pouze nápoje (bohužel nevaří) a po očku sledujeme hokej v televizi.Do odjezdu vlaku máme čas, a tak vyhodnocujeme výlet.Až na špatný začátek ( tvrdnutí v autobuse) a dvojí bloudění, byl tradičně povedený.Zdolali jsme dvě zajímavé zříceniny, prošli několik malebných vesniček a párkrát zmokli.Po cestě jsme viděli veverku, několik zajíců, srnek a káně.Hlavně jsme však potkali minimum lidí ( např. tři pošťačky ) a odpočinuli si od shonu města.Konečně je tady vlak, který nás veze do Lovosic, kde přesedáme na spoj do Ústí nad Labem.Na  nádraží v Lovosicích  stíháme jedno pivko v nádražním   pajzlu  bez záchodů (hrůza). Opět  jsme doma v Ústí, dáváme pozdní dobrou večeři na Rychtě a hurá do pelechů, máme toho za celý den poměrně dost.Výlet byl tradičně kvalitní, ale také náročný.Celková kilometráž byla 38km průměrně náročným terénem.   

Zpracoval: Vik  15.4.2004