MUSICFESTIVAL  KYTLICE  2005

                                 Účast : Petr Onemichl

                                             David Kováč

                                             Viktor Kováč

                                             Jan Vilímek  ( Vilda )

                                             Martin Mikeš  ( Miky )

            Po loňské vydařené premiérové návštěvě Kytlice, letos jedeme 23.7.2005 opět. Bohužel někteří možní účastníci měli rodinné povinnosti ( Milan, Karel ), další nemohli z jiných důvodů. Nakonec ze základního kádru O.P.A.T.u jeli tři stateční, kteří doplnili prořídlé řady Vildou a Mikym. Rosničky na víkend nehlásily moc pěkné pěkné počasí, docela jsme se festivalu pod širým nebem obávali. Kulturní zážitek byl spojen se sudem a grilováním den předem u Vildy na baráku za účasti skoro celého oddělení 031 z práce. Auto bral tentokrát Petr a spaní jsme měli domluvené u Vildy v České Kamenici. Odjezd byl okolo 17té hodiny z Ústí nad Labem přes Děčín ( menší nákup v Tescu ) rovnou do České Kamenice. Na místo jsme dorazili před 18tou hodinou , většina pozvaných zde již byla a vše bylo nachystáno. Jeden z kolegů se loučil se svobodou a Petr má v srpnu narozeniny, takže byl důvod k menší oslavě. Sedělo se na zahradě pod plachtou, nevadil ani občasný déšť. Podvečer ubíhal v poklidu za neustálého pití, tlachání a hlavně pojídání grilovaného masa. V noci se někteří nadšenci i vykoupali ve studené vodě Vildova bazénu. Až na mne dobrovolného abstinenta se všichni celkem slušně zmazali. Účastníci oslavy se postupně od stolů vytráceli a šli na kutě. Poslední zalehli po čtvrté hodině ranní. Kromě Rendy, který spal ochotně pod širákem  na zahradě se všichni naskládali v baráku. Vstávání pro některé slavící nebylo po bujaré noci určitě veselé. Většina lidí se po snídani vydala na cestu domů, zůstali jen návštěvníci festivalu v Kytlici. Celé dopoledne poprchávalo, takže jsme zrušili výlet na rozhlednu Studenec (zůstává nám jako restík  na příště ). Šli jsme se projít jen po městě, Vilda nás zde trochu provedl. Vydrápali jsme se i na otevřenou kostelní věž. Zrovna probíhala nějaká větší slavnostní mše, kostel byl plný lidí a černoprdelníků. Kadidlo smrdělo všude i na schodišti věže, ale rozhled byl pěkný. Při sestupu  David vyzkoušel zvon a i ostatní byli docela hluční, snad jsme věřící příliš nerušili. Po kratší procházce jsme se vrátili na základnu a začali si připravovat věci na festival. David to měl poměrně jednoduché, neboť si bral jen mikinu. Přidal jsem mu alespoň starší Vildovu celtu. Petr vzal spacák a já kromě spacáku zabalil i karimatku. Společnými silami  jsme připravili proviant ( chleba, okurky, klobásky a grilované kuřecí maso ), který se bude určitě hodit. Kluci se rozseděli u televize a stále odjezd odkládali, vymlouvali se na špatné počasí.  Musel jsem je neustále popohánět k odchodu. Nakonec jsme vyrazili v solidní čas, před třetí hodinou. Jeli jsme jen ve třech, Vilda čekal na kamarády z Děčína a Miky se ještě nerozhodl zda na festival půjde. Do Kytlice to je kousek přibližně 10km, za chvíli jsme parkovali u kostela a šlapali pěšky na hřiště. Všude byla spousta aut a lidí. Po cestě jsme potkali Saxánu ( Petru Černockou s manželem ), které si Petr  nevšiml. Když jsme potkali Marka Brodského jednoho z  organizátorů festivalu oblečeného v  montérkách a  holinkách, nepoznali ho Petr ani David. Do areálu, který je postaven trochu jinak než loni, proudí davy lidí. Nechybí zde stánky s pivem a jídlem, ani stanové městečko. Vybíráme místo a připravujeme sezení. Tráva je mokrá, sešlapaná, ale bahno zde naštěstí není. Kluci si dávaj pivo Staropramen  4 decku za 20 vočí a David brblá, že je nějaký vodový. Něco po třetí odpoledne jsme uvelebeni a posloucháme kapely. Čas příjemně plyne, od 16.00 hod. se dokonce vyjasňuje a svítí slunce. Přibližně po třech hodinách hudby posvačíme a David s Petrem na které je program dlouhý se jdou projít po vesnici ( turisti se nezapřou ). Já se mezitím povaluji, poslouchám další kapely a hlídám věci. Výletníci se vracejí před osmou hodinou a s nimi přichází Vilda, Miky a dva kamarádi z Děčína. Chvíli pokecáme a pak se věnujeme pódiu, kde začínají hrát největší hvězdy večera: Aneta Langerová, Divokej Bill, Horkýže Slýže. Vyvrcholení festivalu se nám líbí a v kotli se nám ztrácí Miky ( pěkně zdrátovanej ) a jeden z Děčíňáků. Ostatní popíjejí, poslouchají, poskakují a hlavně blbnou. Do odjezdu z festivalu okolo půlnoci se ztracení kamarádi neobjevují a telefony neberou. Po krátké poradě odjíždíme bez nich. Na baráku něco málo sezobneme, koukneme se na DVD - koncert Divokýho Billa v Lucerně ( hudby není nikdy dost ) a jdeme spát. Miky se vrátil z Kytlice okolo třetí pěšky, na chvíli se natáhl a ráno odjel na kole domů ještě než jsme vstali. Druhý ztracenec se nevrátil, ani neozval. Ráno po snídani v klidu balíme a odjíždíme. Míříme s krátkou zastávkou na občerstvení v Mařenicích ( známé klobásky ) rovnou domů. Myslím si, že můžeme celý víkend s festivalem vyhodnotit jako úspěšný. Já i přes menší zdravotní problémy ( začínající angína a dočasná ztráta hlasu ) byl nadšen a kluci to též přežili. Uvidíme jak budou vypadat příští ročníky, tenhle byl co se týče množství návštěvníků na hranici únosnosti. Stánky a hlavně toalety nápor posluchačů nestíhaly. Necháme se překvapit, četl jsem na netu, že je možná  změna místa festivalu. Rozhodující budou také pozvané kapely.Doufám, že na jiné sportovní a kulturní akce pořádané vedením oddílu dorazí dost zájemců. Zdravím členy  O.P.A.T.u i jeho věrné příznivce a těším se na další neméně vydařené akce.

                                                zpracoval: Vik  27.7.2005