Belveder
Na úterý 15.4.2003 bylo nahlášeno pěkné počasí, a tak Milan a Viktor operativně naplánovali výlet. Nepřihlásili se žádní další dobrovolníci, minivýprava zůstala pouze dvoučlenná. Hlavní plánovač Milan vymyslel pohodovou , ale docela dlouhou túru po hřebenech skal nad řekou Labe. Sraz tradičně v 6.45hod. v koblížkárně, zde vydatná snídaně a přesun vlakem do Děčína ( zde byl start ). Do výchozího bodu výletu k nemocnici jsme dojeli MHD ( Viktor po dlouhé době musel autobus zaplatit ). Po kratším bloudění v lesoparku pod Stoličnou horou vyrážíme po zelené značce směr Bynovec. Ujdeme několik desítek metrů a již se pod námi otvírají skvělé výhledy na Labe. Cesta příjemně ubíhá,šlapeme lesem a stoupání nejsou prudká. Prvních 8 km do Bynovce uteče rychle. Zelená značka končí, stáčíme se po silnici směr Labská Stráň. Na silnici před rybníkem je spousta přejetých žab a další živé lezou v příkopě. Chtějí se množit ve svém domovském rybníku a hustý provoz je velká překážka. Ochránci přírody mají spousty řečí, a tady opět zaspali. Dojdeme do Arnultic, lehce posvačíme přímo na návsi a klesáme do údolí Suché Kamenice. Sestup je docela prudký a nás překvapí razantní změna teploty. Zatímco nahoře pálí slunce a je přes 20°C, dole je šero chlad a teplota těsně nad nulou. Prohlížíme si zbytky ledopádů a okolní vlhké skály, nacházíme i několik zamrzlých louží. Na jednom převisu čteme starý německý nápis ( v překladu znamená “Křivá stěna“ ). Všude okolo jsou krásně modelované pískovcové stěny. Nádherné údolí opouštíme a stoupáme na planiny, zde po žluté značce pokračujeme na Labskou Stráň. Po chvíli usilovného hamtání jí procházíme. Zdržíme se jen pozorováním několika lam ( pro šťourali - jihoamerické zvíře, přesný druh neznáme ) na menší farmě. A již docházíme na skalní vyhlídku Belvedér. Osvěžujeme se zaslouženým lahváčem, kocháme pěknými výhledy a odpočíváme. Je liduprázdno, až na několik postarších skopčáků. Máme za sebou polovinu vybrané trasy , po odpočinku se s chutí pouštíme na zpáteční cestu. Jdeme po červené značce přímo po hřebenech skal s množstvím výhledů na Labe. Počasí stále přeje, potkáváme jen několik turistů, pohoda. Po pár kilometrech přicházíme na Růžovou vyhlídku, další skvělý výhled. Dojídáme zbytky potravy, únava se trochu projevuje. Konec túry se již blíží. Trochu se zapovídáme a náhle nám mizí červená značka. Zabloudili jsme! Sice trochu kufrujeme, ale instinktivně míříme jinou trasou na Stoličnou horu. Přidáváme nějaký kilák navíc, ale neznačená cesta vede zajímavými místy ( údolím potoka se starým regulačním zařízením a jinými starými stavbami ). Konečně vrchol. Procházíme všechna vyhlídková místa ( jsou dost poničená ). Na té nejlepší tzv.Císařském výhledu je pěkný rozhled na Děčín. Blízkost města se projevuje větším počtem výletníků. Trochu se pokocháme a vyprahlí sestupujeme do města. Chvilku pátráme a nacházíme hospůdku poblíž vlakového nádraží. Občerstvíme se vychlazeným točeným a mažeme na vlak. V restauraci u Fr.Josefa I. si dáváme zaslouženou večeři a pivko. Vyhodnocujeme výlet, který měřil 30 km. Délka trasy i teplé počasí prověřilo naše síly, bylo to náročné. Na fyzické kondici musíme zapracovat. Ovšem celkový dojem je jako vždy skvělý. Již se těšíme na další akci.
Zpracovali: Viktor a Milan
