Sokolí vrch

     V sobotu 3. dubna jsme se sešli na akci Sokolí vrch celkem tři. Milan, Jarda a Viktor. Odjezd byl naplánován po půl osmé z hl. nádraží. Kromě nás tam na vlak čekala i slušná porce organizovaných turistů. Vlak Ploučnice přijel načas a tak jsme se pohodlně uvelebili a vyrazili. Po 40 min. dorážíme do Benešova n/Ploučnicí a neúspěšně se pokoušíme dát si něco teplýho v řeznictví. V sobotu není šance. Tak se alespoň projdeme po Benešově a zavítáme i na zámek, kde jsme těsně před devátou. Zřejmě první letošní návštěvníci. Dovnitř nejdeme, Jarda si kupuje turistickou známku a už pokračujeme dál. Stoupáme pomalu do kopce a za chvíli už jdeme v lese. Potkáváme jen nějaké děti, které nás nabádají k tomu, že bychom mohli zmlátit pár cikánů ( zajímavé ). Cestou narážíme na obří třešeň  a v osadě Brložec na pěknou starou náves s vrbou, rybníčkem a vodníkem. Před Huntířovem se zastavujeme u bývalého větrného mlýnu a kocháme se pohledy na Labské pískovce a Českosaské švýcarsko. Huntířov je celkem rozlezlá vesnice s množstvím starých hrázděných chalup. Odtud je to na rozhlednu na Sokolím vrchu  – hlavní to atrakci dnešního pochodu – cca 2,5 km. Přicházíme k rozhledně a ejhle. Rozhledna oplocená kvalitním ocelovým plotem s ostnatým drátem a zamčena asi pěti masivními zámky. Nu což. Nejprve jsme se na poblíž stojícím posedu posilnili a šli do akce. Na jednom místě  byl ostnáč sundaný ( určitě od předchozích lépe vybavených a informovaných turistů ) a tak jsme se po několika pokusech všichni tři dostali dovnitř. Lehké to nebylo. To se ale nelíbilo jednomu páru „turistů“ a chlap nás začal osočovat a nadávat do vandalů a zlodějů. To se zase nelíbilo Viktorovi, který ho ( na hrubý pytel hrubá záplata ) poslal do prdele. A už mažeme nahoru. Stálo to za to. Rozhledna vysoká, rozhledy super - 360°. A rychle dolů, aby na nás blbec nezavolal policajty. To ty nenažraný telekomunikace, které rozhlednu financovali. Peněz jak želez a ještě chtějí rejžovat na turistech. Při cestě přes plot zpět narážíme na starší pár, který je zase v pohodě. Chce taky přelézt, ale je to již nad jejich síly. Krátce pokecáme a odcházíme, abychom nemuseli asistovat u nějakého zranění. Dáváme Jardovi na výběr. Buď klasika po zelené a nebo dobrodružství kolmo lesem. Jarda volí dobrodružství. Chvíli se prodíráme houštím a pak už sešup lesem až na začátek Děčína. Jelikož čas je výtečný, jdeme ještě na císařskou vyhlídku na Stoličnou horu. Před výstupem se posilňujeme v bufetu před nemocnicí lahvovým a na vrcholu dopíjíme lihoviny ze zásob kluků. Jsme ale žabaři, protože vidíme dvojici, co si v klidu popíjela vyhlazený Bohemia sekt z pravých šampusek, tzv. flétny. Pokoukáme na Děčín a mažeme dolů. V hospodě si dáme dvě točený a kecáme jak jinak o chlastu. Na Děčínském zámku Jarda kupuje druhou turistickou známku a jdeme se odměnit do  kavárny Paroloď. Presso, sachr a plzeň nás opět staví na nohy a tak pokoříme i Pastýřskou stěnu a Jarda kupuje již třetí a dnes snad již poslední turistickou známku. V 17. 20 hod. odjíždíme vlakem do ÚL a pochvalujeme si vydařený výlet. Poctivých 20 km. V Ústí to zakončujeme tzv. vyhodnocením akce v Pivovarské šenkovně, kde se zdržíme poněkud déle a přijdou i tři parťáci co na výletě nebyli, ale žízeň mají taky. Petr, David a Karel ( s kámošem ). Já odcházel před 23 hod. a bylo to tak akorát.

Akcím zdar !!  Milan