RADOBÝL
Sobota 7.2.
Účast : Milan, Viktor, David, Petr, Jarda, Renďa.
Trasa : Libochovany – Kamýk – Radobýl – Litoměřice cca 18 km
Sraz dnešní akce byl naplánován na 7.30 hod. v naší staré známé pekárničce na Střekově. Po snídani a nákupu potravin jsme se vydali na střekovské nádraží. Zde už postával Jarda a tak po nákupu hromadné jízdenky nastupujeme do vlaku, abychom už po 10 min. vylezli v Libochovanech. Počasí nám celkem přálo, na únor bylo nezvykle teplo ( 8 -10ºC ) a větrno. Polní, mírně rozblácenou cestou se suneme zvolna vpřed. Vítr způsobil, že je relativně čistý vzduch a je vidět pěkně do dálky. Na Kalvárii u tří křížů se kocháme pohledy na údolí Labe a České středohoří. Ke Kamýku docházíme kolem půl jedenácté a Renďa vybírá nejkratší a nejtěžší cestu na vrchol. Když se tam doplácáme, většina účastníků vytahuje svačiny a jen David sedí a vyhřívá se na slunci jako kocour. Milan zavelí k odchodu, je tedy nutno sbalit svačiny a pokračovat. Po polní cestě jdeme mezi jabloňovými sady dolů do Velkých Žernosek. Zde je první pauzička na pivo ( Gambrinus, Kozel ) a jídlo ( polévky, řízek a knedlíky se špenátem ). Osvěženi a odlehčeni se po silnici plazíme ne zcela záživnou trasou do Žalhostic, odkud chceme frontálně zaútočit na Radobýl. David se nás snaží sice zlákat pro přímou cestu po silnici do Litoměřic, ale nedaří se. Na Radobýl musíme. V Žalhosticích se napojíme na žlutou značku a prudce stoupáme vzhůru. Je to docela šlapák a každý jde tradičně sám za sebe. Radobýl je z jedné strany vytěžený, ale přesto je to se svými 399 metry slušný kopec, zvlášť když k němu stoupáme od hladiny Labe. Konečně na vrcholu. Necháme se vyfotit u velkého kříže a Viktor otevírá sekt. Připíjíme na další pokořený vrchol. Nahoře nepředstavitelně fouká a tak brzo kopec opouštíme a míříme do Litoměřic. Na pěkném litoměřickém náměstí chvíli zmateně pobíháme, než si vybereme tu pravou cukrárnu a usadíme se. Jsme řádně vyfoukaní. Káva a sladkosti ( někdo více jiný méně ) nás vzpruží a my již v pohodě dojdeme kam ? …… Přeci do hospody u Kalicha. Je to velká stylová pivnice se spoustou zajímavostí. Za všechny jmenuji např. blítko, což je zařízení na toaletě určené k odložení obsahu žaludku. Jídlo, pivo a je čas jít na nádraží. Vychází to ideálně a v 17.10 hod. odjíždíme zpět do Ústí. Zde jde většina výpravy zhodnotit akci do Pivovarské Šenkovny a přes tři hodiny poctivě hodnotíme. Pivo všem chutná, hlavně Viktorovi, který ukončil svůj ramadán ( měsíční půst bez alkoholu ). Ti co nešli mohou jen litovat, protože šlo o tradičně zdařilou akci.
8. 2. Milan
