B o ř e ň       2 0 0 3

    V sobotu 4 října jsme se rozhodli, vypravit se na vrch Bořeň u Bíliny, přezdívaný též Devil’s Tower. Anglofilové ví o co jde a ostatní se o tom přesvědčili při výstupu. Start byl netradičně až v 9. 30 hod. a odjezd od chemičky. Jelo nás celkem pět. Milan, Viktor, David, Karel a Roman. Počasí bylo nic moc, zataženo a občas ukáplo, ale jak pravil David  „ …když jsem se už vypravil, tak jdeme ”. Po pohodlné jízdě ve Fordu se kolem 10 hod. ocitáme v Bílině. Karel bravurně zaparkuje u Plusu a mi si jdeme koupit něco na zub. Všichni cpou proviant do batohů, jen Roman skládá věci ležérně do igelitové tašky, kde již odpočívá deštník. Ihned poté se jdeme posílit kávou a dorty do místní cukrárny, kterou skoro celou zabíráme. V ní se kocháme i kýčovitým obrazem našeho dnešního cíle - Bořně. Je to skála 539 metrů vysoká, tyčící se 3 km od Bíliny.  Vyrážíme a déšť mírně zesílil. Nasadíme proto ostřejší tempo, Roman vytahuje deštník a Karel nasazuje kápy od bundy přes hlavu. Hovor postupně utichá. Viktorovo tvrzení, že jde o první výlet kde mokneme nenachází adekvátní odezvu. Po zhruba hodince jsme pod samotnou Bořní a na vrchol je to 1 km. Ten vede bohužel stále ostřeji do kopce. Konečně vrchol. Děláme foto a moc se nahoře nezdržujeme. Viditelnost nulová, vichr a déšť. Obracíme dolů. Karel nám ihned předvádí kozáčka na mokré skále a upoutává naši pozornost. Až výstraha, že jestli se poláme, tak mi ho dolů neponeseme mu vrací ztracenou stabilitu. O chvíli později tančí David. Mezitím se celkem solidně rozpršelo a cestička se změnila v potok. Teď jdeme již každý sám za sebe a kluci drtí kletby mezi zuby. Holt počasí ještě neovlivníme. Scházíme dolů a ocitáme se u chaty pod Bořní, součástí které je i malá hospůdka. Sedáme si a je opět plno. Grog, polévka a pivo nás opět staví na nohy. Jen co vylezeme z hospody, mraky se trhají, vykukuje slunce a dělá se celkem pěkně. Po 200 metrech se Roman obrací a jde si pro tašku, kterou v hospodě nechal i s deštníkem. Prostě pan Tau. Po příchodu k autu se dohodneme, že se zastavíme ve Rtyni u Romana, kde se pár jedinců převleče do suchýho a následně budeme pokračovat do Dubiček, kde má Karel známýho a u něj v restauraci si spravíme chuť. Jak se dohodlo, tak se stalo. Roman nám úplně vyrazil dech svojí černou mikinou, na které byl ve velikém množství vyobrazen JOKER. Vepředu měl decimetrovým písmem napsáno Ha HaHa. V Dubičkách si dáváme plzeň, řízky, hranolky apod. zdravé jídla, jen řidič David si prolévá ledviny spritem a čajem. Stihneme se ještě podívat na  „kvalitní” fotbalové utkání Dubičky versus Libouchec a je čas odjezdu. Okolo 19 hod jsme v Ústí a všichni se jistě těší na další výlety.

Milan 7.10. 2003