Vysoký Ostrý

     První prosincovou sobotu jsme se rozhodli, že půjdeme na předvánoční pochod ústeckým okolím. Jako trasu jsme zvolili  Sebuzín – Vysoký Ostrý – ÚL. Dost potenciálních účastníků nemohlo, tak jsme vyrazili ve třech. Petr, Viktor a Milan. Sraz byl obligátně po deváté hodině v pekárně na Střekově. Počasí bylo všelijaké a Petr měl i jisté obavy, jestli se akce uskuteční, ale vše se v dobré obrátilo a po snídani se vezeme MHD č. 1 do Sebuzína. Odtud vyrážíme po modré tur. značce směr rokle Rytina -  neustále vzhůru. Začal foukat vítr a dokonce se přihnaly kroupy, ale pak se oblačnost roztrhala. Zhruba po hodince se vyškrábeme do osady Čeřeniště a potkáváme jen jedno káně, koně a krávy. No a taky jednoho turistu – ten mazal do Litoměřic. Jsme při síle a tak v podstatě bez zastavení pochodujeme až za Němčí, kde se kluci za opravdu silného ledového větru přiodějí a posléze i svačíme. Hlavně Milan měl hlad jak herec. Chvíli šlapeme a před druhou hodinou, po spatření dvou stád divočáků a nějakých vesničanů nabízejících vánoční stromky ( pochybného původu ), se nacházíme pod Vysokým Ostrým. 587 m.n.m. Vyfuníme nahoru a kocháme se pěknými výhledy do okolí, hlavně na České středohoří. Sestupová cesta již byla strmější a Petrovi se moc nelíbila. Po chvíli míjíme Novou Ves. Zde Petr nohou rozmázne pořádný psí exkrement a nepěkně kleje. Po sestupu okolo střekovského hradu až ke zdymadlům se radíme co dál. Jelikož jsme při síle rozhodujeme dát malou pauzu a pokračovat až do centra Ústí. V Rybářské Baště si dáváme pivko a přes zdymadla míříme na Větruši. Ostré stoupání nás a hlavně naše nohy trochu zaskočilo. Nikdo nemluví a jen loví zbytky hrdosti. Nikdo nechce zastavit a odpočívat jako první. Konečně rozcestí. Odtud se jde po zelené víceméně po rovině a až na dva volezlý psy nikoho nepotkáváme. Rychle se stmívá a na Větruši nás překvapuje rozbagrovaná cesta do města. Nějak tuto překážku zmáknem a za pár minut sedíme v restauraci Špejchar s tím, že si dáme jídlo a jde se domů. Přišel David, rozseděli jsme se a domů se šlo až po 22 hod., což mělo pro Milana jisté neblahé následky doma. Ale k výletu : Ušli jsme 22 km, což bylo o 12 víc než jsme slíbili Petrovi max. ujít a on sám byl překvapen co ušel, že ani nenadával.

     Sportu zdar a výletům zvlášť.                                             Milan 8.12. 2003