Na Vysoký Ostrý

Poslední výšlap letošního roku se uskutečnil v sobotu 10 prosince a trasa vedla okolo Ústí nad Labem. V 8 hod. se nás u ČNB sešlo celkem sedm. Dana, Simona, Lenka, Roman, Jára, Viktor a Milan. Na nic jsme nečekali a zamířili k lanovce do OC Fórum, kterou jsme během 2 min byli vyvezeni na Větruši. Menší problémy se „cvaknutím“ si lístků byli zapomenuty a každý se kochal opravdu „pěkným pohledem“ na kouřící průmyslové centrum města. Na Větruši jsme se krátce porozhlédli, připili si na zdar výletu a po zelené turistické značce vyrazili směrem k Vrkočskému vodopádu. Jelikož na stromech už nebylo skoro žádné listí, mohli jsme vidět na údolí Labe. U vodopádů jsme se na chvíli zastavili a pak pokračovali dál ke zdymadlům. Těžko uvěřit, že někteří jedinci přes ně za svůj život šli poprvé. Někoho zaujal výhled na hrad, někoho kormoráni. Jsou to prý impozantní ptáci. V nohách jsme měli kolem 5 kilometrů, tak jsme se porozhlédli po nějaké hospodě, kde bychom se občerstvili. Jelikož Malířský koutek měl ještě zavřeno, počkali jsme si pár minut, než nás pustí do hospody U Kopíka ( bývalá rest. Na osadě ). Za veselého vyprávění nám uplynula hodinka a ač nerad, musel jsem kamarády zvednout a nasměrovat na další cestu. Ta vedla ke hradu Střekov a odtud po červené na Novou Ves. Docela solidní stoupák. Zde se opět rozhodovalo jak dál, ale byl jsem nekompromisní a za pomoci ženské části výpravy jsem přesvědčil i ostatní, že dnes se půjde podle plánu a výjimky se nepřipouští. To by to jinak dopadlo. A tak jsme se napojili na značky naučné stezky a po ní se podívali jak na samotný Vysoký Ostrý ( pěkné výhledy na centrální část Českého středohoří ), tak i na cestu necestu – bláto a kameny, která nás Průčelskou roklí dovedla až k cíli naší dnešní cesty. Tou byla točna autobusu v Brné a hlavně nově otevřená hospůdka u Kapličky. Zde se projevila moje logistická nedostatečnost, neb jsem si nezjistil, že od 1.12. DPMUL opět měnil jízdní řády a to způsobem typickým pro dnešní dobu, tj. zrušil značnou část spojů. Tudíž do sebe první část skupiny stačila hodit pivo a čaj, zbytek by nestihl ani to. Naštěstí dorazil autem David a tak ženskou část skupiny do Ústí odvezl autem. My ostatní jsme dorazili autobusem č. 27, přičemž sraz byl v restauraci U Vlastence. Tam jsme hledali svůj zamluvený stůl. Servírka nám ho ukázala, ale seděli u něj už nějací lidé. Po chvilce jsme poznali kdo to je – byl to David a naše druhá část výpravy, která byla rychlejší. To jsme se zasmáli, když jsme se poznali. Po chvíli dorazila i Ivetka a tak se jedlo, pilo, hodovalo. Jelikož se opět jako celek uvidíme až v lednu na první akci roku, poblahopřáli jsme si a postupně se rozešli do svých domovů. Dnešní výlet bych zhodnotil jako zajímavý, počasí vyšlo a délka pochodu byla přijatelných 14 kilometrů

Milan