Autovýlet po rozhlednách

Účastníci:Viktor,David,Alena,Iveta,Jára,Lenka a Petr

Dne 27.6.09 se uskutečnil plánovaný výlet auty na rozhledny v blízkém okolí.Odjezd v 9hodin se nezdařil,ale krátce po 9hodině jsme vyráželi 2auty.Role řidiče se zhostili David(s osádkou ve složení Iveta,Alena a Jára) a Viktor(s osádkou ve složení Lenka a já). Při vychutnávání výhledů do krajiny nikdo z nás netušil,že to bude jediný výhled,který na tomto výletu uvidíme.Po návratu dolů začala většina z nás svačit a někteří si tuto chvíli zpestřili hledáním pokladu.Jára se svou GPS a návodem z internetových stránek Geocachingu naváděl,kde by měl poklad ležet,ale smrk pod kterým je poklad zřejmě schovaný jsme nenašli.S tím že zkusíme štěstí na další zastávce jsme se vydali na cestu zpět k autům. Jako první náš cíl byla rozhledna v Merbolticích,kam jsme se vydali po Střekovské straně přes Těchlovice a Rychnov.V čele naší velké kolony jel David,který zcela nepochopil kudy vede cesta na rozhlednu.Po příjezdu do Merboltic jsme asi v půlce obce viděli ukazatele směřující na polní cestu k rozhledně,ale k našemu údivu David toho nedbal a celou obec projel ačkoliv se Viktor snažil dát všemožně najevo,že by měl zastavit.Když jsme se ocitli ve Starém Šachově došlo na výměnu názorů obou řidičů Davida s Viktorem.Po ostřejší debatě jsme se vrátili do obce a zaparkovali nedaleko ukazatele zaparkovali.Vydali jsme se na rozhlednu a zanedlouho jsme se ujistili,že v předchozích dnech pršelo.Polní a posléze lesní cesta byla bahnitá,ale nás to neodradilo a po pěkném výšlapu jsme dorazili na rozhlednu.Zde jsme vystoupali, postupně všichni,na dřevěnou rozhlednu (kterou z větší části financovali obyvatelé obce Merboltice). Kdysi tu stála rozhledna a místní lidé chtěli a nakonec postavili tuto pěknou dřevěnou věž. Zasedací pořádek se dodržel a my vyrazili opět do Starého Šachova,ale tentokrát jsme nabrali směr Valkeřice,protože naším cílem byla rozhledna Kohout nedaleko této obce.K našemu zděšení jsme na odbočce do této obce našli značku zákaz vjezdu.Jelikož jsme už při cestě do Merboltic viděli zákazovou značku z druhé strany,váhali jsme co dál.Pak to vzal do svých rukou David a zákaz nezákaz jedeme na rozhlednu a vyrazil a Viktor ho následoval.V obci jsme pak pochopili proč tam zmíněné značky jsou,protože se pracovalo na místní komunikaci.David zjistil od místních kudy na rozhlednu.Projet se dalo,jen nám v cestě stál bagr.Ten však za chvíli uhnul a my mohli projet.Zaparkovali jsme auta na menším parkovišti a vzhůru do lesa na rozhlednu.Než jsme vešli do lesa panovala nejistota,zda jdeme správně,ale David nás ujišťoval,že ano a jak se později ukázalo měl pravdu.V lese nám pomohl GPS navigátor Jára a my se vydali opět bahnitou cestou na rozhlednu.Když jsme se dostali k rozhledně Kohout nedalo mi to a jako první vystoupal vzhůru.Kohout je rozhledna,která má spodní část z kamene a na ní železnou konstrukci.Jelikož se jedná o dost poničenou rozhlednu,kde chybí některé části,tak se nahoru nikomu moc nechtělo.Odvahu našel kromě mě také Viktor a Jára.My co jsme byli nahoře můžeme říct,že konstrukce je pevná,ačkoliv to na první pohled nevypadá.Vzhledem k okolním stromům jsme ani my co jsme rozhlednu zdolali neviděli víc než okolo stojící stromy,které rozhlednu přerostly.U této rozhledny jsme se opět pokusili najít poklad podle Járovi navigace,ale opět marně.Zídka kde měl být poklad schován byla zarostlá a tak jsme odcházeli s tím,že to zkusíme na dalším místě.Po té co jsme na silnici oklepali bláto z bot jsme nasedli do aut a vyrazili směr Buková hora. Po minutí obcí Verneřice a Příbram jsme stanuli u známého vysílače,který vypadal jinak než ho známe.Padala mlha a tak byla vidět jen spodní část,což si Jára hned vyfotil.Po silnici jsme se dostali k „Děčínské boudě“,kde jsme na nějaký čas vypustili kotvu. První nabídku k jídlu o poslední porci polévky jsme odmítli.Někdo si dal jen něco k pití a někteří z nás i něco pojedli. Jára zde zakoupil 3D pohled Českého středohoří,který nás všechny zaujal.Jeden exemplář zřejmě uvidí i naše kronika.Byla to příjemná hospůdka,kde měli na stěnách myslivecké trofeje(včetně kůže z divočáka)a fotografie z historie vysílače.Jára udělal několik fotek a pak jsme se chtě nechtě rozloučili.Mlha spadla ještě níž,ale my přesto šli na nedalekou Humboldtovu vyhlídku.Je to skalnaté místo ze kterého je výhled do krajiny.Díky mlze z ní dnes nebylo nic vidět.Viktor nám jen popsal co že tam dole,kde vidíme mlhu,je.Po té jsme opět nasedli do aut a vyrazily na poslední rozhlednu u Náčkovic. Vrátili jsme se zpět a opět projeli Příbram a Verneřice a nabrali směr Náčkovice.Před panelovou a polní cestou jsme zaparkovali auta a vyrazili k rozhledně.Mlha už byla dost nízko a tak nás tolik nepřekvapilo oznámení pokladní na rozhledně:„Vstupné po vás nechci,stejně není nic vidět“.Po této zprávě jsme vystoupali na tuto rozhlednu která má železnou konstrukci a dřevěné opláštění.Paní měla pravdu a nám se naskytl podobný pohled jako z Humboldtovy vyhlídky.Nahoře se uskutečnilo focení,které mělo zajímavý vrchol.Pro lepší dojem z fotky vylezl Viktor po železném žebříku a otevřel poklop do dalšího patra,kde jsou umístěny antény.Vyvolalo to náš smích,který tak upozornil dole sedící pokladní a ta Viktora okřikla.Bylo po smíchu a my scházeli pomalu po železných schodech dolů.Pak nastalo poslední hledání pokladu.Poblíž rozhledny měl být pod placatým kamenem poklad.Po krátké chvíli jsme to už chtěli vzdát,ale nakonec nás Jára navedl na správné souřadnice a někteří z nás zapadli do keřů a stromů a hledali.Do třetice všeho dobrého se povedlo Járovi s Lenkou poklad nebo spíše schránku (přezdívanou „kéšku“ – zřejmě z angl.slova cache-skrýš,úkryt) najít.Prohlédli jsme si jak taková schránka vypadá a co obsahuje.Lenka udělala zápis a vložili jsme do ní oddílovou vizitku.Tím skončilo naše putování po rozhlednách,ale nikoli výlet. Po návratu k autům jsme jeli na oběd do obce Habřina,kam nás vedli dobré zkušenosti některých členů.Pojedli jsme,popili a debatovali o výletě a jiných věcech.Populárním jídlem byla jelení směs.Překvapilo nás také pivo.Nikoli svou chutí nebo barvou,ale množstvím.Nemělo ani 3dcl,jako malé pivo ani 0,5l jako velké pivo,ale 0,4l.Jak jsme pak usoudili zřejmě „střední pivo“.Na otázku nám číšnice odpověděla,že to tu takto točí.Po příjemném obídku jsme se sešli opět u aut a nastalo loučení s Davidem a Alenou,kteří jeli do Litoměřic.My ostatní jsme nasedli a vyrazili do Ústí,kde jsme se postupně rozprchli ke svým domovům.

Kilometráž: 9 km

Petr Staněk