HISTORICKOPIVNÍ PRAHA
kdy : 7. 3.
kdo : Jarda, Petr, David, Viktor, Milan
Je nedělní ráno a naše parta usedá po sedmé hodině ranní do vlaku směr Praha a vydává se na výlet po známých pražských památkách a zajímavostech. Ve vlaku se, nasvačíme a David nám sdělí, že je venku zima, sněží a bude nutné si nasadit chumelenici ( kulicha ). V půl deváté nás vlak vyklopí na Masarykově nádraží a mi se vydáváme na naši okružní trasu. Od nádraží to vezmeme přímo k Prašné bráně ( na kterou Viktor plivnul – barbar ), Obecnímu domu a Celetnou ulicí se dostaneme na Staroměstské náměstí. Je těsně před 9 hod., lidí v ulicích je jen pár. Stihneme akorát představení na Staroměstském orloji. Největší uznání sklízí smrtka a kohout. Hned potom se vydáme na samotnou věž. Je tu od roku 1338, 70 metrů vysoká a pěkně na ní fouká. Vstupenka stojí 40,- kč., ale výhled je pěkný a nahoru se vezeme moderním výtahem. David má dalekohled a tak je pokoukání lepší. Spolu s Petrem vyrábí nahoře na věži David pomocí zajímavého strojku z plíšku suvenýr. Ostatní kluky zaujme hlavně restaurace na střeše jednoho z domů. Nakonec se podíváme, kde probíhá pražský poledník a kde popravili r. 1621 účastníky stavovského povstání proti Habsburkům. Ze Staroměstského náměstí pokračujeme ke Karlovu mostu. Most je z roku 1357, postavil jej tehdy 27 letý Petr Parléř. Most je 516 metrů dlouhý a zdobí ho celkem 76 postav. Projdeme si ho v klidu, jen Petr protahuje krok, neboť jako jediný nemá pokrývku hlavy a mrznou mu uši. Na doporučení ať si od stánkařů koupí ruskou beranici za 800 ,- kč. nereaguje. Na konci mostu si Milan koupí gyros a zatáčíme dolů na Kampu. Tam vidíme značku, kam dosahovala voda při povodni v roce 2002. Podíváme se na malebná zákoutí, kde se točilo několik známých filmů a pokračujeme kolem muzea Kampa dále směrem k úvozu, na lanovou dráhu na Petřín. Cestou si stihneme dát v pekárně něco do žaludku, kávu a pokračuje se v krasojízdě. Po zakoupení jízdenky za 12 kč se posadíme-postavíme do vozu lanovky a při 5 min. jízdě se bavíme tím, co by se stalo, kdyby se vozy utrhly. Jsme na Petříně. Petr nás vyfotí ( nový digifoťák ) a už se hrneme na rozhlednu. Po zakoupení vstupenek za 50 ,- kč stoupáme po točitém schodišti vzhůru. Petřínská rozhledna je kopie Eiffelovi věže a stojí na vrcholu od roku 1891. Nahoru vede 299 schodů. Kocháme se výhledy ze dvou rozhlednových plošin a nadáváme na lidi, kteří se cpou nahoru či dolů špatným schodištěm. Jsou tu totiž dvě, jedno nahoru jedno dolů. Točený na Petříně nevedou a tak pokračujeme dál, až se ocitneme u Kláštera Premonstrátů. Zde to zapíchneme a popijeme jejich pivo sv. Norbert – Jarda zůstal u Budvaru. Dáme dva kousky, při placení se prohneme ( jantarové 0,4 – 39 kč, půllitr Budvaru 49 kč ), prohlédneme si kostel a mažeme dál – na Pražský hrad. Na Pražském hradě si prohlédneme všechny nádvoří, Katedrálu Sv.Víta, kde se dohadujeme jak je vysoká ( uvnitř od země ke stropu 33 metrů ) a Zlatou uličku. Zde se začíná více lidem chtít na WC a tak rázujeme po starých zámeckých schodech ( kde to má pod palcem ruská mafie ) až k metru. Zde si Milan odskočí ke zdi zadarmo a Petr chce jít do metra, ale 3 kč prý dávat za záchod nebude ( nakonec dal 10 kč ). Pozvolna si to šineme Valdštejnskou ulicí ke Karlovu mostu, který přejdeme a začneme hledat vhodnou hospodu, kde bychom náš výlet zakončili. Po počátečních zmatcích, kdy se dokonce ocitáme v OD Tesco se konečně dostaneme na místo zaslíbené - do Hrabalovi pivnice U Zlatého Tygra. První místnost je 15 min. po otevíračce plná ( otevírá se v 15 hod. ) a tak usedáme do vedlejší místnůstky ke starému dřevěnému stolu pro 6 lidí. Později se dovídáme, že právě u tohoto stolu, na místě, kde se rozvaloval Jarda, sedával Mistr Hrabal ( teda jestli nekecali ). Objednala se krkovice, utopence, hemenex a k tomu obligátní plzeň. Čas rychle ubíhal, pivka v nás mizela a již tu byl čas odchodu. Ač neradi ( Milan ), zvedáme se a přesunujeme na nádraží. Tam si koupíme plechovkový a v 18. 20 hod. zvedáme kotvy a opouštíme Prahu. Unaveni, ale spokojeni přijíždíme do Ústí, kde před 20 hod. vystupujeme. Na rozchodnou si dáváme Na Rychtě GRANÁT, jen David se převexloval na jahodový čaj se smetanou. Před 21 hod. opouštíme lokál a jdeme domů. Výlet byl výborný, ušli jsme 16 km. a to je ve městě celkem dost. Slibujeme si, že na podzim se vrátíme.
8. 3. 2004 Milan
