Hynšta

sobota 13.8.

Tak letošní širák vezmu trochu hopem, ač právě na něm jsme zažili celkem zajímavé situace. Jeli jsme čtyři. Viktor, Milan, Zbýňa a David. Ten, ač ostřílený člen OPATu, byl na širáku coby nováček. Letos jsem jako cíl vybral Český ráj – okolí vsi Branžež a Drábských světniček. Vyjeli jsme v sobotu 13. srpna kolem 7 hod. za solidního deště. V Litoměřicích k nám přistoupil David, do Všetat je to slabá hodinka. Tam přestupujeme, ale nechybělo moc a dál se nejelo. Ve Všetatech mají totiž 2 nástupiště, každé na jiné straně budovy stanice. No nic. Vystupujeme v Mnichově Hradišti a po pár minutách se nacházíme v centru. Kupujeme pár maličkostí a suneme se do putyky „U města Karlovy Vary“. Název podivný, leč polotmavý nefiltrovaný Kounic 12° dobrý. Sedíme jen chvilku, před 10 hod. nám frčí autobus. Jedeme jen chvíli a poslední dvě stanice sami. Jako v taxi. Vystoupíme ve vsi Kněžmost a vyrážíme po žluté směr tábořiště Drhleny. Ještě si koupíme něco na zub v řeznictví a jde se. Než se nadějeme, prší jak z konve. Jen tak tak doběhneme k autobusový zastávce. David je zcela konsternován. Nemá pláštěnku ani deštník. Prý deštník taky nenosíme a připadal by si s ním sám jako blbec. Já deštník mám a Viktor má dokonce pánské paraple. Popadl ho prý doma, když ráno pršelo. Vypadá jako pan Tau, ale je v suchu. Po chvíli přestává pršet, jdeme dál. Tábořiště Drhleny nic moc, být tu týden by nikdo z nás nechtěl. Dáme 2 pivka a jdeme dál. Jen vyjdeme, další ceďák. Kryjeme se pod stromy, déšť zesiluje. No toto, to je v pytli. David průběžně během cesty lanaří ostatní, ať protentokrát proboha uděláme výjimku a přespíme někde v chatce, nebo penzionu. Při pohledu na oblohu mu částečně dáváme za pravdu, leč navenek říkáme, že uvidíme jak bude večer. Než dojdeme ke Komárovskému rybníku, počasí se umoudří a vykoukne modrá obloha i slunce. Hurá. Něco sníme v hospodě a pokračujeme do tábořiště Peklo. Stany, putyka, mokro. Nic moc. Dáme pivo, pokukujeme. Přesun na tábořiště Duo. Chatky jedna hrůza. Malý, u sebe, bahno, mokro. Neprší. Dáme pizzu, pivo, rum, zelenou a definitivně se rozhodujeme. Spát se bude venku. Jsme přece tvrďáci. Všichni souhlasí, jen David remcá. Co se mu nelíbí ? Příroda, ticho, pohoda. Zelená mu nakonec lepí pusu a tak jdeme. Jako cíl dnešní etapy vybírám zříceninu hradu Hynšta. Je stranou cest, ale není daleko a na internetu je na obrázcích vidět i jakési sklepení, kde je v suchu možno přečkat noc i za deště. Konečně u cíle. Sláva. Sbíráme klestí na ohýnek a já koukám do sklepení. Paráda volám, suché listí a ani jeden jediný odpadek. To je paráda. Já hlupák, mělo mě to trknout, jinde je na těchto místech vždycky trocha bordelu ( ale ne od nás ). Vybalujeme, kecáme, večeříme. Spát jdeme hned po setmění, jsme unavení. Dnes 13 km s plnou polní.

Neděle 14.8.

V noci se převaluji a vím, že k ránu jdou kluci na záchod. Proto když slyším nějaký hlas, říkám si, že to jsou zase nějaké Viktorovi srandičky. Ale když mi jakási ruka strká pod noc nějaký odznak a další mi svítí do očí, přeci jen se probírám. A ejhle, oni to dva strážci CHKO Český ráj. Chlápek s mladší holkou. Chlapík mi až na delší vlasy připomínal Renďu, ale tím sranda končila. Mluvil jako kniha a co my tu a oheň a zakázáno a semhle a támhle. Vzal si občanky, zapisuje data. Zbýňa ji nemá a v rozespalosti blekotá své nacionále, což je ověřeno. Mluví se o pokutě, která nám přijde na podzim v obálce s červeným pruhem. Navrhuji ať se jí ujme naše ekonomicko-právní oddělení v čele s p. Binarem, ale nikdo se nesměje. Smlouvat s tímto fanatikem nemá cenu, neboť zkoumá ohniště a nahlas uvažuje o tom, že si přinese síto a bude popel přesívat a třídit. Když mi pak David bokem řekl, že tento člověk u cesty narovnával rukama trávu, vidím, že domluva nebude. Nakonec se domluvíme na tom, že popel zlikvidujeme mi a tak při našem pozdějším odchodu Viktor odnáší ve žluté Billa tašce cca 3 kg popelu, který tam holýma rukama nandal Naštěstí už nebyl žhavý. Připadám si jako blázen. Rozloučíme se, strážci odchází a my kolem 6 ranní znovu usínáme. Budíme se kolem 8 hod. Balíme, nadáváme. Nejvíc David. Když si propočetl, že pokuta bude pro nás čtyři činit cca čtyři tisíce, klel jak pohan. Za ty prachy by byl hotel i s pečenou husou. Nakonec se tomu všemu smějeme. Holt na chudáky musí být přísnost. Jelikož nemáme ani kapku vody a v „držce jak v senkrovně“, odcházíme směr Krásná vyhlídka. Je to penzion i s restaurací a právě otvírají. Jen ceny jsou lehce namaštěné. Ovšem ne tak jako za náš luxus hotel-jeskyně Hynšta. Po jídle pokračujeme přes vrchol s názvem Mužský, kde je památník bitvy z roku 1866. Pře vesnici téhož jména dojdeme až do vsi Zásadka, kde se občerstvujeme. Pak následuje celkem nezáživný přesun do Mnichova Hradiště. Zde posedíme v restauraci, prohlédneme si zvenku místní zámek, stavíme se na Kounice ( vyrábí pivovar Janáček – Uherské Hradiště ) a kolem 17 hod. opouštíme město směr domov. Dnes 15 km.

Ahoj, Milan

P.S. Co z toho všeho plyne ? Všeho moc škodí !!!