Königstein

Účastníci : Vilda, Petra, Lenka, Milča, Iveta, Dana, Viktor, Zbýňa, David, Milan, Jára

23. května se uskutečnila dlouho očekávaná akce, kterou plánoval Vilda. Akci samé předcházelo posezení u Davida v lakovně, kde Zbýňa zároveň oslavil svoje narozeniny. Posezení bylo zdařilé, jídla i pití víc než dost. Vypadalo to, že v neděli na Königstein nás pojede veliké množství, leč do neděle počet mírně prořídnul. I tak se nás v neděli na nádraží sešlo sedm. Před osmou hodinou jsme zakoupili společnou jízdenku a sedli do osobáku směr Děčín. Zhruba po 10 min. volá Zbýňa a ptá se, kde jsme. V pátek nějak nezaznamenal, že sraz je v půl osmé. Naštěstí mu po chvíli jede rychlík a tak se nás vydá stíhat. V Děčíně na nás už čeká Petra s Vildou a Lenka. Doráží i Zbýňa a tak je konečný počet účastníků 11. V 9 hod. odjíždíme vlakem do Bad Schandau, kde přestoupíme a po 5 min. vystupujeme na zastávce  Königstein. Chvilku hledáme směr a pak se po modré vydáme k cíli naší cesty. Na rozcestníku je psáno, že k pevnosti je to ¾ hod. Je, ale do pořádného kopce. Je zataženo, dusno – to taky nepřidá. Naštěstí jsou u cesty lavičky, tak můžeme odpočinout. Kolem půl jedenácté konečně vidíme zdi mohutné pevnosti. Popisovat ji moc nebudu, každý zájemce o návštěvu si může informace najít na internetu. Odpočíváme a pozorujeme parkoviště, které se rychle plní lidmi vystupujícími z řady autobusů, aut a výletních silničních vláčků. U pokladny si kupujeme za 6 euro lístek a řadíme se do fronty k výtahu ( naráz pobere až 60 lidí ), který nás vyveze nahoru na hradby. Výhled z hradeb je pěkný a protože pevnost je opravdu veliká, dělíme se a sraz si dáváme v centru pevnosti – u restaurace. Většinou si projdeme hradby dokola, koukneme se na sbírku zbraní, studniční dům, muzeum shop a další zajímavosti. Sraz je ve 13 hodin. Scházíme se o něco dřív a někdo ochutnává i místní pivo Radeberger – nic extra – 3 euro. Vilda zjišťuje, zda by nikomu nevadilo jet zpět vlakem, který jede již za 40 min., než čekat další 2 hodiny. Nikdo nahlas nic nenamítá a tak se svižným krokem přemisťujeme na nádraží. Vyšlo to, ještě máme 4 min. na vydýchání. Nasedáme do vlaku a domlouváme se co v Děčíně. V kupé jsme upozorněni, že David si svůj nový batoh nesundává ani ve vlaku. Větší část výpravy míří do restaurace Duna, zbytek na Městské slavnosti. V Duně nás upozorní, že pokud chceme jíst, tak rychle, protože kuchař se už meje. Asi tu v neděli nikdo nejí. Objednávek bylo minimum – vyniklo jen velice pálivé maso pro Vildu. Doráží i zbytek teamu a tak se můžeme po chvíli přesunout na nádraží a vyrazit do Ústí. Zde jde posledních 7 účastníků vyhodnotit zdařilou akci do PamPamu v Hrnčířský. Dnešních 8 kilometrů není moc, ale kulturní zážitek vše vynahradil.

Milan