VELKÁ KUNRATICKÁ

Už po doběhnutí březnového půlmaratónu jsme se s Viktorem domluvili, že bychom na podzim absolvovali opět nějaký veřejný běh a volba padla na Velkou Kunratickou. Letošní ročník byl už 77 a běželi jsme na něm i my. U vlaku v Ústí jsme se v neděli 14 listopadu sešli čtyři. Viktor s Milanem a Jára s Ivetkou. David přistoupil v Lovosicích. Ivetka s klukama jede coby náš technický doprovod. Počasí nám mimořádně přeje, je jasno a padají teplotní rekordy. Je okolo 16 stupňů. Cesta vlakem proběhla bez nějakých mimořádných událostí, po 9 hod. vystupujeme v Praze na Hlavním nádraží. Máme čas a tak se občerstvíme v McDonaldu na Václaváku a metrem se přesouváme do stanice Kačerov. Tady si David kupuje chlebíčky a Jára plzeň v plechu. Naskočíme spolu s asi 50 lidmi do busu č. 114 a přesouváme se do Kunratic. Množství aut nám signalizuje, že Kunratická je v plném proudu. Běží více kategorií a startuje se po dvojicích po 10 sekundách. Proto je start roztažen po dobu několika hodin, běží přes 2 000 lidí. Já s Viktorem startujeme těsně před 12 hod. U cesty je množství stánků se vším možným, hlavně věci na běhání. Chvilku se motáme a hledáme místo startu, což se nám po chvíli povede. Vyfasujeme si startovní číslo, čip na nohu a igelitku s propagačními materiály. Jelikož na VK pořadatel nezajišťuje místa na převlečení a ani hlídání věcí, převlíkneme se v roští kousek od cesty a batohy narvaný oblečením, předáváme našemu technickému doprovodu. Jára nás ještě vyfotí a já s Viktorem kráčím na start, ostatní do restaurace v Kunratické tvrzi, kde si po půl jedné dáváme sraz. U stánků nás pobaví chlapík, který si chce zaběhat a nemá startovní číslo a ani na potřetí nechápe, že mu ho u infostánku nedají. Před startovní čárou se řadíme po dvojicích dle čísel. Viktor svého parťáka nemá, ten můj běží už po deváté a dělí se s námi o informace. Takhle pěkný počasí prej nepamatuje. Zmínil se i o kopci na trase, nikdy ho nikdo nevyběhl. Proč, to jsme měli po chvilce zjistit. Start !!! Vybíháme zvolna a já se prvních 60 metrů snažím běžet opatrně a vyhýbat se bahnu. Přestal jsem s tím hned po tom, co jsme v rámci trasy museli skočit do potoka. Vody bylo tak třicet čísel, boty i ponožky ihned sají vodu. Bahna všude plno a to se opakovalo ještě dvakrát. Stoupání byli na trati tři, to druhý a třetí neskutečnej krpál, ještě že tam bylo natažený lano.To by nevyběhl ani Chuck Norris. Poslední část cesty již vedla po rovince a z kopce. Neustále nás někdo předbíhal, některý namakanci letěli jak splašený, jiný funěli, že je bylo slyšet na sto metrů. Konečně cíl. Přesně 3 100 metrů. Vracím čip a vydýchávám se. Společně s Viktorem pak pomalu opuštíme místo startu i cíle, kde pokud není závod, je docela pěkné výletní místo ( hlavně pro Pražáky ). V restauraci ve Tvrzi si od kamarádů bereme batohy a jdeme se na místní WC převléknout, což je vzhledem k jeho rozměrům celkem akrobatický kousek. Konečně si dáváme zasloužené pivo a dělíme se o zážitky. Jídlo si tu nedáváme, je to tu dražší i když porce jsou vydatný. Po slabé hodince se zvedáme a jdeme na autobus. Po očku pozorujeme jakéhosi týpka na vozíčku, který však k přesunu nepoužívá ruce jak je obvyklé, ale odstrkuje se nohama. Kdo ví jak to s ním je. Zastavuje se u prodejny, která nabízí africká vína. Taky pěkný. Ještě, že jsme využili času do příjezdu autobusu a došli k další zastávce. U Tvrze totiž nastoupilo strašný kvantum lidí. Takhle si lebedíme v sedě až na Kačerov, hupsnem na metro a před 15 hod. už zevlujeme před Tygrem. Ano, být s Járou v Praze a jít ve tři hodiny jinam, je totiž nemyslitelný. Za náma se tvoří pěkná frontička, připadám si trochu jako závislák, kterej čeká na svýho dealera. Konečně. Zámek zarachotil a my vpadli do lokálu. Jako tradičně je plno rezervací, ale nevadí, sedíme. Kecáme, pijeme a když se čas nachýlí, razíme na vlak. Ve vlaku nám drží místa Dana, která se náhodou v Praze vyskytovala taky a tak jí líčíme dnešní den a cesta do Ústí nám tak utekla jako nic. Příští rok bychom chtěli běžet znova, ovšem v lepší kondici, což by se mělo odrazit v lepším čase. Sportu zdar a běhu zvlášť.

Milan 17.11.