MĚLNÍK 2005
Sobota 17.září 2005
Účastníci : Nina Kotrčová
Klára Ilťová
M W
René Paulík
Jan Vilímek (Vilda)
Viktor Kováč
David Kováč
Jaroslav Binar
Petr Onemichl
Sešel se rok s rokem a Mělnické vinobraní je opět tady. Někteří už nepočítají po kolikáté už, jiní poprvé ( Míša, Klára, Nina, Renda a Vilda ). Sraz jako vždy na Západním nádraží. Tentokrát o něco dříve, už v 8:35, odjezd v 8:50 hodin. Petr měl tradičně zpoždění, tentokrát ne vlastní vinou. Při cestě z Jirchářů se zásobou obložených housek a vody totiž potkal Davida, který si šel také nakoupit, a tak bylo Petrovi blbý nedoprovodit ho. Celé se to ještě zkomplikovalo, když prodavačka neměla nazpátek za tisícovku. Asi po pěti minutách se vrátila s balíkem padesátikorun. David navrhoval jít na nádraží pěšky, což bylo vyhodnoceno jako blbost při pohledu na hodinky a jeho stav ( byl v pátek pařit a navíc měl problémy s nohou ). Autobus jako na potvoru žádný nejel. Tak zvolili taxíka. Na dotaz, zda je jediný taxikář na Míráku vezme na Západní nádraží odpověděl „mám tu stát…“ David to ještě rozsvítil větou „ ten taxametr ani nezapínejte, já to platím“. Cestou potkávají Jardu, který nevěří svým očím, čím že to jedou. Je to s odřenýma ušima, Viktor si neodpouští svůj uštěpačný komentář… Na Střekově přistupuje Vilda a tak jsme kromě slibotechny Romana kompletní. Na akci chybí z O.P.A.T.U. jen Milan, který se řádně omluvil, oslavoval přírůstek do rodiny. Cestou nás Vilda přesvědčoval o výhodách svého možného členství v oddílu a důrazně loboval ve svůj prospěch. Dokonce si na svoji stranu získal některé členy oddílu. Jen Viktora nezlomil, za což si Viktor vysloužil tvrdou kritiku. Jinak cesta proběhla v poklidu a obecně dobré náladě. Na Mělnickém nádraží nastaly menší zmatky, protože Jarda a Nina se šli podívat na odjezdy vlaků a pak čekali před nádražím, zatím co my ostatní u perónů. První zastávka byla tradičně v naší oblíbené cukrárně. Některým z nás zastávka u kávičky a dortu bodla ( po včerejším řádění ). Jak bývá zvykem v době vinobraní byly záchodky opět v rekonstrukci. Jsem zvědavý jestli příští rok nastane nějaká změna. Po siestě se přesunujeme na roh náměstí a domlouváme pravidla pro případ, že někdo zabloudí. Jak se ukáže později, obavy byly naprosto zbytečné. Vilda neodolal a dává si svého prvního burčáka, Petr se přidává. Protože jsou s námi nové tváře, chceme se „blejsknout“ a vedeme společnost do muzejního vinného sklípku. Cestou potkáváme herečku Alici Bendovou ( pěkný kousek, pozn.autora ). Ve sklípku je fajn, jen pivařům to moc neštymuje. David zatím nepije a Jára si dává lahváče Plzně. Holky si vychutnávají sklínky přívlastkových vín a čas pěkně plyne. Někteří si stihnou prohlédnout i muzeum. Raritou je lístek na WC, jen zářezy se tam nepíšou. Protože tady nechceme strávit celý den, jdeme projít náměstí a přilehlé uličky s všemožnými lákadly. Na pódiu právě spouští Marta Kubišová svoje „hity“ a tak prohlídka soutoku Labe a Vltavy příjemně zpestřuje chvilku před obědem. Naše oblíbená hospůdka je nacpaná k prasknutí, v patře se neobsluhuje a tak nezbývá než čekat. Nakonec se daří zabrat dostatečně velký stůl. Radost nám však kazí nedovařené jídlo. Kachýnka je opravdu tuhá a Jára s Vildou si spravují chuť Plzeňským… Renda si dává výpečky, ale masíčko mu nejede, což vítá Nina. Vilda ještě dojíždí bramborový salát po Míše a Kláře. Jdeme se projít, aby nám slehlo. Jen Jára, Vilda a David zůstávají v hospodě, prý nás doženou. Navštěvujeme velkou scénu kde to rozbalují Burma Jones ( Nina se s námi loučí, vrací se do Ústí ), vinotéku, zámek a kostnici. Kluci jsou ještě v hospodě a my ostatní usedáme v cukrárně u zámku. Míša se vytrácí odskočit si. Když se delší dobu nevrací, máme starosti jestli jí není špatně. Míša však bojuje s uvolněnou klikou a nemůže se dostat ze záchodků. Nakonec vše dopadá dobře a dává si zaslouženou kávičku. Před výkladem prochází Alice Bendová. Venku začíná přituhovat a občas i sprchne, což hůře snáší něžnější část naší skupiny. Zastavujeme se na malé scéně, kde právě hraje Sláva Janoušek. Dorážejí i kluci značně posíleni pivním mokem. Vilda pije burčák z PET láhve a libuje si, že je to jak šťávička. Opět začíná pršet a tak část osazenstva mizí do restaurace „U Viktora Dyka“. Petr, Renda a Vilda ještě chvíli statečně snášejí déšť ( Vildovi už je to jedno, Renda je drsňák ), ale nakonec se přidávají k ostatním. Krátce posedíme a rozhodujeme se vyrazit zpět do Ústí. Počasí nám nepřeje a tak končíme o hodinu dříve než obvykle. Náměstím prochází Alice Bendová. Cestou zpět mám ještě Míša s Jardou zahrají malý scénický výstup, ale jinak je nálada dobrá. Popíjíme burčák a Vilda opět lobuje za členství v oddíle. Loučíme se s Vildou na Střekovském nádraží a my ostatní na Mírovém náměstí. Jára s Viktorem jdou ještě na lov do Havany, ale po chvíli to také vzdávají. Letošní ročník Mělnického vinobraní byl pojat trochu jinak než obvykle. Jednak proto, že Viktor abstinuje, někteří skalní se nezúčastnili a také tím, že byly přítomny ženy. Zkrátka byl umírněnější, rozhodně ale nelze říci, že horší. Byl prostě jiný. Zaznamenali jsme prakticky nejhojnější účast ze všech ročníků. Uvidíme příští rok, doufejme, že se všichni, kdo jsou přátelé vinobraní sejdou ve zdraví a řádně to rozbalíme.
PS : Chlast není všechno, O.P.A.T.u zdar !
Zapsal Petr č.4
