Lovoš

Je tu nový rok a spolu s ním i tradiční novoroční pochod. Tentokrát se po dlouhém váhání vybral losem výlet na Lovoš. V Koblížkárně ( posilnění jídlem ) a posléze ve vlaku jsme se sešli čtyři: Milan, Jarda, Petr a Viktor. Zbytek potenciálních účastníků byl buď nemocen, nebo poslal trapnou výmluvu po mobilu, nebo se bez omluvy nedostavil ( Roman ). 4.1.2003 v 8.30 hod. jsme sedli do vlaku a po patnácti minutách vystoupili  v Litochovicích. Odtud jsme se pustili po zelené turistické značce na strmou a kluzkou pěšinu vedoucí nahoru do kopce. Nebylo to jednoduché, ale asi za hodinu jsme byli na začátku Opárenského údolí. Zde jsme se najedli a pokračovali dál. Prohlédli jsme si zříceninu hradu Opárno ze 14. století a odpočinuli si v místním hostinci. Pauza se protáhla na 5 budvarů a nutno říci, že náš postup se zpomalil. Na vrchol Lovoše jsme dorazili před 15 hodinou za studeného, ale jinak dobrého počasí. Vše bylo mírně zahaleno v mracích, ale i tak jsme se rozhlíželi z terasy nad turistickou chatou. Do té jsme zavítali o chvíli později a občerstvili se. Pivo, becherovka  a předtím na terase Tullamore. Prohlídli jsme si pár turistických publikací a bohužel již za šera vyrazili směr Lovosice. Cesta byla příšerná hlavně pro Milana, pro něhož kombinace namrzající cesty, bot a alkoholu v krvi tvořila velmi závažnou překážku normální chůze. Milan upadl asi 30 krát, což odnesla hlavně světlá zimní bunda. Po této příšerné cestě jsme přes menší překážky, jako nádraží a nádražáci dorazili na dvě etapy do restaurace Beseda v Lovosicích, kde nám držel u stolu místa Hynek z ČNB se svojí manželkou. Na uvítanou jsme si dali velkého ruma a pak piva. V jednu chvíli jsme seděli i u dvou stolů a tvořili se zájmové partičky. Milan vylil a rozbil půllitr a to byl signál pomalu opustit podnik. Bohužel vlak, který jezdil celý den pravidelně po hodině, jel zrovinka teď po 2 hodinách, což způsobilo, že jsme jak idioti mrzli na zastávce vlaku a nadávali. Po telefonním zjištění, že vlak jede až ve 23 hodin se parta opět roztrhla na dvě skupinky. Viktor s Jardou chtěli vyrazit k Hynkovi domů na čaj a možná i přespat a bůhví co ještě??!! Milan s Petrem se rozumně uklidili do blízké putyky a dali si kafe s vlečňákem. Po opětovném setkání u vlaku kluci uznali, že náš nápad byl lepší. Taková radost, jakou jsme měli, když na zastávku přijel vlak, už se dnes moc nevidí. Polovina výpravy ihned usnula, takže bilancovat se bude později. Myslím si ale, že to byla výprava na kterou dlouho nezapomeneme.

                                                                                                                       5.1.2003    Milan