Cesta k Lexům

Původně se měl tento výlet konat v sobotu, ale zmatené a zcela chybné předpovědi meteorologů mě znejistili a tak jsem akci přesunul na neděli – 20. března. Sraz v netypických 9.45 hod. příjemně překvapil několik jedinců, co si rádi přispí. Na nádraží se sešlo celkem 6 turistů aktivních ( Dana, Blanka, Ivetka, Jára, Zbýňa a Milan ) a morálně nás přišli podpořit David a Viktor ( s těmi se v průběhu dne ještě shledáme ). Jelikož jsem měl den předtím své 38 – toto letí – narozeniny, sešlo se i něco pitiva. V 10 hod. usedáme do vlaku směr Děčín a hned ochutnáváme co kdo donesl. Osvěžilo nás nejprve pivo v pet lahvích z Rychty od Blanky, Járova meruňka a ani bylinná od Dany nebyla nejhorší ( Zbýňa kontroval myslivcem ). Pít je tedy co, hlavně ať nám to šlape. Připomenout Daně vzít si z vlaku trekingové hole na její nórdink wólkink byl již evergreen. V Děčíně vystupujeme a MHD č. 1 se přesunujeme na konečnou k místní nemocnici ( nemá nejlepší pověst ), kde se nachází východiště turistických značených cest. Zde se chvilku motáme, ale pak vyrážíme po vyšlapané cestě cik-cak do kopce na Císařskou vyhlídku, zvanou Kvádrberk. Rozepisovat se o ní nebudu, Viktor ji celkem slušně popsal při našich předchozích akcích. Tady je první menší pauzička na občerstvení a focení, po chvíli pokračujeme po červené turistické značce na další vyhlídky. Nejprve se však musíme projít kolem nevábně vyhlížejícího potoka u Ludvíkovic, naopak pěkného lesního hřbitova tamtéž a konečně se dočkat vyhlídky Spáleniště a hlavně Růžové vyhlídky. Opravdu pěkné pohledy na dole se vinoucí Labe spolu s odpočinkem a svačinou na lavičce nás potěšili. Jen jakási cedulka se jménem člověka, který toho měl dost a skočil, tam nějak nepasovala. Další postup byl jasný. Dojít na rozcestí se zelenou značkou a přes Bynovec se dohrabat do Kámene. Avšak zrada. Zelenou jsme našli, dali se po ní, ale ďábelská smyčka turistické značky nás obrátila na pochod zpět směr Děčín. Takovou neobvyklost jsem ještě neviděl, ale vymlouvat se nebudu, kdybych si mapu poctivě nastudoval, tohle by se nestalo.Měli jsme však štěstí. Právě v okamžiku, kdy jsem zjistil, že nejdeme správně jsme narazili na dvojici turistů. Ženská polovina týmu se nestyděla zeptat a tak nasměrováni jsme si ušetřili cestu do Bynovce a polní cestou směřovali přímo do vsi Kámen. Zde byl cíl naší výpravy jasný. Myslivecká restaurace u Lexů. Byl tu i náš sraz s Davidem a jeho rodinou, kteří si sem udělali autovýlet – jó autoturistika. Pohodlně usazení a hladoví jsme se řádně nacpali, všem chutnalo a po zhruba 2 hodinách se nechtě museli zvednout, protože do Děčína se dá jet jediným odpoledním autobusem v 17.15 hod. Cesta by zřejmě byla pohodová, nebýt jednoho klučiny, který se v autobuse opravdu řádně zeblil. Všichni byli rádi, když jsme vystupovali u vlakového nádraží. Cesta vlakem do Ústí byla krátká a tak se před půl sedmou loučíme. Zbýňa, Milan, Jára a Ivetka jdou na chvíli do restaurace k Vlkovi, kam doráží i Viktor ( omluven – den předem kuželky ), kde celou dnešní akci zakončujeme. Napočítal jsem cca 13 km.

Milan