Berounka – okolím Skryjí

Účastníci: Viktor, Monča, Zdena, Jarka, Jiřina, Líba, Dáša, Petr a Lenka, Hanka, Pavla, Honza, Johanka a Amálka

V posledních dnech nás sužují časté lijáky, avšak na sobotu hlásí slunečno a teplo, ale bohužel dusno. Jednou se naši meteorologové trefili.Tradičně se scházíme u soudu, vyrážíme brzo, neb cesta nás čeká daleká. Milan dnes bohužel nemůže, tak nás alespoň přijde pozdravit cestou do práce. Tak nalodit a odjezd. Provoz není nijak velký a první naše zastávka je před Rakovníkem v Tescu , kde pořizujeme snídani. Posnídáme ve stoje před obchodem a Dáša nás láká na melouna, kterého hodlá naporcovat na břehu Berounky. Trochu jsme se zakecali , takže rázně zavelím „odjezd“, v Pavlíkově u rozhledny už na nás čeká další parta turistů. Přivítáme se a jdeme se pokochat pohledem do krajiny. Přesouváme se do Hracholusk na Čertovu skálu . „ Jé, Hracholusky , to znám , tam je dobrý koupání“. Bohužel toto jsou Hracholusky jiné. Cestou vyprávím kamarádům v autě, že se mi ještě nestalo, abych cestou ke skále někdy potkala nějaké turisty. Jaké je moje zděšení, když cestou zpět potkáme tlupu asi 30 lidí /a bude hůř/. Na Čertovce je čím se kochat , výhled na Berounku je tady parádní . Pokochat a pořídit fotky a šupky dál, čeká nás toho ještě spousta. S malou pauzou v Týřovicích, kde si kupuji med, se přesouváme do Skryjí. Parkoviště se začíná plnit a já opět konstatuji, že to jsem tu ještě nezažila /a bude hůř/ . Viktor nás pendlem sveze dolů k řece, parkovacích míst tam není mnoho. Jen Monča s Dášou statečně seběhnou po svých. U odbočky na zříceninu Týřov se dělíme, zdravotní problémy bohužel každému nedovolí tuto poměrně náročnou trasu zdolat. Vodácký kemp je pro nás perfektní volba , pivo je dobré a dokonce já a Líba si dáváme historicky jíž po druhé třetinku chlazeného moku. Dle časového harmonogramu máme něco přes hodinu , než se kamarádi vrátí a tak si povídáme a relaxujeme. Je vedro a tak se po chvilce Pítrs zvedá a jde obhlídnout možnosti koupání, zpět se vrací již osvěžen, plavky má u Lenky v batohu, nikdo mu to neřekl. Pomalu se k nám připojuje druhá skupinka a s povděkem obklopí stánek , jsou hladoví a vyprahlí. Monča nám ukazuje svoje zničené nohy z nových bot, které si vzala předchozí den do práce a nové zranění z výstupu na Týřov. Jiřce není dobře a tak si rozloží lože a odpočívá, pán z kiosku se mylně domnívá, že jí takhle odrovnalo to malé pivo co si dala. Další kolo koupání , voda je prý studená, ale v tomhle vedru je to super osvěžení. Petr má noze jakousi vyrážku a poté, co mu Zdena řekne, že by se mohlo jednat o vážný problém, má pocit, že s každým novým pohledem na nohu, se mu vyrážka zvětšuje. Dostal spoustu rad a jistě navštívil odborníka./ na příští akci si to zkontrolujeme/ . Čekají nás Skryjská jezírka a tak neradi opouštíme příjemné posezení. Parkoviště „U ručiček“ je téměř plné, což jsem tady taky ještě nezažila /a bude hůř/. Cestou nás čekají dvě dřevěné lávky a bohužel, ne každý má odvahu je přejít. Takže boty dolů a přebrodit. Davy turistů proudící oběma směry , ani to v těchto místech neznám. Ovšem největší šok je, když se vrátíme k autům a na parkovišti stojí zájezdový autobus, tak to už je opravdu moc. Blíží se bouřka a tak operativně měníme příští cíl a jedeme do Šlovic k jezu . Zde se ještě někdo stihne osvěžit a rychle ke kiosku pod střechu, už bouří. Konečně dochází i na melouna. Tady se loučíme s Pavlou , Honzou , Johankou a Amálkou, mají ještě další program. Než dojíme a dopijeme, bouřka přestává a pořádně se ochladilo, což nám všem vyhovuje. Posledním cílem je hospoda „ U Rozvědčíka“. Narváno. A tak alespoň nakoukneme dovnitř a jedeme dál. V Roztokách na parkovišti se rozloučíme a již samostatně míříme k domovu. Já si chci ještě cestou vyfotit makové pole a posádka druhého vozu má stejnou myšlenku, takže se zase na chvilku zastavíme a povídáme si. Další loučení. Jako blesk z čistého nebe, mě napadne myšlenka, navštívit ještě starou část Loun. A tak se díky mobilům spojíme s posádkou druhého auta a máme další cíl výletu. Historické centrum je moc hezké, stojí to za to . Rychlá porada u kavárny a tak dnešní den zakončujeme kávou , dortíkem a zmrzlinou. A to by bylo, aby nakonec nebyla i točená. Ještě si prohlédneme katovu uličku a už opravdu končíme. Poslední loučení a hurá k domovům. Dnešní den jsme viděli opravdu hodně turisticky zajímavých cílů, což nám vynahradilo ten strach z míjení autobusů na úzkých silničkách kolem Berounky.

Kilometrů jsme našlapali různě, od 10 do 17. Nejvíce nachodila Dáša a Monča.

Užívejte léto a na nějaké další akci na viděnou

                                                                                               Hanka 19.6. 2020