HON - Kostomlaty pod Milešovkou

Účast : D. Kováč

           V. Kováč

           J. Binar

Kilometráž : 3 KM

Termín : sobota 17.12. 2005

Tak nám již několik týdnů probíhá nová lovecká sezóna. A jelikož se nám letos v lednu na honu mezi myslivci líbilo, tak jsme s jistou netrpělivostí čekali, zda a kdy se zase mezi ně podíváme. To se nám splnilo právě dnes. David nám dnešní akci naplánoval a připravil. Má totiž od Ládi, který je členem mysliveckého sdružení, přesný přehled o termínech honů. Sám se již před třemi týdny jednoho zúčastnil. Zároveň nás pěkně naladil, protože tenkrát se trefilo pět divočáků a dvě lišky. Takže jsme se na dnešek těšili a byli jsme plni očekávání. Byla to také na dlouhou dobu naše poslední letošní příležitost jak se dostat na hon. Protože letos již žádný nebude, a jak nám později sdělili myslivci, tak lednový hon odpadá a bude nahrazen mysliveckým plesem. Takže nejbližší šance bude až na podzim roku 2006. Sraz byl naplánován na sedmou hodinu na parkovišti u šikmého kostela. Byly trochu obavy z počasí, protože ze čtvrtka na pátek vytrvale a nepřetržitě pršelo. Naštěstí v pátek odpoledne přišlo sněžení a teploty se začaly posouvat pod bod mrazu. Strach šel ještě ze síly větru. Ten přes noc sice ustal, ale sněžení bylo tak vydatné, že do sobotního rána napadla pěkná sněhová pokrývka. Ostatně různě silné sněžení nás provázelo po celou dobu honu. Počasí zřejmě způsobilo to, že pozvaná Nina hon vzdala a na srazu chyběla. Nina měla jet za Milana, který se na hon hodně těšil a měl s námi původně jet. Bohužel mu v práci dali šichtu, takže stejně tak jako letos v lednu na honu nakonec chyběl. Jeli jsme tedy tři. David, který vzal auto a řídil, Viktor a já. Jeli jsme opatrně po sněhem zasypané silnici a v osm hodin jsme již vystupovali před starou známou myslivnou v Kostomlatech pod Milešovkou. Byli jsme tam jedni z prvních. Téměř žádná auta, ale z oken na nás již mávaly ženský z kuchyně, takže jsme bezpečně věděli, že akce hon bude! V myslivně již bylo vedení místního mysliveckého sdružení a snídalo. Přivítali jsme se s nimi rukou podáním a po chvíli jsme dostali také něco k pití a snědku. Obligátní čaj, káva a koláčky nezklamaly. Poté se na stole objevily rohlíky a chléb. To byl jasný signál, že se bude podávat polévka. Byla pěkně vydatná! Domácí,nudlová polévka s knedlíčky a zvěřinovým masem zkrátka nezklamala. Až na Davida, ten polévkové vývary nemusí. A tak polévku paní kuchařce odmítl slovy : ,,Je tam moc vody.“ Udělal u toho tak smutný obličej, že se paní kuchařka nad ním slitovala a po chvilce mu donesla talířek s vařeným kančím masem, hořčicí a chlebem. No zkrátka David – zase extra specialitka. Mezitím se myslivna zaplňovala myslivci – střelci. Jen honců moc nepřibývalo. Probíhalo neustálé vítání formou rukou podání. My jsme vyhlíželi Láďu. Ten se také dostavil i s dalšími honci, které zajistil. Takže vlastně díky Láďovi se zmírnil nepříznivý poměr honci – střelci. A střelci tak alespoň nebyli v tak drtivé převaze. Zvláště pak, když i Láďa přešel na stranu honců, protože si zapomněl papíry na svoji loveckou zbraň. Čas rychle ubíhal a my jsme čekali kdy se konečně vyrazí, protože vedení sdružení se dlouho k ničemu nemělo. Možná si měli co říct nebo pod vlivem neustálého sněžení se jim moc nechtělo. My jsme spekulovali o tom, kolik bude lečí. Zda dvě či tři. V deset hodin byl oficiální nástup před myslivnou. Stylově k tomu bily hodiny z místního kostela. Pozdravení, přivítání, poučení o bezpečnosti a také o tom, že na dnešním honu se kromě divočáků může lovit ještě ostatní vyjmenovaná zvěř. Popřáli jsme si hodně štěstí a krásný zážitek. Pak už bylo řečeno jen ,,Lovu zdar,“ a hurá na to! Prozatím byly naplánovány leče dvě s tím, že se pak uvidí. Rozhodne počasí a počet střelených prasat. Vyrážíme za ves Štrbice. Toto místo a tuto leč známe z ledna. Klasické rozestavení honců a střelců a již čekáme na signál, který zahájí leč. Ten přichází záhy a my se již prodíráme keři, trním, ostružiním, spíše necestou než cestou a naháníme zvěř střelcům. Jdeme pomalu, protože sníh, přírodní terén a překážky jsou obtížné a místy také neprůchodné. Ozývají se klasické hlášky pravá – levá, ale občas si také někdo zanadává. Po prasatech ani vidu ani slechu, žádné stopy, žádné prase, žádný výstřel. Pomalu první leč končí a my se scházíme na předem smluveném místě, kde je první leč odtroubena. Stále sněží, žádné trefené prase a myslivci se tak dohadují jak postupovat dál. Rychle se rozhodují, že se udělá ještě jedna menší leč a pak že se dnešní hon ukončí. Nebude to leč na kopci Špičák a Štrbičák jako v lednu, ale bude to leč na stejném území jako ta která právě proběhla. A to v protisměru. Takže opět do aut, zpět do Kostomlat a hurá na pole směrem na Štrbice. Po chvilce vystupujeme, rozestavujeme se. Řídíme se pokyny myslivců jak a kam se půjde. Zazní signál k zahájení leče a my vyrážíme. Terén je zde průchodnější a prostupnější. Jde se tedy snáze a rychleji. Nicméně opět žádné stopy ve sněhu, žádné prase, žádná rána z kulovnice. Po lovené zvěři ani vidu ani slechu. Neslaví se úspěch ani přesto, že lesem neustále pobíhá několik loveckých psů. Opět se scházíme na předem dohodnutém místě a pomalu končí druhá leč. Ta je po chvíli odtroubena. Mysliveckého vedení potvrzuje, že pro dnešek je konec a dnes již žádná leč nebude. Ozývají se hlášky, že jediné prase které dnes uvidíme je to, které bude na talíři v myslivně. Času je sice ještě dost, ale rozhoduje především nepříznivé počasí, zmáčenost některých střelců a honců je velké a všichni se už vidí v teple myslivny. O zrušení třetí leče rozhodly také obavy z úrazu na Špičáku a Štrbičáku, protože pod vrstvou sněhu se skrývají zrádné kameny a díry. My jsme to s klukama také přivítali a už jsme se těšili na gáblík. Takže zpět do aut a hurá do vytopené myslivny. V myslivně jsme byli krátce po jedné hodině. Slavnostní nástup k ukončení honu se nekonal před myslivnou, ale v ní. Bylo to krátké zhodnocení a konstatování, že každý den není posvícení a že se holt nedá nic dělat, když jsou jednou prasata chytřejší myslivců. Všichni se shodli, že to byla alespoň zdravá procházka po lese. Pak přišlo poděkování za účast jak střelcům tak honcům. Poté přání příjemné zábavy a dobré chuti. Jídlo bylo opět skvělé. Znamenitě pečený divočák s knedlíkem a červeným zelím byl vynikající. Pivko sice lahvové, ale nevadilo. Příště prý bude čepované. Kdo chtěl mohl si dát před jídlem znova polévku. Čaj, káva, nealko k dispozici. Čas ubíhal, odpoledne postupně plynulo k večeru. My jsme klábosili jak mezi sebou i s ostatními myslivci. Nebo jen trochu neslušně poslouchali jejich vyprávění a příběhy. Dobře jsme se bavili. Pivka do nás padala, objevily se i frťany. Klasika. Chtěli jsme jet letos domů dříve, ale i tak jsme ještě stihli dřívější večeři. Na stůl se dostaly jak plátky pečeného divočáka s hořčicí a chlebem, tak i obalované řízky. Zkrátka pohoštění jako hrom. Někdo ještě nemohl, jak byl plný od oběda, někdo to i přes potíže zvládl, ale spíše z chuti než z hladu, protože to vše vypadalo moc hezky a chutně. Mě to také nedalo, takže jsem ochutnával do opravdového přejedení. Super, zvěřina je zvěřina. Na stolech jídla ještě zbývalo a bylo nám nabídnutu, že si můžeme vzít klidně i domů. Bylo kolem páté a my se rozhodli, že pomalu vyrazíme. Rozloučili jsme se s přítomnými myslivci i kuchařkami, poděkovali jim za pozvání a pohoštění. Popřáli jsme si vzájemně hezké Vánoce a vše nejlepší do Nového roku. Sdělili jsme si navzájem to, jak jsme my rádi, že jsme k nim mohli přijet a že se nám u nich líbilo a oni nám zase, jak jsou rádi za to, že jsme přijeli a dělali jim honce a že se nám u nich tak líbí. Dostali jsme pozvání, že máme a musíme příště opět přijet, že nás rádi uvidí. Myslím, že mohu konstatovat, že mezi námi vzniklo jisté přátelství. Tak zase příště. Jako další akce O.P.A.T.u se hon určitě opět vydařil. A to i přes jistou, ale ještě snesitelnou nepřízeň počasí. Byli jsme rádi, že jsme se ho mohli opět zúčastnit. Nevadilo, že se žádné prase netrefilo, ostatně jsme ani žádné nezahlédli. Byla by to sice hezká třešnička na dortu alespoň jedno střelené prase, ale nedá se nic dělat, nebylo shůry dáno. Myslivcům to možná trochu vadilo, ale nám turistům zase až tak ne. Nachodili jsme tak zase přírodou pár kilometrů, i když při tak zvláštní příležitosti jakou je hon. Důležitější však bylo, že jsme příjemně strávili předvánoční sobotu. A to jak venku v lese, tak i v myslivně. Protože bylo nepříznivé počasí a leče byly kratší, nachodili jsme pouze asi tři kilometry. Více než o kilometry jsme tak byli bohatší o naše zážitky. Do Ústí jsme dorazili něco po šesté hodině, kde jsme dnešní akci ukončili. Mě nezbývá než konstatovat nejen O.P.A.T.u, ale i LOVU ZDAR !!!