Víkend v Mikulově
Termín : 27.-28.11.2004
Účastníci : Roman Košnar
Jarda Binar
David Kováč
Viktor Kováč
Petr Onemichl
Původně turistická záležitost musela být přepracována kvůli Petrově palci a Viktorovu kloubu, ale hlavně kvůli Davidově cestě do Klášterce. Domluvili jsme se na výletě podniknutém autem s návštěvou zajímavých míst cestou z Mikulova do Klášterce nad Ohří. V sobotu ráno David tradičně zaspal, přesto postupně vyzvedl účastníky. Jarda nás překvapil příchodem ze severu namísto očekávaného jihu (zasvěcení ví proč). U Romana bylo rozhodnuto jet jedním autem a tak jsme jeli jak sardinky. Ještě, že Mikulov, kam máme namířeno není na Moravě, ale v Krušných horách. V Mikulově má Roman pěknou chatu a ta mám posloužila jako opěrný bod. Po malém pookřání jsme naplánovali cestu do Klášterce přes Duchcov, Bílinu a Most. Roman zůstal v chatě, protože potřeboval zapojit akumulační kamna (to aby bylo v noci teplo), a tak jsme cestovali vcelku pohodlně ve čtyřech. První zastávka v Duchcově nás trochu zklamala. Chtěli jsme navštívit zámek a hlavně zahradu, žel což nikoho z nás nenapadlo, mají v listopadu zavřeno. Jarda si chtěl koupit alespoň turistickou známku, ale informační centrum bylo také zavřené. Snad někdy příště. Druhou zastávkou byla Bílina, staré královské město se známou dominantou v nedalekém okolí horou Bořeň.* V Bílině je i pěkný zámek, ale jak nám sdělila postarší paní v info centru, město ho pronajalo rakouskému šlechtici na 90 let a tak je pro veřejnost uzavřený. Naštěstí pro Jardu tu měli alespoň turistické známky a pro nás ostatní docela pěkné mapy Severních Čech. Dalším cílem naší cesty se stal „přesunutý kostel“ v Mostě. V Čechách je to poměrně známý kostel tím, že byl ze svého původního místa přesunut kvůli těžbě uhlí řádově o stovky metrů. I tady měl Jarda štěstí na známku. Pak už přes Chomutov a místní ZOO rovnou do Klášterce nad Ohří. David si vyřídil svoji služebku a pak následovala návštěva města. Hned u centra nás zaskočila skupinka pávů. David poslechl hlas divočiny a snažil se s nimi komunikovat hrdelními pokřiky, leč bezvýsledně, a tak jim chtěl vyškubat brka z ocasu taky bez úspěchu. Měli jsme štěstí, protože ve městě se právě konali předvánoční trhy (no spíš tržišťátko). Co na tom, že krom jednoho stánku s veteší, řezníka Krkovičky a vypelichaného Betlému nebylo na co koukat. Horší bylo, že info centrum bylo zavřené a Jarda nesehnal známku. Nesehnal ji ani na místním zámku. Náladu nám zlepšil teplý oběd v příjemné hospůdce s obsluhou nahoře S. Cestou zpátky už jsme byli docela utahaní, člověk by nevěřil, jak může být autoturistika náročná. Večer jsme navštívili restauraci U Fofrníka v Mikulově. Nejdřív nás nechtěli pustit dovnitř kvůli oslavě Skopčáků, ale z nějakých neznámých příčin se majitelka vzhlédla v Davidovi (možná v jeho kaštanové kštici) a tak jsme popili, pojedli a dokonce ochutnali sele, co se grilovalo pro Němce. V chatě se spalo dobře, až na Davida s Viktorem, kteří měli v obýváku trošku zimu a tak v neděli ráno dělali bengál. V neděli po snídani a úklidu chaty jsme se dohodli, že si vyjedeme na Bouřňák. Shlédli jsme místní sjezdovky a Viktora jsme museli chvíli přesvědčovat, že lézt na ten radiový stožár není zrovna nejlepší nápad, že bude lepší ta horská chata, co tam mají teplou polévku, pivo a čaj. David nám předvedl ukázkovou jízdu po zledovatělém povrchu na nových pneu cestou zpátky do Mikulova, až mi z toho vyhládlo. I proto jsem uvítal něčí nápad dojít si k Fofrníkovi na oběd. Paní majitelka si nás oblíbila a tak na jídle nešetřila. Dokonce byly i zákusky po Němcích od snídaně (neokousané podotýkám!). Všichni jsme se shodli na tom,že se do Mikulova ještě někdy podíváme dáli Roman a bůh možná už v lednu.
Zapsal : Petr 28.12.2004
* poslední známý Karlův výlet
