BLANSKO

NOVOROČNÍ VÝŠLAP OSAMĚLÉHO TURISTY

( aneb občas se dá jít na výlet i bez kamarádů )

     Každoročně pořádají nadšenci z Klubu českých turistů – oddílu Lokomotiva Ústí nad Labem 1. ledna výlet na zříceninu hradu Blansko. Protože jsem o akci věděl s předstihem, snažil jsem se včas získat někoho z kamarádů. Bohužel nejvěrnější turista Milan musel do práce a ostatní měli tradiční výmluvy ( nemoc, kocovina a hlavně lenost ). Na Silvestra již bylo rozhodnuto, šmajdám sám. Trasa byla dána následovně: Vyhlídka, Výšina, Skalka, Mírkov, a Blansko. Zpáteční trasa bude trochu upravena, aby nebyla nuda. Z Blanska sejdu do Mírkova a odtud se vydám po zelené turistické značce směrem na Mašovice. Těsně před Kozím vrchem uhnu a seběhnu přímo k rodičům do Mojžíře. Naplánováno je, teď se jen ráno vykopat z pelechu a vyrazit. Podařilo se, vstávám a v 9.40 hod. vyrážím za poměrně slušného počasí na cestu. Je umrznuto, sníh příjemně křupe pod energickým krokem. Moc lidí nepotkávám, i když první část výletu vede přes sídliště ( ještě vyspávaj bujaré oslavy konce roku – měkáči ). Cesta ubíhá pohodově, šlapu po protažených silnicích, nic namáhavého. Ani se pořádně nezpotím a jsem pod zříceninou hradu Blansko. Posledních úsek – několik set metrů se brodím hlubším sněhem ( tolik turistů, aby prošlápli pěšinku v zimě na hrady nechodí ). Je přesně 11.00 hod., dobyl jsem vrchol a kochám se nádherným rozhledem. Při prohlídce nádvoří i vyhlídkové plošiny podle nepořádku poznám, že někteří blázni i zde slavili konec roku. Někdo holt neví kam by s rachejtlema vlez, kdyby po sobě alespoň uklidili ten bordel čuňata. Při procházce po hradu potkávám staršího asi 75letého turistu, za chvíli po něm přichází druhý o něco mladší. Z jejich hovoru pochopím, že organizátoři dorazí ve 12.00 hod.. Přišel jsem na Blansko brzy, příští rok musím vyrazit později. Dnes se mi na organizátory čekat nechce, je docela zima. Mám ale štěstí, dávám si svačinku a okolo půl 12té přicházejí tři členové Lokokotivy. Dostávám novoročenku, prohodíme pár vět, koukám jak připravují dřevo na oheň a jak se připravují na návaly výletníků. Ještě chvíli zevluji po okolí, poslouchám hodnocení minulých ročníků a poté: hurá na zpáteční cestu.Až ke zbořené kapličce za Mírkovem je to pohoda, sníh na silnicích je uježděn. Pak ovšem uhýbám po zelené turistické značce směrem na Kozí vrch a začínám se brodit hlubokým sněhem. Výhodou je, že cesta vede po rovině a závěrečný úsek až k našim budu absolvovat z kopce. Závěr výletu probíhá dobře. Ještě krátká zastávka u zajímavého přibližně 3m vysokého ledopádu a již mě vítá štěkot psů. Akci zakončuji ve 12.45 hod. v Mojžíři lehce unaven, ale spokojen. Vše proběhlo podle plánu, urazil jsem přibližně 12 km a i časově vše vyšlo dobře. Při odpočinku si vybavuji turisty důchodce, které jsem dnes potkal. Musím se smát, když si vzpomenu na vyvalené oči a hrůzu v obličeji některých kamarádů při jakékoli zmínce o výšlapu delším než 15 km. Jsem zvědav, jestli příští novoroční výlet absolvuji opět sám, nebo někoho ukecám.

Zpracoval: 3.1.2003 Vik