Všejany aneb výlet za časů Covid 19 – III.

Účastníci : Míša, Petr L., Jiřina S., Dušan, Viktor, Milan, Pítrs, Jára, Dáša, Jiřina, Zdenka, Monika S.

Další výlet v omezeném prostoru daném pandemií Covid 19 se uskutečnil v sobotu 9. května. Tvrdé podmínky se mírně zvolnily a tak můžeme vyrazit. Dnešní parta byla luxusní. Přišla se na nás podívat  minimálně po 12 letech Míša. Jiřina z Děčína měla taky pár let pauzu a Jiřina od Petra měla premiéru. Paráda. Jelikož vlaky měly výluku, museli jsme se všichni sejít na nádraží Střekov. Já to měl v pohodě, v šest hodin a dvacet minut jsem křepce vyšel z domu a po pěti minutách mě vítala Dáša chlebem a ....bábovkou. Rychle jsem si vyzvednul z automatu kávu a šel se občerstvit.Přichází Viktor, Jiřina a Petr.  Sotva jsem spolykal bábovku, tak dorazil Pítrs, Dušan a Jára. O chvilku později přichází Míša a po chvilce doráží pseudovlak Regio se Zdenkou, Jiřinou a Monikou. Sakra. 12 turistů, z toho mají čtyři průkaz DÚK. To bude. A bylo. Jelikož na Střekově je nádražní pokladna mimo provoz, kupuje se jízdenka ve vlaku u průvodčího. A to byl kámen úrazu. Průvodčí byl mladý hošík, kterého jsme tak vyvalili svými požadavky, že nám za odměnu vystavil jízdenky bez sebemenší slevy. No, bylo to trpké ponaučení, ale už jsme přišli o víc peněz. ČD nás zase podvedly. Možná nechtíc a nechci mladého muže vláčet po ulicích, ale takhle si moderní služby nepředstavuji. Styďte se holomci, musíte zlepšit práci v uličkách vagonů. Petr měl v lednu narozeniny a jelikož nás od té doby nespatřil, dal láhev zvanou Myslivec v plen. Dopadlo to tak, že ji vypil Milan, Petr a někdo z kupé č. 2. Cesta ubíhala, jen slunce jsme museli clonit hadrama ve vagonu. Úspěšnost byla poloviční. Konečně Nymburk. Radostně vystupujeme, přičemž polovina tlupy se hrne na opačnou stranu vlaku. Omyl byl záhy objasněn a tak končíme nakonec na peróně ČD Nymburk. Co dál ? Vlak jede za 40 minut, máme čas se rozprchnout. Část party jde prozkoumat Nymburk a jeho krámy. Paráda, potraviny jsou na dohled. Ihned jsou vykoupeny všechny plechovky Pilsner. Dušan se ptá ve vedlejším řeznictví po jelitách a prejtu, avšak odpovědi jsou negativní. Jdeme zpět k vlaku. Zbytek party se na nás zubí před nádražím a tak jdeme do vlaku. Jak jinak, 15 minut zpoždění. Nevyjeli jsme na čas, ale do Všejan jsme dorazili. Obligátní foto na nádraží a jdeme. Ne dlouho. Na návsi se hroutíme do starých lavic a dáváme si pauzu. Jíme, pijeme i místo pro vtípky se najde. Pod Járou se starší lavička  částečně zhroutila. Nakonec se jde dál. Z pole se noříme do lesa a je na čase neboť slunce začíná pálit. Je to zatím regulérně nejteplejší den v roce 2020. Procházíme lesem a modlíme se, abychom si někde sedli. Konečně. Před námi je tzv. Mordová rokle. Jde o místo kde se nachází vojenské bunkry, mezi nimi i tajemný objekt V – 531. Pro fajnšmekry doporučuji film  https://www.csfd.cz/film/117030-mordova-rokle/prehled/ Zde jistě každý vojín dostane vše, po čem jeho khaki srdce touží. My si tam odpočali, jen Dáša se zjevně zamilovala do vojenské historie. Jistě tu nejsme naposledy. Dosrkáme Bernarda a hurá dál. Čekají nás Milovice. Mnozí podcenili kilometry a cesta se jim počala zdát dlouhá.  Ale kdepak. To se jen tak tváří. Milovice nás vítají za ohradou. Jsou tam tuři a divocí koně. Koně jsou divocí a tuři mají tlusté a dlouhé ..........rohy. Jak jinak. Prohlédneme si tyto relikty divočiny  a jdeme dál. Už pleteme nohama a najednou je tu centrum města Milovice. Vpravo Penny market, vlevo Tesco. Dávám 20 minut rozchod s tím, že sraz bude u Tesca před vchodem. Jdu k vietnamcům a kupuji si rýži a kuřecí s sebou. Během 5 minut je 90 % oddílu okolo mě a usedají okolo kontejnerů jako staří bezdomovci. Některé ženy si pro pohodlí berou ještě všelijaké papírové tvary, na kterých se jim prý hezky sedí a tlačí je na těch správných místech. No nic. Nasypu do sebe rýži a kuřecí a velím k odchodu. Moc se jim nechce a zaslechnu i nějaké řeči o jízdě vlakem z Milovic. No, to tak, darebáci. Nic nebude, jdeme 100% trasu. Projdeme si Milovice, dnes již nic nenaznačuje, že šlo o vojenské město. Vedro je dnes enormní, vlečeme se jako mrchy. Odpočinek volíme u Italského hřbitova. Dušan vytahuje svoje nohy z bot a nechá je chladit na vzduchu. Tiše pokukuji, mrtví naštěstí z hrobu nevstávají. Je tu zakopáno 6 tisíc mrtvých, z toho 5 tisíc Italů. Co dodat ­...

Dormire dolcemente e bere un po 'di liquore per noi

Pak už jsme se drápali do kopce, pak z kopce a najednou – hurá – Lysá.  Původně jsem chtěl partě ukazát hrob herečky Růženy Merunkové, která by měla ležet v Lysé nad Labem, ale včas jsem zjistil, že paní je stále naživu. Tak snad příště. Jdeme do centra města. Míša si dala v kavárně kávu a jdeme dál. Hospoda U Labutě  nás uspokojuje. Dušan hrozí objednávkou husího stehna s bramborovým i houskovým knedlíkem, ale nakonec kapituluje a dá si jen plzeň. Špatnou.  Ostatní dají přednost vínu, kávě a nebo pivu Šporkovo moudro. Po vzájemné domluvě se dereme na nádraží na osobák. Lístky kupujeme tak tak, vlak stihneme v pohodě. Ve vlaku se společensky bavíme a potkáváme i dávné známé. Viz. Holajda. Vše končí na Střekově, kde část party končí a s tím i dnešní výlet.

Dle měření dnes 17 km  Milan.