DOVOLENÁ ZBEČNO 2011

účastníci: Viktor, David, Milan, Jára, Pavel, Zbýňa

akce se uskutečnila ve dnech 11 – 18. června 2011

sobota 11.6.

Tak je to opět tady, po roce zase vyrážíme na týden pryč z města. Pro letošní rok padla volba na oblast Křivoklátska, konkrétně na vesnici Zbečno. Jelikož Pavel přijede až v neděli, jedeme jedním autem, které bere tradičně David. Postupně nás nabírá do auta, u Járy jsme kompletní. Nezbytné foto ( ibalgin ) a už frčíme. Stavíme se ještě v Litoměřicích u Davida a pak už nabíráme směr Slaný, kde máme naší první pauzu. Zaparkujeme u Kauflandu a jdeme do centra. Právě zde probíhá výstava a spanilá jízda historických automobilů. Zběžně je omrkneme, Viktor si zaskočí k MP pro nášivku a Jára pro placičku a razítko do sešítku do místního Íčka ( Langer ). Pak se jdeme cournout po městě. Posadíme se na kávu v místní kavárně ( Bořek a Vanda ), nacházíme pěkný půllitr plzně a nakonec se na oběd usadíme v restauraci Ungelt. Dáváme si kachnu a guláš. No a samozřejmě Plzeňský Prazdroj. Po obědě se přesouváme do minipivovaru Antoš, kde ochutnáváme místní specialitky. Překvapí pouze David svým požadavkem horké čokolády. Je však řidič – chápeme, na rozdíl od číšníka. Zvedáme se a jdeme nakoupit do Kauflandu něco potravin na naše tradiční snídaně. A jede se dál. Přes Smečno ( zde mě byla samozřejmě připomenuta epizoda z dřevní doby – 1997, kdy jsme se tu stavili a nenalili nám – kdo ví proč ? ), Lány a Zbečno, dorážíme k cíli naší cesty. Cca 2,5 km od Zbečna směrem na přehradu Klíčava se nachází tzv. Klíčavské boudy. V podstatě jde o ubytování v nově postaveném domku v blízkosti kterého je několik dalších objektů. Majitelka je spolu s manželem zároveň hrázná na přehradě. Přijíždíme před druhou hodinou, koukáme co a jak. Těsně po druhé hodině přijíždí majitelka, platíme a ubytováváme se. Po zabydlení následuje tradiční přípitek a odchod poznat okolí. Do Zbečna je to docela štreka. První hospoda, kde se zastavujeme se jmenuje u Šebků. Mají Klášter, Bakaláře a lahvovou plzínku. Každý si dá dle chuti. Pak se přesunujeme do hospody U mostu, posléze se zastavujeme u nádraží v knajpě u Blínů. Tu však o hodinu později překřtíme na hospodu „U přejetýho čokla“, neboť jeden z místních násosků nechal svýho čokla pobíhat volně po silnici a pak čuměl a naříkal, když psa porazilo auto. Jezevčík se dotáhnul do knajpy, zavyl, zaškubal nohou, vycenil zuby a byl tuhej. Přikryli ho ubrusem a jel na funus. Tak jsme se taky zvedli a šli o dům dál. Končili jsme u Šebků, kde Járův doutník dokonal dílo. Řádně unavení jsme se neradi vydali na cestu domů. Ačkoli David vehementně přemlouval místního hasiče, jehož auto jsme viděli projet Zbečnem alespoň 20x, ani ten nás nesvezl. Takže pěšky. Alespoň, že nám na cestu svítilo množství světlušek. Na baráku nám ještě otrnulo, něco jsme popili a hurá do pelechů.

11. 6. 8 km

neděle 12. 6.

Dnešní ráno jsme se nemuseli do vstávání nutit, neboť už od rána vydatně pršelo. Po snídani a nezbytné siestě jsme usoudili, že nejrozumější bude, jet se vykoupat do bazénu na Kladno. Ještě před tím jsme navštívili rozhlednu Kožova hora u Kladna, ke které jsme pohodlně dojeli autem. Pivko, polívka, rozhled z vrchu a jedeme dál. Bazén byl v pohodě, někdo jezdil na tobogánu, jiní se váleli ve vířivce. Osvěženi se jdeme projít po Kladně. Co se oběda týče, kotvíme opět u Švejka, jako loni na podzim. Vše proběhlo uspokojivě, až na Davidovu objednávku Švejkova hamburgru, který mu moc nechutnal. Snad si spravil chuť alespoň v cukrárně Dolce vita, kde jsem se zastavili na nějaký ten dortík. Nasyceni odcházíme k autu a u Tesca nakupujeme pár věcí na večeři. Potom následuje již jen přesun do Zbečna, kde se setkáváme s Pavlem, který jede za námi na Klíčavu. Večer proběhne ve společnosti ohně, piv a kuřecích stehen pečených v pekáči.

12.6. 6 km

pondělí 13.6.

Dnešní ráno, je co se týče počasí výtečné a tak po snídani uháníme na vlak - do Zbečna. Po pár minutách vystupujeme v Nižboru. Městečko se může chlubit sklárnou ( placička ) a muzeem Keltů. My ovšem navštívíme pouze COOP, doplníme tekutiny a vyrážíme po žluté směr rozhledna Děd. Po mnohých peripetiích k ní dorážíme. Zmíním pouze nečekané setkání s hercem Hanákem, který ovšem nemluvil, pouze vydával skřeky. Oblast Berounky je zřejmě idylická, lákající nejrůznější movité lidi se zde usadit. Lehce unaveni se dohrabeme k rozhledně Děd. Je cihlová, více než 100 let stará a je z ní celkem houby vidět. S Viktorem jsme na ní v roce 2007 přespali. Jára našel kešku a spokojeně ji „plení“. Nic moc. Necháváme v ní 90 % čokoládu, kdopak si asi zamlsá ? Cesta z Děda do Berouna byla naštěstí jen z kopce. Krátká pauza na krušovické a již je tu berounské medvědárium. Přímo naproti němu je i stánek s palačinkami, které ochutnáme. Davida jedna sýrová na zbytek dne bohužel totálně zabetonuje. Medvědi od vysílání večerníčku z roku 2000 ? trochu přibrali. Po pár minutách jsme v centru Berouna. Projdeme starou bránou a ocitáme se na náměstí. Jára na placičku, Viktor slídí po MP, Milan s Davidem jdou k řezníkovi a Pavel nakupuje cosi v drogerii. Slejzáme se až u Alberta. Zoufalejší podnik jsem neviděl, či si na něj nepamatuju. Smrad, vedro, pomalost. Hrůza. Konečně venku. Míříme nyní k berounskému pivovaru Medvěd. Nachází se uprostřed ohavné průmyslové zóny u nádraží. Okolí nic moc, vnitřek je již lepší. Pivo dobré, leč přesycené oxidem. Taky jsme řádně nafouklí. Postupně si objednáváme jídla. Někdo steak, Jára 2x Kung-pao. Před 20 hod. se zvedáme a neobvykle svěží jdeme na vlak. Že nám ty kurvy nalévali osmistupňové pivo Sportovec. To už se nedozvíme. Usedáme do vlaku a před 21 hod. jsme ve Zbečně. Ještě pivo U mostu a pak za láteření pěší přesun na Klíčavu. Zde sedí u ohně děti s učitelkama z Kladna a hrají na kytary. David si vyprosil pár buřtů a spravuje si u ohně chuť. Učitelky pijí čaj. Já si v temnu chaty zručně vykrucuji 3 klíšťata.

13.6. 21 km

Úterý 14.6.

Dnes vycházíme v poklidu, nikam se neženeme a přes Klíčavu a naučnou stezku Brdatka míříme ku hradu Křivoklát. Cestou najdeme masivního brouka Roháče, míjíme lesnickou školu Křivoklát – Píska a po zajímavém pochodu dorážíme do vsi Křivoklát- Amalín. Naši pozornost upoutá restaurace Nad hradem a tak kotvíme a obědváme. Jídlo o.k., pivo dražší. Pak se přesunujeme na hrad. Křivoklát netřeba představovat, starobylý hrad. Mgr. Kelly ( sliboval Rudolfu II. výrobu zlata a elixír mládí ) si tu při svém nepovedeném útěku zlámal nohu tak kvalitně, že mu jí museli uříznout. Za trest byl přesunut na hrad do Mostu, kde se pokusil o útěk podruhé…a co myslíte. Zlámal si i druhou hnátu. Zda zemřel, či se z toho vyčaroval, o tom již historie mlčí. Vše omrkneme a jdeme dál. Jára narazil na zlatý důl v podobě báby v Íčku, ze které vytěžil cca 8 placiček. Je šťastný. Avšak princip rovnováhy Jing-Jang funguje. Chceme si spravit chuť pivem Bernard v místním penzionu U JELENA. Pohodlně se usadíme, přichází mladý číšník. „dobrý den“, „děkujeme, dáme si pouze pivo“, „pivo pouze k jídlu“, „………..to si děláte prdel !!!!!!!“ Rozčilení odcházíme. Pár lidí to dlouho nevydýchalo. Co se dá dělat. Přesunujeme se do městečka Roztoky. Konečně hospoda. Sotva zasedne, kdosi nám oznamuje, že výčepní si odskočil a „ihned“ je tu. Mezitím nutí jakýsi postarší muž Járovi rum. „Táto nech je bejt, jdi do prdele“ ozývá se hlas. To jsou mí kamarádi praví muž, jenž nás zná asi 20 sekund. Výčepák nikde, mizíme. Ve druhé hospodě máme víc štěstí, obslouží nás v klidu. Jedno vypijeme a jdem na nádraží. Konečně vlak do Zbečna. Jelikož jsme zvědaví, jdeme do campu Riviera. No, nic moc. Bójky ( víme o co jde ) a sociálky na nic. Chvíle v hospodě u Šebků a opravdu ohavné pivo. Přesunujeme se s Járou, Davidem a Pavlem k Mostu, Viktor jde na barák. Bouřka jako prase. Uvnitř hospody se odehrává marný boj místního gamblera s automatem. Smějeme se a opět se šineme tmou do našeho bydliště.

14.6. 15,5 km

Středa 15.6.

Dnešní den přebírám od Milana povinnosti kronikáře, které jsou spjaté s alespoň trochu pravdivým zaznamenáním letošní dovolené ve Zbečně pro oddílovou historii. Jako obvykle se do zapisování nikdo z ostatních účastníků nehrnul, takže zapíšeme s Milanem každý půlku dovolené. Dneškem tedy začíná druhá část naší pohodové dovolené, uvidíme, co nám přinese.Vstáváme, snídáme, nespěcháme. Dnes nejedeme ze Zbečna vlakem, ale jako páni autem, máme tedy ráno více času. Zkušený řidič David nás veze do Berouna, kde nedaleko vlakového nádraží necháváme auto zaparkované. Dále pokračujeme vlakem, který má zpoždění. Naštěstí jen 10 minut, což se dá vydržet. Míříme do cca 10 kilometrů vzdáleného Srbska, kde nám začíná dnešní výšlap. Po vystoupení z vlaku přecházíme most přes Berounku. Někteří z nás ráno málo snídali, takže jdeme posedět do pěkně vyhlížející restaurace u břehu řeky. Dáváme si pivko, někdo si dává jídlo (například během dne hodně často zmiňovaného Plameňáka). Poté jdeme podél řeky po žluté turistické značce a pozorujeme proplouvající vodáky (někteří nám předvádějí nedobrovolnou koupel). Po chvíli se loučíme s řekou a jdeme proti proudu potoka Kačáku v příjemném lesním stínu. Je zde nádherně. Pozorujeme zajímavé tmavě modré motýly a relaxujeme pomalou chůzí. Přicházíme do vsi Svatý Jan pod Skalou, která je připomínána již na začátku 13. stol. a která je ve skalnatém údolí. Okukujeme z venku kostel, dovnitř nemůžeme, neb probíhá rekonstrukce. Neukážeme tedy kamarádům slavnou jeskyni poustevníka sv. Ivana (údajně zde žil koncem 9. Stol.), která je součástí kostela. Já a Milan jsme si jí prohlédli v roce 2007, když jsme tudy pochodovali v rámci širáku. Prohlížíme si i klášter (založen již v 11. stol.) dnes nepřístupný a jeho okolí. Ve vsi různě posedávají mladí malíři a malířky, kteří kreslí vše kolem sebe. Zřejmě nějaká umělecká škola mající praxi. Jdeme do restaurace, Obecná škola, kde se posilujeme před trochu náročnějším výstupem na Skály. David si konečně po delší době vybírá jídlo, na které nenadává, což je u něj celkem úspěch. Když pak ukazujeme Davidovi a Pavlovi dominantu obce Skály, kam se chystáme, rozhodují se raději počkat v pohodlí hospody. Po červené turistické značce se vydáváme na trasu dlouhou jen něco přes kilometr, ale pořádně strmou. Nemáme již sice takovou kondici jako před lety, ovšem nahoru vyfuníme celkem v pohodě. Rozhled je opravdu nádherný. I zde na vrcholku skály sedí několik malířů a malují okolí. Po sestupu míříme zpět do restaurace, Obecná škola, kde vyzvedáváme kamarády a pokračujeme dál. Po modré turistické značce míříme do Vráže. Cesta vede lesem přes kopce, ale není dlouhá. Těsně před vesnicí také přecházíme přes most nad dálnicí, což je zajímavá změna. V hospodě Na Krétě dáváme pivo a trochu měníme plány, místo vlakem pojedeme zpět do Berouna autobusem, který odjíždí dřív. Autobus má menší zpoždění cca 5 minut, což je v normě. Jízda netrvá dlouho, brzy vyskakujeme v Berouně. Tady nás čeká přesun přes centrum města z autobusového nádraží k zaparkovanému autu. Dle plánu se při zpáteční cestě zastavujeme ve vsi Sýkořice, kde nám paní domácí doporučila hospodu Hájenka. Bohužel zde mají místní myslivci schůzi, takže je zde plno a na jídlo si docela počkáme. Sedíme v malém přístavku, ale jídlo nám vše vynahrazuje. Je dobré, velká porce a levné. Po večeři jedeme rovnou domů. Večer sedíme u lahváčů a vyhodnocujeme dnešní den. Výlet se vydařil, počasí přálo a našlapali jsme cca 14 kilometrů. Také samozřejmě spřádáme plány na zítřek.

Čtvrtek 16.6.

Máme za sebou přes půlku dovolené, takže si dnes přispíme a celé dopoledne odpočíváme. David poté odjíždí do Ústí nad Labem za pracovními záležitostmi a my ostatní se pomalu chystáme na dnešní výlet, při kterém navštívíme Skryjská jezírka a zříceninu hradu Týřov. Pojedeme opět autem, neboť do těchto míst není jiné solidní spojení. Vyrážíme autem Pavla něco po 12 té hodině. Chceme se ještě před výletem posilnit obědem v restauraci U rozvědčíka (postavena v roce 1934), kterou tak proslavil spisovatel Ota Pavel ve svých knížkách. Dle propagace majitelů hospody na netu vše vypadá slibně. Restaurace je u silnice, takže jí nacházíme dobře. Ovšem pak následuje velké zklamání. Místo fungující hospody nalézáme spíše rychlo občerstvení pro vodáky. Fronta stojící od výčepu až k venkovnímu posezení nám naznačuje, že tady se asi nenajíme. Sedíme v lokále a pozorujeme paní u výčepu, jak se pere s frontou. Čekáme, zda nepřijde posila a nás se někdo přece jen nepokusí obsloužit. Po nějaké době (tak na jedno cigáro) se dočkáme jen hlášení od obsluhy, že je na vše sama, nestíhá a ať jí nahlásíme objednávky u výčepu. Protože to znamená, vystát si frontu dlouhou jako anakonda, vzdáváme to a pokračujeme dál. Nechápeme, proč majitelé provozují hospodu, když by jim evidentně stačilo otevřít si kiosek s pivem a párky. Při odjezdu vidíme přicházet další davy vodáků. Jedeme do vsi Skryje (tuto ves proslavil francouzský badatel Joachim Barrande nálezem zkamenělin, hlavně trilobitů), kde zastavujeme před restaurací U Grillů, kde je pár lidí a sedí se zde dobře. Kdo má hlad, tak se nají, ostatní si dají jen pití. Poté popojedeme na parkoviště, odkud se vychází ke Skryjským jezírkům (od roku 1995 je zde vyhlášena přírodní rezervace). Po turistické značce jdeme podél Zbirožského potoka až k romantickým jezírkům. Vybavuji si, že jsem tady před cca 17 lety byl s Radkem M. pod širákem. Odpočíváme u jezírek, Jára hledá neúspěšně kešku (bez GPS by to byla velká náhoda). Přichází skupinka dětí, nějaký školní výlet, nechce se nám poslouchat jejich halasení, vracíme se k autu. Kousek od auta se musíme vyhýbat rozzuřeným včelám, které vyplašit traktorista sekající louku. Povedlo se, nedostali jsme ani jedno žihadlo. Vracíme se do Skryjí, kde u mostu přes Berounku necháváme auto. Jdeme po žluté turistické značce podél řeky na zříceninu hradu Týřov. Cesta je členitá, ale vede lesem, jde se dobře. V jednu chvíli se ocitáme dost vysoko nad hladinou řeky, je tady i dřevěná vyhlídka. Odpočinek si zpestřuji vrháním kamenů do Berounky. Cesta se nám zdá delší, než uváděl poslední rozcestník, někteří z kamarádů se již ozývají. Konečně jsme na hradě. Šplháme na nejvyšší místo a rozhlížíme se po krajině. Hrad Týřov (rozkládá se na vysokém ostrohu nad ústím Oupořského potoka do Berounky a byl založen před polovinou 13. stol. králem Václavem I., pustý je od roku 1575) je pěkná a celkem rozlehlá zřícenina na romantickém místě. Po prohlídce areálu hradu a po kratším odpočinku se vracíme zpět k autu. Při zpáteční cestě se zastavujeme na občerstvení v restauraci U Jezzu. Dáváme si něco na zub, jen Jára má smůlu, jeho vybrané jídlo (koprovka s vajíčkem) nemají a zapomněli ho škrtnout z nabídky. Jára trochu přebírá od nepřítomného Davida pech na výběr jídel. Po občerstvení míříme již rovnou do Zbečna. Protože mají v hospodě U mostu zavřeno a v hospodě U Šebků stále nemají lahvovou Plzeň, pokračujeme plynule na barák. Připravuje se večeře a čekáme na Davida, který v podvečer přijíždí a přiváží i Zbýňu, který se urval alespoň na závěr letošní dovolené. Při večeři líčíme Zbýňovi zážitky z uplynulých dní a popíjíme lahváče, jejichž dostatečnou zásobu Zbýňa přivezl. A to se mu společně s Járou podařilo, hned při vykládání proviantu z auta dva rozbít. Večer se popíjí, klábosí a vyhodnocují se uplynulé dny dovolené. Dnešní výšlap se vydařil, počasí přálo a viděli jsme další zajímavosti z blízkého okolí Berounky. Dík patří Pavlovi, který dnes výlet spolehlivě odřídil. Našlapali jsme sice jen cca 9 kilometrů, ale to nevadí, neb nejsme honicí psy, co honěj kilometry.

Pátek 17.6.

Po včerejším večerním delším posezení jsme si přispali, některým z nás se po konzumaci lahváčů lehce nevstávalo. Hned ráno odjíždí z pracovních důvodů Pavel, který si letos dovolenou trochu zkrátil. Dnes máme v plánu opět výlet autem. Chceme se podívat trochu dál od Zbečna a autem je to nejvýhodnější. Po snídani se vmáčkneme do auta k Davidovi a vyrážíme vstříc dnešním dobrodružstvím. Přijíždíme do Nižboru, necháváme auto na parkovišti u Berounky a šlapeme do kopce na zdejší zámek. Až na Járu, který odpočívá ve stínu a fotografuje okolí, jdeme na výstavu o našich dávných předcích Keltech. Ti měli na protějším kopci celkem velké sídlo (oppidum Stradonice). Výstava se týká nejenom Keltů u nás, ale i jejich působení v celé Evropě. Po prohlédnutí expozice a krátké prohlídce zámku se vracíme dolů k řece. V nejbližší restauraci si dáváme občerstvení. Vedle u stolu sedí nad účty zřejmě majitel, provozní a kuchařka. Dohromady vážej snad 1000 kg, připadáme si v porovnání s nimi jako hubeňouři. Po občerstvení nasedáme do auta a pokračujeme dál. Přijíždíme do malé vísky Točník, nad kterou se tyčí majestátní hrad stejného jména. Parkujeme u restaurace, ve které se chceme po návratu z výšlapu občerstvit. Procházíme vesnicí a pod kopcem se dělíme na dvě party. Každá půjde do kopce jinou trasou. Po kratším, ale o to strmějším výstupu se obě party před hradem Točník (postaven byl v letech 1395-1400 pro krále Václava IV.) šťastně setkávají. Z mostu přes hradní příkop pozorujeme povalujícího se místního medvěda, u vstupní brány se pase koza. Prostě letní idylka. Když zjistíme cenu vstupného za prázdný hrad, zůstáváme jen u pokladny a prohlížíme si areál odtud. Pokladní se diví, že nejdeme na prohlídku a trochu nás přemlouvá. My se ovšem nenecháváme zlomit a odcházíme. Ještě se rozhlédneme ze skalní vyhlídky u zadní strany hradu a pak sestupujeme zpět do vsi. Zkoušíme si sednout v jedné z restaurací pod kopcem, zaujalo nás, že inzerují domácí sekanou. Zjišťujeme, že jí nemají, takže jdeme dál. Ve vsi je ještě jedna zřícenina hradu Žebrák (založen kolem roku 1280 Oldřichem Zajícem z Valdeka, roku 1532 vyhořel a zůstal ve zříceninách), bohužel dnes je zavřená, takže ji okukujeme pouze z venku. Míříme do restaurace U Václava IV., kde točej pivo Herold, které je vynikající. Mají i dobré chuťovky k pivu, všichni jsme spokojeni. Máme štěstí na jednu z těch lepších hospod. Po občerstvení a odpočinku vyrážíme na cestu zpět.Na zpáteční cestě se stavujeme v Berouně, kde vracíme prázdné láhve od piva a nakupujeme pár drobností k jídlu. Zastavujeme se na večeři v Hájence v Sýkořicích, opět zde mají nějaké posezení místní obyvatelé. Není jich naštěstí pro nás tolik jako myslivců, takže se do lokálu vejdeme. Večeře i pití v nás mizí a my se vydáváme na cestu domů. Necháváme batohy na baráku, a aby nám slehlo, jdeme se podívat na přehradu Klíčava (postavena byla v letech 1948-1955 na Klíčavském potoku). Ta je kousek nad námi a my tam ještě nebyli, což je ostuda. Přehrada slouží jako zásobárna pitné vody, takže je tam zákaz koupání, leží navíc v Lánské oboře, kam je také zákaz vstupu. Procházíme se jen po hrázi a koukáme na ryby pod námi a na malebné okolí. Po návratu z přehrady odpočívám s knihou, ostatní jedou na dvě pivka do hospody U mostu ve Zbečně.Večer na baráku probíhá tradičně. Posezení u televize, konzumace piva a jídla, vyhodnocení dnešní akce i celé dovolené. Večer je trochu smutnější než obvykle, protože nám již zítra končí dovolená. Spát odcházíme postupně dle výdrže. Také dnešní den proběhl v pohodě. Počasí přálo, ušli jsme cca 8 kilometrů a viděli dost zajímavostí.

Sobota 18.6.

A je to tady. Dneska nám bohužel končí dovolená. Postupně se hrabeme z pelechů, snídáme. Čeká nás předávání objektu, takže kromě balení svých věcí trochu poklízíme barák. Než přijíždí paní domácí, máme vše naloženo v autě. Předání objektu probíhá bez problémů, nic jsme nerozbili ani neznečistili. Loučíme se s paní domácí a odjíždíme. Nemáme dnes v plánu návštěvu žádné pamětihodnosti či turistické zajímavosti, neb spěcháme domů (já mám grilování u příbuzných a Zbýňu čeká noční šichta). Zastavíme se jen na čerpací stanici, kde David tankuje svůj vůz a spěcháme dále do města Slaný. Zde necháváme auto na parkovišti u marketu a jdeme do centra. V Antošově pivovarské krčmě s pivovarem si dáváme pivo i nějakou chuťovku k pivu. Poté se trochu courneme po náměstí a jdeme do restaurace Ungelt. Zde si někteří kamarádi dávají také něco k jídlu. Pak již jedeme rovnou do Ústí nad Labem. David nás postupně vysazuje před našimi domovy a tím končí naše letošní dovolená. Dnes, jsme nachodili jen pár set metrů, ani je do statistiky nemá cenu zahrnovat.

Menší závěrečné vyhodnocení:

Tak máme za sebou dovolenou s pořadovým číslem 16. Doufám, že se všem účastníkům líbila a příští rok opět vyrazíme na týdenní akci v hojném počtu. Letošní ubytování, které jsme zajišťovali na poslední chvíli z důvodu zrušení rezervace na ubytování původní, bylo parádní. Místa v ložnicích jsme měli dost, zázemí (kuchyň, koupelna i WC) jsme měli též dobře vybavené. Umístění kus od vesnice mělo své výhody i nevýhody. Byl zde klid, na druhou stranu se některým kamarádům nelíbila delší večerní cesta z restaurace. V dnešní době nás též překvapilo, že ani jeden z operátorů neměl tady pod přehradou signál. Člověk si ovšem rychle zvykl, že ho nikdo neruší. Na výšlapech jsme za týden našlapali cca 82 kilometrů, což je solidní. Viděli jsme i dost zajímavých míst (rozhledny, hrady, přírodu atd.). Příprava před odjezdem, kdy se vybralo dost tipů na výlety, se vyplatila, program jsme měli pestrý. Námi navštívené restaurace a hospody měli velmi rozdílnou úroveň, od těch parádních, přes ty obyčejnější až po ty úplně hrozné. Na každé dovolené poznáme restauračních zařízení dost a můžeme je porovnávat a máme i na co po letech vzpomínat. Co se týče koupání, v přehradě Klíčavě, kde byla čistá voda, to nešlo (zákaz – zásobárna pitné vody). Berounka nás vzhledem ke své hnědé barvě a špinavé vodě k osvěžení nelákala. Vykoupali jsme se tedy jen na Kladně v krytém bazéně. Na závěr děkuji jako již tradičně Davidovi, který vzal auto a spolehlivě celou dovolenou odřídil. Je to docela oběť, neboť si nemůže v průběhu některých akcí dát pivko. Po té spoustě dovolených co spolehlivě odřídil, je to takový náš dvorní řidič. Až bude O.P.A.T. udělovat medaile za zásluhy, bude David první adept. Mějte se všichni co nejlépe a na další O.P.A.Ť.ácké akci ahoj.

Sepsali: Milan – sobota až úterý

Viktor – středa až sobota + vyhodnocení

v červnu 2011