Labské pískovce

Získání volna ve středu 15.1.2003 využili Viktor a Milan k menší túře pojaté jako průzkum možného jarního působiště. Sraz v 7.30hod. v Krásném Březně, následuje přesun Favoritem do Markvartic na menší snídani ( klobáska, polévka, koláč ) a hurá do České Kamenice. Zde máme výchozí bod zimní a snad pohodové trasy. Vyrážíme po zelené značce do Kunratic.Tady chvíli bloudíme, cestu nám ukáže bodrý vesničan s lopatou ( první zajímavá figurka). Chlapík byl ochotný a zjevně rád za chvilku rozptýlení s cizinci. Pokračujeme přes kopečky směr Jetřichovice. Krajina je liduprázdná, což nám vyhovuje. Procházíme linií Řopíků ( vojenské opevnění z první republiky ). Jeden nejbližší, volně přístupný prozkoumá Viktor důkladně s baterkou. Je vidět, že se o něj nějací vojenští nadšenci starají. Hned u bunkru nás odchytl starší hovorný hajný s jezevčíkem. Nejdřív myslel, že jsme v pevnůstce nocovali a potom následujících  cca. 25 minut povídal a povídal. Jediná zajímavá informace byla, že námi viděná srnka je vlastně kamzík. Ukecaný lesní mužík nás konečně propustil a my sestupujeme pořádným srázem do malebného údolí. Je zde spousta cestiček a skvělých rozeklaných skalisek. Po několika kilometrech přicházíme do Jetřichovic , tady Viktor ukazuje Milanovi koupalištěm s kempem a velkou jeskyni, docela dobrou noclehárnu trampů (Viktor zde také nocoval jednou v létě ). Napojujeme se na červenou značku a šlapeme směrem na Studenec. Ovšem zrada, po pár stech metrech nás zastavuje rozvodněný potok. Hledáme východisko, snažíme se ho obejít, nejde to. Pokoušíme se přelézt  nevysoké, ale namrzlé skály.Po nezměrném úsilí ( Viktor málem padá, odnesl to prst ) vylezeme nahoru. Opět zklamání, ani tudy vodu nepřekonáme. Příroda nás poráží, sklopíme uši a vracíme se do Jetřichovic. Vybíráme operativně novou zpáteční trasu. Posvačíme na autobusové zastávce a plni nové energie šlapeme po silnici do Všemil a dále do Srbské Kamenice. Tady se napojujeme na modrou značku a jdeme pěknou přírodou zpět do České Kamenice. Trasa vede střídavě údolím, přes potoky a hřebeny kopců. Prohlížíme další Řopík a pozorujeme místní faunu a flóru. Padá definitivní rozhodnutí, že na jaře se sem určitě vrátíme na delší víkendovou expedici. Snad přesvědčíme ostatní a pojede nás větší banda. V dobré psychické a fyzické kondici přicházíme do cíle. Výlet zakončujeme netradičně v cukrárně u čaje a dortíku. Z osazenstva jsme nejmladší a nejhezčí ( samé staré babky ). Vyhodnotíme povedenou akci a jedeme zpět do Ústí nad Labem. Jako vždy byla výprava úspěšná. Ušli jsme přibližně 20km a vyšlo i počasí. Sportu zdar a turistice zvláště.

                                                                            Zpracovali:Viktor a Milan

                                                                                               16.1.2003