Zimní Dubá
12. března jsme se měli původně vydat na vrch Sedlo a zříceninu hrádku Helfenburk, ale na akci jsme se sešli jen dva – Viktor a Milan. Rozhodli jsme se proto, že změníme dnešní trasu, neboť na Helfenburku jsme již byli. Náhradní trasa povede okolím městečka Dubá. Půjde o poslední zimní výpravu. Dubá je staroslovanské sídliště a předhistorické tržiště. Svědčí o tom nález koster, uren, náramků a mince z doby knížete Vratislava II. Poslední nálezy byly učiněny v roce 1882 a 1887 v Horní kostelní ulici v Dubé. S odkazem na tyto nálezy lze soudit, že Dubá jako sídliště existuje od 1. poloviny 11. století. Po snídani v pekárně na Střekově nasedáme do auta a v 8.40 hod. vyrážíme do Dubé. Tam dorážíme po cca 1 hod. po silnicích zafoukaných místy sněhem a tak má řidič s autem na letních gumách o práci postaráno. V Dubé na náměstí parkujeme a jelikož se na nás přímo naproti směje cukrárna, neodoláme a jdeme si dát kávu a něco sladkého. Pár vesměs starších lidí se napájí rumem a klábosí s prodavačkou. Upřesňujeme trasu a vyrážíme. Nejprve projdeme Dubou s řadou historicky zajímavých, leč zchátralých domů. Mineme sušárnu chmele a po červené se po silnici blížíme k sídlu Panská Ves, kde má být něco zajímavého z čs. opevnění. Bohužel nic nenacházíme a tak pokračujeme po žluté údolím zvaným Pramenný důl do vsi Dražejov. Je to tzv. skalní obec, kde je vše postaveno na skále, nebo je přímo ze skály. Odtud to bylo již kousek na vrch Nedvězí. Jde o nevelký 458 m vysoký kopec, ze kterého je však výtečný kruhový rozhled a za velmi dobré viditelnosti lze spatřit 1/3 Čech. Zde pořizujeme fotodokumentaci a jelikož dost fouká, brodíme se sněhem dále. Pokračujeme po žluté a dále po zelené lesem, kde se nám otevírají lesní údolí a skalní masivy. Dorážíme až k Pustému hrádku. Po celkem problematické cestičce ve skalách se vyšplháme až do skal, kde dříve hrádek ze 13. stol. stával. Zde posvačíme a pustíme se zpět průrvou na cestu. Beze ztrát vyrážíme na další cestu. Prudce klesáme až na silnici k Bukoveckému Mlýnu a za chvíli stojíme v Zakšíně před zájezdním hostincem. Zde se posilňujeme polévkou ( Viktorovi dršťková zrovna nesedla ), kávou, čajem a hurá dál. Na konci Zakšína objevujeme malý pomníček na památku toho, že zde vedla první železniční trať spojující Severní moře a Jadran. ( Hamburg – Terst, rok cca 1850, C.K. Rakousko ). Kousek za Zakšínem narážíme na soukromý velkochov krav a koní, ten dotyčný se zřejmě moc nenudí. Než se nadějeme jsme v osadě Pavličky a správně volíme delší trasu. Zajdeme si na skalní útvar Čapská palice, když to máme takříkajíc u nosu. Čert ví, kdy se sem zase podíváme. Palice nezklamala. Zajímavé místo a daleký výhled ( Na důrazné upozornění spolucestovatele Viktora musím dodat, že i na Čapské palici se ve 13 – 14. stol. nacházel strážní hrádek ).Točíme to zpět směr Dubá, kam to máme z Pavliček 4,5 km. Ty byly nejtěžší. Jdeme starou úvozovou cestou, dávno nepoužívanou, po které jezdili dříve povozy. Cesta je plná sněhu a my se ztěžka ploužíme vpřed. Mineme po úbočí Dubovou horu a pokračujeme po modré do Dubé. Městečko je již na dohled, ale turist. značka nás chce ještě povodit po lese a tak místo přímé cesty jdeme po pěkném oválu. Je před pátou odpolední a mi dorážíme do Dubé. Auto je v pořádku a čeká na unavené poutníky, kteří mají dnes v nohách 26 km v dost náročném terénu. Vyjíždíme k domovu a cestou se domlouváme s Jardou a Davidem na zakončení tůry v útulné restauraci U Pivrnce. Zde Viktor nastiňuje plán na oficiální založení klubu, provozujícího turistiku a jiné vhodné aktivity na zpříjemnění volného času. Uvidíme, jak se to vyvrbí.
Cestám zdar Milan
