NOČNÍ  POCHOD  NA  MILEŠOVKU

                           Účastníci : Milan Svoboda

                                              René Paulík

                                              Jára Binar

                                             Viktor Kováč

         V pátek 4.11.2005 jsme vyrazili na první noční pochod v historii oddílu. Sice jsme o tomto populárním výšlapu na Milešovku již něco málo slyšeli, ale když Milan přišel týden před startem s podrobnými informacemi, rozhodli jsme se narychlo,bez většího rozmýšlení do toho jít. Nikdo z nás pořádně nevěděl, co můžeme na 25 km pochodu, který se jde z velké části v noci, čekat. Protože délka a nutnost vyrazit co nejdříve odradila většinu jinak aktivních členů a příznivců oddílu, přihlásili se čtyři dobrovolníci. Na startu ve 14.00hod. ve vestibulu sportovní haly PF UJEP ÚL jsme se sešli tři : Milan, Renďa a já. Jára měl ještě volat, neboť se k nám připojí v polovině trasy. Zaregistrovali jsme se, pořídili startovní foto, připravili si mapu a vyrazili vstříc zážitkům. S Milanem jsme navrhli, že k autobusáku sjedeme trolejbusem. Renďa nám to důrazně rozmluvil, prý bychom nebyli správní turisti. První část trasy tedy jdeme městem a koukáme, jak je pěkně rozkopané. Strmý výšlap na Větruši ( buduje se zde pěkný areál ) nás pěkně zahřeje, pak již jdeme po hřebeni nad řekou Labe s mírným převýšením. Bohužel rozhled do údolí je špatný, dole se válí mlha. Nijak se neženeme, protože počítáme , že někde na trati budeme čekat na Járu. Šlapeme liduprázdnou krajinou chvíli po silnici, chvíli po lesních či polních cestách. Počasí nám zatím přeje a neprší, což je hlavní. Procházíme Milbohovem, kde pozorujeme v ohradách užitková zvířata : koně, krávy, ovce, kozy atd.. Je vidět, že to na vesnicích vyloženě žije. Okolo čtvrté volá Jára, že vyráží autobusem z Ústí nad Labem a v Habrovanech bude v 17.30 hod.. Domlouváme se, že počkáme v místní putyce, měla by být otevřená. V další vísce Suché vládne čilý pracovní ruch. U jednoho stavení řve cirkulárka, další makáč míchá maltu a nahazuje zdi, u třetího baráku kdosi seká dřevo. Vzhledem k tomu, že se vše děje za šera okolo půl páté, je nám jasné, že se místní vidláci určitě nenudí. Milan prohlásí : “ Nechci bydlet na vesnici “! Něco před pátou jsme v Habrovanech. Ověřujeme na zastávce přesný příjezd autobusu s Járou a protože máme 45min. čas, míříme do hospody. Hospůdka je nově opravená, má solidní interiér, ale i přes malý počet lidí ( 2 dívky, 1 mladík a obsluha 1 dědek ) je silně zakouřená. Jediným kladem je teplo. Hned po příchodu si sedám ke stolu s rezervačkou, které jsem si nevšiml a dědek mě vyhání. Přesedneme si, objednáme si pití a klábosíme ( dědek obsluhuje jako šnek ). Chvíli před příjezdem autobusu platíme a jdeme na zastávku odchytit Jardu hned po příjezdu ( do hospody ho brát nechceme, aby se nerozseděl ). Jára dorazil přesně na čas, vítáme ho a hned vyrážíme na další cestu. Míříme směrem na Žim. Již je pěkná tma. Samozřejmě máme baterky, a tak nás to nezaskočí. Renďa nasazuje ostré tempo, takže dokonce předháníme další účastníky. S Járou si za chůze líčíme co je nového a referujeme mu o první části pochodu. Procházíme Žimem a přes Záhoří a Paškapole míříme do Bílky ( trochu kufrujeme, ale dvě kolegyně turistky nás nasměrují správným směrem ). Musíme překonat frekventovanou E55, což se nám ve zdraví podaří i přes silný provoz. V Bílce si na návsi u hasičské nádrže dáváme pauzu s občerstvením, posilňujeme se na pořádně strmý výšlap. Kolem nohou se nám motá pes a dvě kočky ( buď mají hlad, nebo se chtějí tulit ). Dojídáme a hurá do kopce. Kromě tmy nám zpříjemňuje cestu také mlha a kluzký terén. Po celou dobu výstupu potkáváme vracející se turisty, kteří byli rychlejší. Zajímavou zkušeností je, že po celou dobu výšlapu nevíme v jaké části kopce právě jsme. Vidět není nic, můžeme se soustředit jen na hamtání. Docela jsme se zpotili a již nás vítá vrchol. Projdeme se po vršku, ale protože není vidět na krok, míříme do občerstvení. Bouda je otevřená, neboť je zde kontrolní stanoviště a kšeft se určitě bude hýbat. Obsluha není moc rychlá, ale máme štěstí, že zde není hodně lidí. Zapisujeme se do vrcholové knihy, občerstvujeme se a sbíráme síly na závěr pochodu. Chodí stále více dalších účastníků, solidárně nezabíráme příliš dlouho místa a po chvíli odpočinku vyrážíme dál. Dost lidí postává a občerstvuje se venku, neboť kapacita baráčku je malá a nestačí. Mlha a špatná domluva může za to, že jdeme po modré značce špatným směrem - do Velemína. Naštěstí si svůj omyl po pár stech metrech uvědomíme a s klením se vracíme zpět. Na druhý pokus již sestupujeme po správné cestě. Opět potkáváme hloučky účastníků směřujících opačným směrem. Náročný sestup je konečně úspěšně za námi a my scházíme do Černčic. Odtud je to již pohodovka po silnici přes Lelov do cíle v Žalanech. Tady trochu bloudíme a hledáme školu , kde má být závěr dnešní akce. Naštěstí nám radí nějaká místní kráska, která nás posílá na konec vsi. V místech, kde bychom to určitě nehledali, je opravdu škola se zaslouženým cílem. Zde nás vítají pořadatelé, kteří nám předávají účastnické listy a perníkovou pohorku. Hrála zde i živá hudba, kterou jsme ovšem nestihli. Balili nádobíčko zrovna při našem příchodu ( jako „vyhlášené tanečníky“ nás to mrzí ). V jídelně sedíme, popíjíme čaj a pozorujeme osazenstvo. Je zde pestrý výběr turistů. Své zastoupení tu mají všechny věkové kategorie, je vidět, že 25 km při troše tréninku ujde každý zdravý člověk. Po pár minutách odpočinku odjíždíme, protože je vypraven další autobus do Ústí nad Labem. Máme místa k sezení a vedle Járy se na zemi uvelebí smrdící pes, kterého jsme potkali i s jeho doprovodem na Milešovce v boudě občerstvení, při cestě dolů i v jídelně školy. Pes nás pronásleduje opravdu důkladně. Za chvíli již vystupujeme na autobusovém nádraží. Je již 23.00 hod., Renďa se s námi loučí a jede domů. My ostatní  jdeme vše vyhodnotit do Biliard klubu naproti hlavnímu nádraží. Tady je samá omladina, která prohání Juke-box. Místa k sezení máme, hrajou docela solidní kapely. V klidu popíjíme a vyhodnocujeme dnešní premiéru nočního pochodu. Všichni jsme spokojeni, vše se ve zdraví přežilo a bylo to lehčí než jsme čekali. Shodli jsme se, že kilometráž byla u Járy 14 km a u nás ostatních 26 km. Terén byl středně náročný, kluzký, ztížený tmou a mlhou. Z části vedla trasa i po silnicích, což bylo lehčí. Okoukli jsme od pořadatelů i organizaci a zajištění, které bylo na vysoké úrovni. Já osobně bych si na tak velký podnik netroufl. Můžeme být rádi, že se najdou nadšenci, kteří připraví tak pěkné pochody. V budoucnu by se O.P.A.T. mohl účastnit těchto oficiálních akcí více. Je to i pohodlné, nemusíme vymýšlet termín, trasu a někdy je zajištěna i doprava. Ovšem námi připravené akce mají též vysokou úroveň. Budeme je i nadále připravovat a tyto akce budou samozřejmě převažovat. Oficiální turistické pochody a akce jako tato dnešní budou menším doplňkem a oživením našich aktivit. Mohu napsat za sebe a určitě i za kluky, že máme z akce pouze pozitivní dojmy. Počasí vyšlo, nepršelo a zima také nebyla. Mlha nám nijak nevadila. Opět mi to nedá, musím se do kroniky pochlubit. Já a Milan jsme stále nepožili alkohol a již se blíží konec roku a tím i konec  naší dobrovolné abstinence. Na dalších akcích ahoj.

Turistice, sportu a O.P.A.T.u zdar.

                                                                     Zpracoval: Vik

                                                                          14.11.2005