MĚLNÍK    2003

                                                         účastníci:  Milan Svoboda

                                                                         David Kováč

                                                                         Petr Onemichl

                                                                         Jarda Binar

                                                                         Viktor Kováč

Sešel se rok s rokem a je tu naše stará známá akce „ Mělnické vinobraní “. Horké léto a předpovědi odborníků slibovaly kvalitní úrodu a tím i dobré víno a burčák. Někteří tradiční účastníci předešlých ročníků chyběli, scházeli hlavně tahouni v pití Roman a Karel. Důvody neúčasti byly rozdílné. Karel se plavil po moři na jachtě a stával se mořským vlkem a Roman nedorazil na nádraží. S jeho ohlášenou účastí se počítalo a on bez zavolání či poslání SMS  prostě nepřišel. Naši zkušení náboráři ale získali dalšího nováčka Jardu, který ač pivař se rozhodl jet. Sraz 20.9.2003 v 8.00 hod. na Západním nádraží, koupení skupinové  jízdenky ( docela zajímavá sleva ) a vyrážíme. Na Střekově přistupuje hlavní organizátor a vedoucí výpravy Milan. Delší čas jsme se neviděli takhle pohromadě, a tak si sdělujeme novinky, zajímavosti a drby. Cesta jako pokaždé rychle uteče a již nás vítá „Mekka“  vinařů. Kratší výšlap na náměstí, zakoupení vstupenek ( podražily na 80,-Kč ) a můžeme se pustit do víru zábavy. Na začátek nechybí návštěva naší oblíbené cukrárny ( kafe, dortíky atd. ), posilněni míříme do centra. Obcházíme stánky, ochutnáváme burčák, zastavíme se na folkové scéně a míříme i na středověký trh. Po prvotní obhlídce situace někteří členové výpravy dostávají znovu hlad ( snídaně byla slabší ). Jdeme na něco dobrého a na pivko do loni vyzkoušené hospůdky, opět nezklamala. Tři druhy piva, polévka i hlavní jídlo všem výjimečně chutnalo. Přímo před hospodou okoukneme šermířské vystoupení ( docela do sebe bušej a jde jim to ) a pokračujeme si poslechnout nějaké skupiny na folkové scéně ( hlavní scéna je zatím samá dechovka ). Dlouho nevydržíme na jednom místě a přemisťujeme se do vinárny U muzea. Zde popíjíme dle libosti  pivo či víno. Milan nás opouští a jde na slezinu s rodiči a bratrem. My ostatní náhodným dotazem zjistíme, že se dají zdarma prohlédnout gotické sklepy pod muzeem. Po malé  prohlídce usedáme v příjemně chladném sklípku. David a Jarda si dávají pivo, Petr značkové kvalitní víno a Viktor rozesměje obsluhující dívku svou objednávkou. ČERVENÉHO DIVOCHA si tam prý ještě nikdo nedal ( choděj tam jen samí rádoby odborníci ). Víno nebylo zas tak strašné, i když Petr bude tvrdit opak. Dobře se nám sedí, ale přesto pokračujeme o dům dál.  Zajdeme na folkovou scénu, sice hrají solidně, ale slunce moc praží a vyhání nás pryč. Jdeme obhlédnout světské u kolotočů, i tady je plno atrakcí. Nezláká nás zámek hrůzy, autíčka, řetízák ani různé centrifugy. Vše jen okukujeme a nakonec si trochu zastřílíme  ze vzduchovek na střelnici. Nějaké růže sundáme ,ale zbraně jsou pěkné šunty ( zanášejí do stran ). Milan ukončil rodinné setkání a připojil se k nám. Líčíme mu skvělý sklípek, jen tiše závidí. Opět nám vyhládlo ( na čerstvém městském vzduchu chutná ), tak jdeme na gábl. Hospoda vypadá solidně, sedíme ve stínu. První nadšení opadne, když nám přinesou  Plzeň dvanáctku. Takové podmíráky z nás nikdo hodně dlouho neviděl. Necháme je pingla dotočit a objednáváme jídla. Ty jsou naštěstí ucházející, jen nás překvapí, když každému účtují 5,-Kč za kečup a další přísady na stole. Zanadáváme si a nedáme ani kačku dýška.  Ještě stihneme pár atrakcí a protože se čas nachýlil, pomalu míříme na nádraží. Vlak má tradičně zpoždění, a tak sedíme v čekárně, popíjíme víno a brbláme. Po půlhodině čekání je vlak zde. Přes moje upozornění nastupujeme do první třídy. Sedíme a Petr po 10 min. zjišťuje, že jede první třídou jako pán. Má předčasné vánoce a je docela vyvalenej. Přichází pan průvodčí, nyní bude nejlepší popsat celý dialog.

Průvodčí: “ Doufám, že máte všichni příplatek za první třídu?“

Celá výprava: “Samozřejmě.“

Průvodčí po podání jízdenky: “Ale to  je jen obyčejné jízdné.“

Ostatní na Petra: “Co jsi to koupil za lístky?“

Do toho říká David průvodčímu: “Paní v pokladně říkala, že když je to velké zpoždění, můžeme si sednout kde chceme.“

Průvodčí: “Paní si může říkat co chce.Tady nemáte co dělat, nebo vám měla dát dřevěné židličky.“

Celá výprava: “Stejně za chvíli v Ústí nad Labem vystupujeme ( jsme teprve za Mělníkem ).“               

Průvodčí: “Chci aby toto i ostatní kupé byla volná.“

Celá výprava: “Jasně, v pohodě.“

Průvodčí odchází nespokojen a již nás neobtěžuje, i když chodí kolem. Kontroluje jen ostatní kupé, k nám ani nenakoukne. Vzdal marnou snahu, rozumný člověk. Zbytek cesty probíhá v klidu, jen Milan trochu zlobí ( závěsy,podložky pod hlavy apod. ). Konečně jsme doma v ÚL, všichni jsou vedrem, zážitky a trochu i alkoholem zmoženi. Nekoná se ani tradiční vyhodnocení v hospodě, rozcházíme se domů. Výprava se vydařila, počasí přálo ( možná až moc vedro ), nikdo se neztratil, a tak můžeme vyhodnotit vše kladně.

                                                                     zpracoval: VIK    25.9.2003