J e t ř i c h o v i c e        2 0 0 3

Je pátek 2.5.2003 a my se chystáme na náš každoroční jarní víkend. Tentokrát ve třech ( Milan, David, Viktor ),  protože ostatní z nějakých důvodů nemohli, nebo nechtěli. Sraz je po třetí hodině v Neštěmické pizzerii. Po půl čtvrté vyrážíme. Naše první a jediná přestávka je v děčínském supermarketu Tesco, kde se zásobíme proviantem. Každý dle svých chutí. O půlhodinku později již klepeme na recepci rekreačního zařízení Spobyt ( bývalý pionýrský tábor ). Nikdo se neozývá. Jdeme se tedy občerstvit pivem do místní jídelny a hospody v jednom, kde pingl hraje šipky a po očku nás pozoruje, jestli si z něj sedneme na prdel – to nikdy. Pak Milan razantně zabouchá na recepci. Vylézá mladý, ale zřejmě nahluchlý recepční. Ubytujeme se v jedné chajdě ( vybavení zůstalo po pionýrech ) za 350,- Kč na noc a kupujeme si i snídaně. V sobotu budou míchaná vajíčka – mňam. Po nezbytném nasycení jdeme obhlédnout okolí a já mám zkušené průvodce Viktora a Davida – již tu byli. Projdeme se po vsi, obhlédneme restaurace, lidi i ceny a zamíříme ke stánku ( imbisu ), který jsme familiérně pojmenovali  „U  Pepína“ podle jednoho místního špinavého chlapíka. David si sedá dost nešťastně a je nucen celou dobu našeho pobytu u stánku ( asi 15 min. ) zírat na místní „ krasavici “ jak vyvádí cosi s bagetou a rukou. Podrobnosti podá David. To a i jiné věci mu  kiosek zhnusili a prostě chtěl jinam. Nakonec tedy končíme v penzionu Švýcarský dům, který je drahý, ale krušovice za 15 se dají přežít. Již za tmy se zvedáme a celkem v pohodě  ( protože tu není Karel – kdosi poznamenal ) míříme ke Spobytu. Dvě piva v jídelně, trocha moru do pusy a jde se spát. Noc je klidná, leč studená a močák se taky občas přihlásí. Nejsme již nejmladší. Na záchod je daleko a tak chodíme jen na zápraží. Stačí to. Chudák David potmě nenašel boty a musel bos. Budíme se do oblačného a větrného dne. Na snídani nás trochu rozladili, neboť nejsou vajíčka, ale sýr a rohlíky. Prý změna jídelníčku vyhrazena. Je tu s námi pár Čechů, Němců a Rusáků. Všechny obsluhuje pingl jak od kolotočů. Po jídle balíme batohy a po silnici jdeme směr Vysoká Lípa. Jelikož je provoz, uhneme po žluté do lesa a klidnou cestou se dostaneme až k Dolskému Mlýnu. Jde o několik set let starý mlýn ( solidní zřícenina ), jen Davida trochu zklamal, neboť čekal zázemí jako ve Švýcarských Alpách. Nestačila mu pěkná příroda a potok plný pstruhů. Co však nečekal byl pěknej hamták nahoru do Vysoké Lípy  ( navíc nám nevěří, že to byla neplánovaná náhoda ). Projdeme VL a v hospodě pod Loupežníkem si dáváme s Viktorem plzeň. David si pochutnává na paprice a chlebu. Jdeme na skálu, kde stál hrad Šaunštejn. Odbočku mineme a musíme se vracet, což se Davidovi, který má přesně rozvržené síly nelíbí. Výstup na skálu je úzký a náročný a tak tlusťoši a fyzicky indisponovaní jedinci se nahoru nepodívají. To se nás naštěstí netýká ( zatím ) a tak se kocháme výhledem do kraje skal. Po sestupu po pár set metrech svačíme a pokračujeme po červené dále. Jde opravdu o hezkou cestu přes lesy a skály a lidí už moc nevidíme. Otevírají se nám hezké výhledy a tak se rozhlížíme  z Rudolfova Kamene ( resp.  dřevěnky na jeho vrcholu ), kam doráží však jen Milan a Viktor. David sbírá síly pod vrcholem. Při cestě z vrcholu jde Milan jinudy a ani David není na svém místě, což Viktor komentuje slovy „ Na expedici do velehor bych s Vámi nešel“. Pokračujeme dále pod převis s názvem Balzerovo lože, kde se prý v období třicetileté války ( pro slabší historiky 17.století ) skrývali Jetřichovičtí před Švédy. I když, kdo ví, co tam v té době vyváděli. Přes Vilemíninu stěnu  ( kromě výhledu a pořádného větru tu nic není ) doputujeme až na Mariinu vyhlídku, což je zdejší dominanta kraje s vyhlídkovou boudičkou na vrcholu. Výstup z Jetřichovic je relativně prudký a náročnější na fyzičku. Potvrzují to i škleby spolu putujících lidí, tolik lidských trosek jsme dlouho neviděli. Samí rádoby turisti. My jsme v kondici i díky čokoládovému zajíci a tak jsme kolem půl páté zpět v Jetřiškách. Vítá nás náš kiosek a opět se David ošklíbá. Pivko si nedá i když je na něm znát, že podobné cesty ho připravují i o poslední rezervy sil. David prokazuje slabší fyzickou kondici, ale silnou vůli. Dáme tedy jen dvě pivka ( březno a lahvovej bráník ) a jdem do Spobytu orazit si a vysprchovat se. Jelikož máme hlad, vracíme se za chvíli do Jetřichovic. Restaurace Pod lesem je zajímavá tím, že zde nevaří, ač to tu včera večer pěkně řvalo. Ale to asi jídlem nebylo. Dáme zlaťák a jdeme dál. V další hospodě už jíme ( celkem dobrej gabl ) a pijeme gambáč. No a na finále jdeme na naše oblíbené krušovice. Pěkná celodenní paleta piv, že ? Po očku pozorujeme a posloucháme přiblblý hosty a na začátku bezva hororu Anakonda jdeme na kutě. Neděle nás vítá teplem a jasnem. Po snídani doplněné z našich zdrojů balíme, odevzdáváme klíče od chajdy a jdeme se ještě cournout po okolí. Prohlídneme si camp, jeskyni a zamíříme Pavliným údolím hezkou a romantickou cestou mezi skálama do Rynartic. Potkáváme i pár cyklistů a jsme zvědaví, jak se poperou s náročným terénem – měkouni. V Rynarticích si chcem dát pivo, ale smůla – nic. Vracíme se tedy do Jetřišek, na radu ochotného sedláka lesem. Samozřejmě  jdeme špatně a po chvíli se ocitáme na vysoké skále, ze které není úniku. Musíme zpět. Spustíme se padákem na silnici a po chvilce jsme u kiosku. Bráník zasyčí a jde se na zříceninu Falkenstein. Je jen kousíček odtud, ale přístup na ní je horší než k penězům. Je to pro odvážlivce. I tvrďák Viktor má starost dostat se ve zdraví zpět. Po chvilce mu ale otrne a hází s bráchou  po nějakých holkách šišky. Výhled ze skály je impozantní.  Navíc nás těší  jistota, že rozhled si moc lidí nevychutná ( je potřeba kondice i trocha odvahy ). To chce další bráník. Vypijeme ho a odjíždíme. David prokázal obětavost, jako řidič byl celý den bez alkoholu. Cestou se ještě stavíme v Kameni na gábl a po 16 hod. jsme v Ústí nad Labem. Psychicky odpočatí a těšící se na další akce. Zvláštní pochvalu zasluhuje Milan za profesionálně připravenou, naplánovanou a pod jeho vedením i provedenou víkendovou túru. Chválíme i Davida, který bez tréninku vše přežil a nestěžoval si. Ostatní kamarádi,  kteří se nezúčastnili, nechť se stydí a polepší se.

Kilometráž : sobota 20 km, neděle 10 km – v náročnějším terénu ( dosvědčí utahaný David ).

Zpracoval:  Milan  7. 5. 2003  ( trochu pomohl i Viktor )