Akce Covid 19 – II. aneb Malé Sedlo a okolí

Účastníci : Pan Zelený, pan Bílý, pan Hnědý a pan Červený

     Již déle než měsíc trvá krutá a nelidská karanténa kvůli koronaviru z WU-Chanu. Kdyby tam nežrali Kung  pao z netopýrů, třeba by k pandemii ani nedošlo.  Ale to nikdo neví. Každopádně  vláda povolila vycházky do přírody jen rodinám a nebo max. 2 jedincům pohromadě. A toho jsme využili. Byli jsme čtyři, respektive 2 skupinky po dvou jedincích. Takže jsme vládní výnos dodržovali, jak se na spořádané občany sluší.  Přesto ale, v rámci anonymity, používám přezdívky. Sraz akce pan Bílý určil na 13.15 hod. na Novosedlickém náměstí. První dorazil pan Červený, který ovšem přijel autem. To je škoda, neboť pan Hnědý, který dorazil s panem Zeleným trolejbusem, přivezl 2 láhve irské medicíny. Poupravili jsme si nasazené roušky a křepce vyrazili na rozhlednu. Trochu nás zabrzdili schody, v roušce nám to sípalo, jako když je v autě zanesený vzduchový filtr. Po vydýchání jsme pokračovali dál a pan Hnědý, který okolí dobře zná, nám vyprávěl nejrůznější zajímavosti. Třeba o letním kině, které se kdysi na kopci Sedlo nacházelo. My mezitím našli lavičky s prima výhledem na druhou stranu Labe.  Na most, kamenolom a sídliště Dobětice. Uvelebili jsme se na lavičkách , přičemž pan Zelený a pan Bílý vyndali z ruksaků hliníkové válce naplněné medicínou z Plzně. Co chtít víc. Řádně jsme si odpočinuli a potom pokračovali dál. Konečně jsme na vršku. Nejsme tu sami, dodržujeme odstup. Na rozhledně jsou jacísi lidé, jdeme si tedy sednout opět na další lavičky. Využíváme příznivého počasí a fotíme se pro další generace. Pan Hnědý vyndává  irskou medicínu a  plastové kalíšky. Jak jsem již psal, pan Červený nepije, jsme na to tři. Pan Bílý kalíšek s díky odmítá a vyndává svůj otlučený zlatokopecký plechový hrneček. To v ostatních vzbudilo veselí, ale já vím své. Ze skleniček jsem totiž obvykle donesl jen střepy a někdy ani to ne. Konečně se rozhledna uvolnila a my můžeme nahoru. Výhled je pěkný, kocháme se, ale ne dlouho. I další lidé chtějí nahoru. Uvolníme jim tedy místo a jdeme si opět sednout na lavičky. Těch už bylo dnes tolik, že v hovoru došlo i na lavičky Václava Havla. To pana Červeného řádně nastartovalo. Pan Zelený sahá do ruksaku a vytahuje chléb, prkénko, nůž a podomácku upečený bůček. To byla dobrota. Myslím, že ani na chleba nedošlo. Místo chleba jsme zakusovali irskou medicínku. Nálada se stala zádumčivá, začali se pět nějaké Sovětské písně.  Ostatní lidé si od nás počali držet velice rozumnou vzdálenost. A nebylo to jen výnosem vlády. Jakási maminka  dokonce svému dítěti ucpávala uši. Jedna medicína byla dopita, je čas se pohnout dále. Cestou dolů potkáváme proti nám davy lidí. Patnáctičlenné cikánské rodiny držíce v rukou pekáče s jídlem  pana Červeného opět nepotěšili. Na  Novosedlickém náměstí jsme chtěli doplnit kapaliny ve vietnamském obchodě, ale ouha. Měli otevřeno jen do 16 hodin. Proklatě, co teď.  Pan Bílý navrhuje trasu lehce pozměnit a jít okolo dalších večerek, jemu důvěrně známých. Podařilo se. Trocha rozruchu, ale nakonec bylo nakoupeno vše co jsme potřebovali a my mohli vyrazit na další cestu. Opět zastávka na lavičce, tentokrát v ulici Ovčácká stezka.  Došli jsme na zdymadla. Pomalu přecházíme na druhou stranu Labe a podél vody míříme do centra města. Pan Červený je netrpělivý a rád by byl již doma. Chce totiž natankovat ještě kdesi pivo. Pan Zelený a pan Hnědý naopak zpomalují. Pomalu nám dochází irská medicína. Jakási parta rybářů cosi vaří u svých stanů, pan Zelený jde na výzvědy. Nabízí medicínu a krátce poklábosíme. Jsme již u ruin kdysi největšího cukrovaru v Rakousku-Uhersku. Pan Hnědý volá paní Žluté, aby pro nás přijela k železničnímu mostu přes Labe. Ta musí mít radost. Konečně jsme na místě, dopíjíme zbytky a již je tu paní Žlutá. Nasedáme a jsme rozvezeni do svých domovů. Paní Žlutá řídí solidně, jen musí pootevřít okénko, neb by za chvíli sama nadýchala. Výlet se podařil a myslím, že se naší barevné skupince líbil.

Našlapáno  7 koronakilometrů

Pan Bílý  19.4. 2020