Vranov 2003

 

 

 

Vranov nad Dyjí cca 20 km od Znojma, menší městečko u Vranovské přehrady.

 

Letos se zúčastnilo celkem šest chlapů : Franta, Roman, David, Karel, Viktor, Milan.Od soboty 14. 6. do soboty 21.6. Podrobnější popis dní je na dalších stránkách, proto jen informativně. V sobotu brzo ráno odjezd Ford – Tranzitem, přes Jihlavu a Telč do Vranova. Byli jsme ubytovaní v penzionu RELAX za 180 kč na osobu v celkem slušných pokojích s kuchyňkou a toaletami. Během týdne jsme se stihli jak vykoupat v přehradě, tak ji objet na kolech, projít si zajímavé okolí, podívat se na Vranovský zámek a do Znojma, ale i se opít, pohádat a zneklidnit okolí. Vše nakonec dobře dopadlo a my se vrátili živí a zdraví v sobotu večer do ÚL. Věřím, že ještě mnoho ročníků bude následovat.

 Složení výpravy:

       Milan - velitel oddílu

        David - komisař oddílu

        Karel - řidič

        Franta - kuchař

        Viktor - zdravotník

        Roman (Křižák) - terč vtipů

 

 

Sobota 14.6.2003

 

Na této dovolené se sešlo překvapivě nejvíce účastníků ze všech předchozích ročníků. Roman nás sice do poslední chvíle napínal(několikrát rušil účast) ,ale nakonec jel. Na poslední chvíli se přidal původně náhradník za Romana- veterán výpravy Franta.Protože nás čekala delší cesta,vyrazil Karel již v 6.00hod a postupně nabíral do modrého Fordu všechny členy výpravy.Jediný zádrhel způsobil Roman(kdo jiný),který zaspal a trochu nás zdržel.Celou cestu dostával od ostatních zaslouženou pravou českou sodu.Karel jako zkušený řidič šlapal razantně na plyn a cesta příjemně ubíhala.Prahou jsme jen profičeli a Roman nekriticky obdivoval Karla,že nebloudí.Krátká zastávka v Humpolci na opožděnou snídani v motorestu a spanilá jízda pokračovala.Další přerušení jízdy je v Jihlavě,kde nakupujeme zásoby jídla hlavně na bohaté snídaně(švédské stoly).Ceny ve zdejším Tescu jsou vyšší než doma v Ústí.Krátký odpočinek po vysilujících nákupech,cigárko a svištíme dál.Již se blíží první cíl naší cesty,zachovalé městečko Telč zapsané v roce 1992 na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO .Provádíme krátkou prohlídku náměstí(pěkné domy s podloubím),zámeckého parku(zajímavé plastiky),pozorujeme několik šťastných svateb a dáváme pivko.Přesouváme se do jídelny(bývalá vývařovna místního podniku)na oběd,kde jsou všichni celkem spokojeni s kvalitou stravy.Jen David opět skuhrá,že řízek je málo libový a brambory moc maštěné.Stačíme ještě zdolat místní věž s pěkným rozhledem a náročným výstupem i sestupem(David s Frantou se neúčastní,odpočívají na lavičce) a vyrážíme vstříc cíli našeho putování.Jen několik kilometrů a vítá nás Vranov nad Dyjí,náš domov na několik dní.Penzion Relax vypadá solidně,ubytováváme se a zvědavě okukujeme zahradu a okolí.Lidí je zde ubytováno poměrně dost,na to že ještě není sezona(nevědí co je čeká).Máme k dispozici ohniště,udírnu s grilem,venkovní posezení,stůl na stolní tenis a ruské kuželky(bohužel zfušované,nedají se hrát).Vybalujeme,zabíráme postele a vyrážíme na koupání k přehradě a na uvítací pivko.Posezení v Country clubu je příjemné,pivo má říz.Delší cesta na pláž je již méně příjemná(většina výpravy remcá, proč vybral Milan bydlení tak daleko od koupaliště).Zpocení přicházíme k vodě,obhlížíme pěkné okolí a hurá všichni do zpěněných vln (kromě Davida,ten si tradičně nevzal plavky a jen na nás čučí z hráze).Voda je překvapivě opravdu skvělá a lidí tady moc není.Po osvěžující koupeli dáváme pivko a pomalu se vracíme domů. Nachystáme Frantův vynikající elektrický gril,který obsluhuje majitel společně s Milanem a těšíme se na kuřecí masíčko.Viktor a Karel mrskají pinčes(statečně se vyrovnávají s hroznými pálkami),Roman si půjčuje historický román Křižáci(již ho nepouští celou dovolenou z ruky) a ostatní relaxují.Vynikající maso i skvělé topinky jsou hotové,pořádně se cpeme.Plánujeme výlety,dorážíme se morem(kešu oříšky),slivovicí a hurá na kutě.První den dovolené se vydařil,největší terč zábavy byl Roman(dostával kapky kvůli váhavosti zda pojede,nebo nepojede na dovču).Nemohu ani napsat invektivy,které se na něj sypaly od Karla a hlavně Davida(ten Romana překvapil nejvíc).

zpracoval: Vik 26.6.2003

 

 

ú t e r ý

 

Jako obvykle vstal první Franta a chvíli po něm Milan. Ten se chopil tašky a šel pro ostatní, ještě chrápající trosky koupit pečivo. Dnes koupil i brambory – večer budou pečené. Franta mezitím udělal na otlučené pánvi palačinky a tak snídaně ze švédského stolu byla jako vždy vynikající. Bylo teplo, slunečno a tak hurá na Vranovskou přehradu. Bereme si i hru petanque, která je sice společná pro celý pension, ale kromě nás si s ní nikdo ani neťukl. Zhruba po půl hodině jsme u přehrady. Voda je teplá, mi přejdeme most spojující oba břehy a uvelebíme se pod košatým stromem. Klid ruší jen magor, který začal el. kosou sekat trávu a způsobil pár lidem alergické reakce. Někdo jde do vody, někdo do stínu a zbytek mužstva se věnuje „petangu“. Roman při hře, která mu šla dobře, připomínal klokana, což mu kdosi škodolibě sdělil. Odpoledne začala být žízeň a tak se přesunujeme k venkovní restauraci, kde se občerstvujeme. Je zajímavá tím, že připravená jídla ohlašují rozhlasem. Guláš, šopák, pilsner, atd. cestou zpět se stavujeme u našeho oblíbeného bistra Neptun. Pivo, whisky, trampské cigáro a rum. Příjemně naladěni dorážíme do penzionu a připravujeme si večeři. Všichni jedí brambory až na Frantu, jemuž se moc nezdají a večeří konzervativně. Po vysilujícím válení se na slunci jdeme vcelku brzo spát.

Milan

 

Středa 18.6.2003 Vranov nad Dyjí.

 

Dovolená s kamarády Viktorem, Davidem, Karlem, Milanem a Frantou. Ranní probuzení je vždy provázeno štracháním v kuchyni, které již začíná v 05,00 hodin ráno. Nevím kdo to má na svědomí, jelikož vstávám s Davidem jako dva poslední opozdilci ke snídani. Později jsem zjistil z doslechu, že v 05,00 hodin si dělal snídani Franta, v 05,30 hodin nastupoval na úklid Milan, dával dopořádku kuchyň po společné večeři. Snídaně jsou báječné a nutí mě ke vstávání. Čerstvé rohlíčky, pro které po úklidu kuchyně pokaždé doběhne Milan. Výběr pomazánek, džemů, sýrů, zákusků které nikdo nechce, salámů, párků, prostě něco na co se člověk těší od večera. Po bohaté snídani společnýma silami se sklidí ze stolů a již se spěchá, aby se každý připravil na program, který opět drží pevně v rukách Milan s Viktorem. Dnes nám oznamují, že nás čeká tvrdá mač v nohejbale. Oběd nachystá Franta. Zatím nevíme jakou kulinářskou pochoutkou nás překvapí. Po obědě je naplánovaná túra a večer volná zábava. Tuším, že to bude opět náročný den. Karel se souká do fodbalistických trenek a bere si zánovní halové kopačky, Viktor si dělá speciální nápoj, to znamená, že to berou hlavní aktéři nohejbalu vážně. Nohejbalový mač v areálu penzionu Anity trvá tři hodiny, Franta psychicky neunáší zničené Dadidasky od antuky, které si šetří na nadcházející dovolenou v Chorvatsku a odchází dělat slíbený oběd. Má pravdu, že moc parády s tak červenými boty při korzování na promenádě u moře nenadělá. Nastává hra dva na tři. Já se snažím s Karlem zvýšit bodový náskok na naší stranu. Daří se nám to díky Davidovi, který hraje proti nám s Milanem a Viktorem. Chvílemi se zdá, že je to náš hráč na opačné straně hřiště. David má ale vážne problémy kvůli své hře, která stoprocentně napomáhá naší straně. Viktor má zatmění před očima a chce ublížit bratrovi. Musíme se do toho všichni vložit a je najednou na naší straně jako náš hráč. Končíme vyčerpáni, špinaví a zmoklí. V dnešní hře není poražených. Každý jednotlivec si šáhnul na dno svých sil.  Blíží se čas oběda a jsme překvapeni, co připravil šéfkuchař Franta. Po koupeli se již šíří kuchyní známá vůně české kuchyně „ knedlo, zelo, vepřo“. Oběd je dobrý. Franta vyčíslil oběd na sto korun a najedlo se šest lidí. Prostě stará škola a zkušenosti, to se nedá překonat. Krátký oddech po obědě a pokračujeme v naplánovaném harmonogramu dne. Túra na Ledové sluje. Čeká nás zhruba okolo 8 Km pochodu. Zvládáme to v pohodě a máme pocit, že máme za sebou příjemnou procházku.Přicházíme do Vranova n.D. a míříme rovnou do Formozi, objednáváme Budvar a Becherovku. Unaveni a plni dojmů ze dne se vrháme do debaty sport. Já s Karlem se nemůžeme shodnout. Dochází k nepochopení a k nenalezení kompromisu tohoto tématu. Končím debatu a jdu si odpočinout na pokoj. Karel nabírá svého vrcholu a dochází posléze k uvolnění nahromaděného napětí z celého roku na dvoře penzionu debatami se spolubydlícími. Viktor, jako obětavý bojovník, se snaží Karlíka opít a donuti ho jít spát. Viktor to dokázal i za cenu velkého sebezapření a sebeobětování. Dávám si fazole, které připravil Milan. Jsou dobré a jsem jimi nasycen. Viktorovi krapet nesedly. Je noc, všichni unaveni zážitky nabitým dnem, spí.

Roman Košnár

 

č t v r t e k

 

Dnešní ráno začalo zajímavě. Po včerejší pitce bylo několika lidem nevolno, někdo se nepohodlně vyspal a někdo si ve 3 ráno četl „ Křižáka“. V kuchyni byl nechutný bordel a v pokojích to taky nevonělo. Viz. fazole. Na dnešek byl naplánovaný výlet do Znojma a plán se musí dodržet. Proto kolem půl jedenácté stepujeme před starou známou restaurací Formosa. Narvaným autobusem ( sedíme ) se za půl hodinky ocitáme ve starobylém městě Znojmo. Po chvilce tápání ( ochotně poradili místní podivíni ) se ocitáme v centru Znojma. Zde Milan velí rozchod a každý se věnuje svým zálibám. Po včerejšku si jde většina „spravit“ bachor. V jednu je sraz u vyhlídkové věže. Odtud jdeme ke vchodu do znojemského podzemí, kam se ani na několikerý pokus nedostaneme. Podmínka min. 10 osob ve skupině je pro nás nepřekonatelná. Obzvláště potom co někteří žíznivější členové party dají přednost sklípku. Tak alespoň zhlédneme Znojmo z věže, podíváme se na zámek, pivovar a na výstavu dravců. Výr, raroh a spol. Pak jdeme za zbytkem teamu do sklípku. Sedíme na dvorku, Karel má jž láhev šumivého vína v sobě a to něco značí. Je zde něco ke třem stovkám vín a tak je z čeho vybírat. Přikusujeme i sýr a olivy na masovém talíři. Ve čtyři hodiny se zvedáme a jdeme se ještě projít po městě. Karel dopil druhou láhev. Sraz je na náměstí u sklípku. Všichni se flákali, jen Karel nezahálel. Skoupil polovinu zboží v obchodech, mimo jiné i jistou videokazetu a vibrátor. S tím pak obtěžoval nás i kolemjdoucí. Cestou autobusem Romana asi dvacetkrát nahlas upozornil ať si dotyčnou kazetu nezapomene a ptal se proč má červené uši. Viktorovi zase přinesl hlučně vibrátor. To bylo komentováno slovy „ to by se divil, kdybych ho vyhodil z okna“. Nakonec Karla zaujali nějací dva místní týpci a vesele s nimi hovořil. Po příjezdu do Vranova jsme šli do penzionu, jen Karel šel omrknout krámy ve Vranově. Jeho příchod do penzionu byl provázen silným řevem a všelijakými průpovídkami. Také byly přineseny dvě láhve alkoholu a obří rozlomený koláč. Právě jsme servírovali kuře, když si Karel usmyslel bodat nožem do Romanovi porce. Romanovi povolili nervy a nebohé kuře letělo za lednici a za ním s rachotem talíř, který se rozbil. Atmosféra zhoustla. Milan spolykal svojí porci a šel se vyvětrat na pochod tzv. Felecitiným údolím. Cestou lesem potkal tak tisíc světlušek. Karel prý ještě chvíli řádil, hledal peníze, chtěl zabíjet, ale pak vysílen usnul.

Dnešní den nás prověřil v toleranci a odpouštění.

M.S.

 

 

 PÁTEK 20.6.2003

 

U bohaté snídaně dostal Karel od všech co proto za noční výstup(moc nevěřil,co všechno vyváděl) Všichni s chutí pojedli, jen Karel se v jídle ponípal. Dopoledne je uplakané a pošmourné. Povalujeme se,odpočíváme. Roman má v ruce opět svoji kultovní knihu Křižáka .Naši domácí mají na půjčení jen dvě kola a tak se Milan s Romanem vzchopí a jdou optimisticky zamluvit na odpoledne zbývající stroje jinam. Lehčí oběd a přes zamračenou oblohu hurá na výlet. V penzionu Patrik, kde si půjčujeme tři kola,nás humornou vložkou pobaví místní kopáči rozvodu plynu.Vykopali mimo plán i to co neměli a dostali solidní kapky od šéfa (bylo jich hodně a skoro všechno cigáni-nesmáli jsme se moc nahlas). David a Karel vyfasovali dámské trekové,Viktor pánské trekové a Milan s Romanem horská kola. Souhrnně řečeno,všechno jsou to pěkné šroty. Franta na výlet nejede, bude hlídat barák. Naplánovaná trasa - Vranov n/D, Lančov, Cornštejn, Bítov, Bítov hrad, Chvalatice, Zálesí, Vranovská pláž, Vranov n/D. Celková kilometráž 35-38km.Dofoukneme na pumpě svoje vehikly a vyrážíme.Roman si po pár metrech stěžuje na bolest svého zchoulostivělého zadku(bolest trvá celou trasu), David trochu větší stoupání raději tlačí.Malinko bloudíme v Lančově,navádí nás místní občan po náhodném dotazu Davida. Milan jako navigátor zklamal.Jedeme kolem romantické zříceniny Cornštejn, bohužel je zavřená. Okukujeme ji pouze zvenčí. Zastávka v restauraci U Tesařů v Bítově, malá svačinka a šlapeme dál.Viktor, Milan a Karel si dávají výživnou stravu.David jen colu a malé pivko, Roman colu,malé pivo a ovocný salát(oba jsou odborníci na výživu pro sportovce). Další bloudění nás čeká u hradu Bítov. Mineme ho přibližně o 1km a kluci se nechtějí vracet (je to do kopce), tož ho nevidíme.Z vyprávění víme,že je skvělý snad někdy příště.Po několika posledních kilometrech nás čeká dlouhý sjezd,konečně Vranovská pláž.Další pivko na osvěžení a jdeme vrátit kola.Počasí se celkem vydařilo, bylo pod mrakem,ale nepršelo.Po cestě jsme zobali lesní jahody a třešně. David a Roman si to moc neužili,fyzická kondice nic extra.Měli toho až nad hlavu. Jinak to byla krátká příjemná vyjížďka s dobrým profilem trati(čas jízdy 13.30-18.30hod i s přestávkami).Franta v době našeho cyklovýletu odpočíval, opaloval se na přehradě a dal si v restauraci nějaká piva. Chvíli odpočíváme a Milan s Frantou připravují grilování.Máme kuřecí stehna, topinky a Franta si koupil pěkný kousek kabanosu. V klidu dlabeme a Franta nás skvěle pobaví, když mu s láskou připravovaný kabanos spadne na zem.Okamžitě letí za plot a Franta konzumuje jen topinky.Cpeme se dobrým jídlem,popíjíme alkoholické nápoje(Karel usrkává litr mléka,včera toho do sebe nalil dost) a hodnotíme výlet.Po večeři si Karel s Frantou před spaním zahrají pár partiček karet.Ostatní jdou na pár kousků do Blue Café. Zde mají písničkový automat a příjemné prostředí.Něco si necháme zahrát,pozorujeme cvrkot a po půlnoci jdeme do hajan.Dovolená pomalu končí a zítra nás čeká úklid,balení a odjezd.

zpracoval: Vik 26.6.2003

 

Sobota 21.6.2003 Vranov nad Dyjí

 

Naše dovolená se chýlí k definitivnímu konci. Je před námi poslední den s odjezdem domů a zastávkou na Blansku u Karlovo babičky s následnou prohlídkou Punkevní jeskyně. Společnými silami vyklízíme penzion Relax. Milan s Viktorem a Karlem pojmuli úklid pokojů tak důkladně, že uklízečka čekající na uvolnění námi obležených pokojů, nebude mít co dělat po další dva nastávající turnusy. Přistihl jsem Karla, jak na záchodě čistí spáry dlaždiček. Milan zase chtěl vyčistit na chodbě stojící kotel a až po mém namítání, že se v kotli netopilo, činnosti zanechal. Viktor otíral prach na konzolích záclon, parapetech a kličkách u oken. V ovzduší se vznášela nervozní atmosféra z návratu domů a očekávání, co na koho doma čeká. Občas někdo prohodí pár slov k hodnocení letošního ročníku naší společné dovolené a je vidět, že bychom nejraději ještě týden zůstali. Je to myšlenka, nad kterou bychom měli zauvažovat a nerozšířit další ročníky našich dovolených na 14 dní. Bohužel nás již nic v penzionu Relax nečeká. Zvedáme kotvy, loučíme se správcem a zatajujeme rozbitý talíř, sklenici a síto z výbavy kuchyně. Je to zanedbatelná částka, kterou jsme odvedli v podobě kvalitně uklizených pokojů. V Blansku se občerstvujeme a čekáme, až si vyřídí organizační věci okolo malování bytu babičky Karel s Davidem. Z Blanska do Punkevní jeskyně je to autem malý kousek cesty. Zastavujeme na parkovišti před hotelem Skalní mlýn. Opravdu nacházím mlýnské kolo s náhonem. Franta je zničen z cestování. Evidentně to nesnáší. Upřímně ho všichni litujeme, není zvědavý ani na krásy Punkevní jeskyně a nabízí se jako hlídač auta. Než se rozkoukáme drží Karel lístky na vláček, který jede před vchod jeskyně. Je to vše tak rychlé, že Milan sotva stačí popadnout ponožky a dohání na poslední chvíli vláček. Viktor se rozčiluje, kdo to tak hrozně organizuje, že je to taková honička. Viktor vytváří nátlak na ostatní členy výpravy, které se snaží získat na svojí stranu za účelem přespání v Blansku ve spacáku na náměstí. Jsem rád, že mám na své straně Frantu, na kterém je evidentně vidět, že dnešní noc chce spát ve svojí posteli.  Vcházíme do punkevních jeskyní, které byly postupně objevovány v letech 1909 – 1933 pracovní skupinou profesora Karla Absolona. Před námi se otvírá Přední dóm. Po rozsvícení dómu průvodkyní se objevuje obrovský podzemní prostor a to ještě nevíme, co nás vše čeká. Procházíme Zadním dómem dále Tunelovou chodbou, na jejímž konci se zjevuje přírodní úkaz Anděl. Po nasvícení by si jistě věřící klekl na kolena v domění, že ho navštívil jeho anděl strážný. Opravdu krásný útvar. Karla, Viktora, Davida se evidentně krása podzemních útvarů nedotkla, což jsem poznal z neustálých slovních narážek. Všemu dala korunu průvodkyně, která chtěla osvítit přírodní úkaz, který jsem převyšoval a zakrýval vlastní hlavou. Oslňovala mě baterkou, než jí došlo co dělá, měla z toho zábavu celá výprava. Tato oslňující příhoda zvedla zájem mých kamarádů před krásou podzemních scenérií. Za úkazem Anděla jsme se ocitli na dně propasti Macocha. Dále jsme sestupovali dolů k podzemní říčce Punkvě, kde jsme nasedli do člunů a plavili se k Masarykovu dómu, kam je přístup pouze po říčce Punkvě. K Masarykově dómu se musí vystoupit z loďky a dojít pěšky. Je to krásný dóm s jezírkem. Dál jsme se plavili Punkvou, která se náhle vynořuje na povrch a oprošťuje se ze sevření skal. Zde podzemní putování končí. Jěště jsme vyjeli lanovkou na vršek propasti Macocha, kde jsou dvě stanoviště ( lávky ) s prohlídkou propasti Macochy zezhora. Je to pěkná výška. Propast Macocha vznikla propadnutím stropu obrovského dómu. Představa tak velkého podzemního prostoru je úctyhodná (hloubka 138,7 m, půdorys 174x76 m ). Škoda, že se tento dóm nezachoval dodnes. Na vršku Macochy se nezapomeneme občerstvit a hurá na lanovku dolů na vláček. Na parkovišti čeká Franta, na kterém je vidět jeho radost, že se dočkal našeho návratu. Nasedáme do auta, vracíme se do Blanska pro Karlovu babičku a již neodvratitelně směřujeme na dálnici Brno – Praha – Ústí n. Labem. Šťastně dojíždíme do našeho krásného města. Karel všechny členy dovolené rozvaží domů. Krátce se loučíme a plánujeme termín vyhodnocení dovolené v jedné z ústeckých hospůdek. Všichni již spěcháme za svými nejbližšími.

Roman Košnár