Nenáročný výlet do Tisé – Ostrova – Rájce a zpět do Tisé

(turisticko – kulinářská akce)

1. srpna 2010

Účastníci: Iveta, Blanka, Dana, Jarda, Roman, Zbýňa

Srpnová akce vypukla hned první den měsíce a dlouho to vypadalo, že je to akce odsouzena k zániku. Podepsala se na ní doba dovolených a dalších individuelních důvodů členů spolku. Skoro jsem již vymýšlela náhradní variantu pro pouhé 2 členy (cyklovýlet), kteří nahlásili jistě svou účast a to Zbýňa a já.Nakonec však po diplomatickém vyjednávání s Ivetkou, že trasu výletu je možno operativně přizpůsobit=zkrátit a s Romanem, kterému bylo pohrozeno fyzickým násilím v případě neúčasti, byla účast tak akorát k pohodovému, klidnému až línějšímu šlapání v poloze od hospůdky k hospůdce a že jich bylo na trase velký výběr a jedna lepší než druhá.Start byl možná poznamenám mírným chaosem, který zřejmě zavládl ve městě na autobusovém nádraží, kde nastoupil Roman s Blankou – nevěděli ze kterého nástupiště autobus do Tisé odjíždí, já stála poměrně dlouho na zastávce MHD v Božtěšicích sama, až se náhle vynořil uřícený Zbyňda, který prý klusal až z domova, no vlastně prý skoro z noční akce v Litvínově (na jeho mužném předloktí se nedalo přehlédnout razítko ORTEL - no dalo, já viděla OREL) a zatímco Zbyňda nabíral síly k životu, již přicházel usměvavý párek Ivetka a Jaroušek. Takže stíháme, autobus přijíždí, nasedáme a vidíme i další usměvavý páreček Roman a Blanka a tak spokojeně ujíždíme sluncem prozářenou krásnou krajinou přes Libouchec do Tisé ke kulturnímu domu. První focení, vstup do skal, kde pod náporem emocí té skalnaté krásy vůkol znovu vytahuje fotoaparát snad každý, fotíme vše a sebe navzájem, že to vypadá jako bychom po sobě skoro stříleli. Trasa vede částečně Tiskými skalami, ale jen krátce (by měla), kocháme se nádhernými výhledy a každý si slibuje, že sem určitě přijede znova a zůstane jen tady v těch skalách. Já coby vedoucí „zájezdu“ domlouvám u první kasy výjimku pro „účastníky“ zájezdu, abychom nemuseli platit vstup, když jsme jenom tranzit přes tuto území, daří se, vrháme se na nějakou příjemnou lesní pěšinu, ale asi po dvou odbočkách jsme v koncích – tedy já i s mapou a Jarda s navigací (nenabitou), ale díky přirozené inteligenci a geografickým znalostem našeho pokladníka si poradíme a já celkem velmi ráda přenechávám v pozici směrmistra Jardu, vykračujeme si pěkně, počasí je příjemné, okolí krásné a ejhle, jsme opět ve skalách a sice kousek od Turistické chajdy – v tuto chvíli vzdávám jakouko-li pevně naplánovanou trasu a podvolujeme se příznivému osudu – opět focení u Hřibu, trochu obávaný průchod kolem druhé vstupní kasy, hlasitý pozdrav paní pokladní mne vylekal jako zloděje příslušník policie, ale byla to opravdu jenom slušnost a ne žádost o předložení vstupenky. No a už tu je moje milovaná Turistická chata, kde se mi moc líbí a ráda se sem vracím, takže dnes nastává příjemný okamžik hned zpočátku akce. Za malou chvíli je již jasné, že v Turistické chajdě se líbí nejenom mně, ale zejména Jardovi a Zbyňdovi, protože šikovná paní servírka je opravdu moc „šikovná ženská“ a tak si s námi příjemně povídá, zjišťujeme, že Ústí je malé a že paní je z Ústí, dokonce bydlela u Jarouška v domě a Jarouškovi zachránila tašku s doklady, kterou si kdysi v podroušeném stavu zapomněl doma u schránek, aby si však vděčnost nepletl s přílišnou náklonností k paní servírce, dostává jeden „výchovný=ale z lásky“ od Ivetky. Tento moment překvapení záhy vystřídala opět volná zábava, Jarda se Zbyňďou dali ještě další pivko a Roman, Blanka a já šli před chajdu na sluníčko natáhnout zkřehlé údy.Další cesta vedla po červené do Ostrova, opět jsme se dostali mezi skály a potkávali horolezce a horolezčata a v Ostrově jsme se vyloupli před hospůdkou roubenkou „Pod Císařem“ – nedalo se, abychom se nestavili na pivko, seděli jsme u stolu pod vyvedenou sochou Císaře pána, který však byl ve zvláštní skleněné krabici (zřejmě, aby ho mouchy neposr...), takže opět pohodička u pivečka, s Ivetkou dáváme vynikající šunkofleky ještě a pak o poznání línější, pomalejší a ještě ve větším teple pokračujeme směrem na státní hranici a vzhůru do kopců na Grenzplatte. Tento úsek cesty byl moc krásný – převážně plavuňovitá forma vegetace evokovala prvohory, ale tento úsek cesty byl poněkud tichý vzhledem k „obtížnosti“ výstupu a snad právě proto bylo demokraticky odsouhlaseno, že ač téměř u cíle - Grenzplatte bylo asi 700 m odsud, my tam již nepůjdeme a budeme pokračovat v pochodu tak, abychom našim „tempíčkem“ stihli ještě závěrečné posezení a autobus v 16.35 z Tisé. Jak řekli, tak udělali, na pochod se dali. Předposlední zastavení na trase proběhlo ještě na rozcestníku Nad Rájcem, zde se opět odhlasovalo, že při výběru ze dvou tras, my se dáme tou přes Rájec a posedíme někde v hospůdce u kulturáku, druhá trasa poražených Jardy a Zbýni měla vést směrem na Turistickou chatu ještě na jednoho „Bažanta“ (oficielní verze). Musím však zpětně uznat, že trasa by asi byla hezčí směrem na Turistickou, ale nakonec jsme v Tisé objevili nedávno otevřenou novou hospůdko-kavárnu, která je velmi pěkně a netradičně zařízena a dělí se o místo s prodejnou outdoorových potřeb, závěrečné posezení bylo příjemné a krátké a v 16.35 jsme již nastupovali do autobusu ČSAD Semily, kterou tímto chválíme, neb je to „kulturní“ doprava. Cesta do Ústí byla klidná, domnívám se, že z velké části ovlivněná fyzickou únavou. Akci bych si dovolila vyhodnotit jako akci nenáročnou (asi 13 km), pohodovou, gastronomickou, zkrátka takovou klidnou nedělní procházku, užili jsme si to a to je to, oč tu běží. Takže O.P.A.T.U. ZDAR!

Zapsala Dana 3. srpna 2010