OKOLÍ LIBĚCHOVA

V neděli 20.2. jsme se vypravili na výlet do okolí města Liběchova, podívat se na to, co zbylo z umění sochaře Václava Levého. Sraz byl naplánován na 7.45 hod. na západním nádraží, kam nakonec dorazili : Dana, Lenka, Viktor a Zbýňa. Já – Milan přistoupil do vlaku na Střekově. Účast mohla být i větší, ale nemoci a mrazivé počasí vykonalo své. Hodinka kodrcání osobákem utekla a kolem 9 hod. jsme vystoupili na nádraží v Liběchově. Dana se ještě urychleně vrátila pro zapomenuté hůlky a mohlo se vyrazit. Cestu z nádraží lemovalo pár pěkných ruin kdysi výstavních domů. Konečně u modré turistické značky. Ta nás vedla vzhůru kolem školy a skupiny nově postavených domů směrem k lesu, kde začíná chráněná oblast Kokořínsko. Jelikož mrzlo, Viktor vytáhl pěknou černou kuklu, chránící celý obličej. První do skály tesaná zajímavost je jeskyně Máří Magdaleny. Pár foto a šlo se dál k Harfenici a dále k Hadovi. Shodli jsme se, že to sochaři muselo dát práci a asi to byla i dost dřina, protože Václav Levý, sochař samouk a učitel Myslbeka zemřel něco po čtyřicítce ( sochal kolem roku 1845). U Hada svačíme a míjí nás skupinka německy hovořících turistů, kteří jeli stejným vlakem jako my, ale vystoupili už ve Štětí. Ještě čaj a jde se dál. Téma hovoru bylo různé, nejčastěji co to sedí ve vládě za darebáky. A už tu máme Tupadly, už z dálky nás vítala věž zámku Slavín. Zorientovali jsme se a zamířili k ní. Je bohužel nepřístupná, neboť celý objekt koupilo v roce 2005 budhistické sdružení Samadhi. Škoda, výhled by byl jistě zajímavý. Méně zajímavé je, že v Tupadlech nefunguje žádná hospoda, zato ruin baráků je tu dost. Někde zase lidová tvořivost dosáhla takového stupně, že by ani průvodce pořadem „Šumná města“ nedovedl barák správně zařadit. Jdeme chvilku po silnici dost oblíbené motorkáři ( Liběchov – Dubá ), kde je však množství i smrtelných nehod. Spící člen by jistě potvrdil. No nic. Vyfotil jsem si ceduli chráněná oblast a zároveň asi metr od ní solidní skládku a podél potoka Liběchovka zamířil s ostatními do Želízů. Zde se situace s hospodou opakovala. Pusto prázdno, jen jeden vietnamský obchod. Že tu hospoda není otevřená nám potvrdil i jeden bodrý vesničan. Na otázku proč má hospoda o víkendy zavřeno, nám odvětil, že už mají nakradeno, tak co by otevírali. Tak snad v Liběchově. Čekali nás Čertovi hlavy a Klácelka- jeskyně Blaník. Asi nejhezčí s děl V. Levého. Pěkné, prohlídli jsme, pochválili a kolem rybníka v Liběchově došli až k první otevřené (hurá) restauraci dnešního dne. Malá restauračka u Přemysla nás vsála dovnitř. Česnečka, řízek, lívance, pivo, víno, čaj. Tak nějak zněly objednávky. Jedna lahvová Plzeň v nás jen zasyčela a pak pivo došlo. Škoda. Na vlak jsme to měli tak akorát a v 15 hod. nabrali směr Ústí nad Labem. Závěrečné vyhodnocení proběhlo ve Španělské restauraci a pro Milana se Zbýňou se dost protáhlo. Stihli jsme se ještě zasmát, když nám Dana líčila svou účast na diashow profesionálního cestovatele a vypravěče p. Šimánka. Hlavně cena nás překvapila. Naše dnešní show měřila cca 17 km. A myslím, že byla docela vydařená. Až na závěr.

Ahoj příště, Milan