Letní mini výprava na Mácháč

Účastníci: Viktor, David, Alena

Na sobotu 15.8.2009 jsme s Milanem místo plánované akce se spaním pod širákem operativně připravili kratší akci O.P.A.T.u v okolí Máchova jezera. Počasí bylo hlášené jako vyloženě letní, po ušlapání několika kilometrů mělo následovat posezení v restauraci, eventuálně koupání. Již před začátkem akce bylo jasné, že jsou dovolené (navíc jsme o akci dali vědět pár dní před startem), takže nepřijde moc lidí. Bohužel byla nakonec účast ještě o něco slabší, než jsem čekal. Na hlavním nádraží v Ústí nad Labem jsme se v 9:15 hodin sešli jen tři: David, Alena a já. Hlavní organizátor akce Milan makal na haciendě (celé letošní léto se na oddílovou akci nějak nemůže urvat) a ostatní kamarádi měli také jiný program. Vlak jede včas, jedeme až do České Lípy, zde přesedáme do lokálky, která nás odveze do Provodína (železniční zastávka Jestřebí). Odjezd zdržuje skupinka cyklistů, kteří přijíždějí na poslední chvíli a nemohou do vagonu narvat kola. David hudruje, co je to za divné sportovce, že jedou vlakem, když mají kola. Samotná jízda vlakem je již v pohodě. Další problém nastává při našem vystupování. Máme co dělat, abychom se přes kola prodrali ven. Vycházíme z nádraží a rozhlížíme se. Protože to tady neznám, raději kontroluju několikrát trasu dle mapy. Dost často se nám v oddíle stává, že začátek akce podceníme a trochu bloudíme. Na zříceninu hradu Jestřebí dnes nelezeme, schováváme si jí na příště. Začíná být pařák, dáváme si v hospodě Dřevěnka pivko na cestu. Procházíme vsí a přes rušnou hlavní silnici po červené turistické značce míříme do lesa. Slunce praží, schováváme se v lese, kde je podstatně příjemněji. Pohodovým tempem šlapeme po lesní pěšině a probíráme různá témata. Po několika kilometrech přicházíme k rozcestníku Nad Černou roklí, odpočíváme a občerstvujeme se. Po kratší přestávce sejdeme několik set metrů do údolíčka k dalšímu rozcestníku. Zde se rozhodujeme, zda jít dále po červené turistické značce Vůbčařskou roklí, nebo se vydat po zelené turistické značce k Braniborské jeskyni a pokračovat Dlouhým dolem. Vítězí varianta s jeskyní. Po chvíli k ní přicházíme. Od cesty je to k ní cca 50 metrů, ovšem vidíme spíše velký převis než jeskyni. David prohlašuje, že na ní není zvědav a čeká na nás u cesty. Já s Alenou se jdeme podívat blíže. Pod převisem jsou zbytky ohniště, slouží zřejmě k přespávání trampů. Pokračujeme Dlouhým dolem až k Novému rybníku. Jedná se o rybník určený ke komerčnímu rybaření. Chytíš rybu, zaplatíš za ní a jdeš domů. Ke koupání to tu moc není, voda je plná sinic. V okolí rybníka jsou chaty, zahrádky a rekreační střediska. Čeká nás jen kousek cesty a jsme takřka v centru Starých Splavů, v restauraci Na Rybníčku. Opět se občerstvujeme, je tady docela plno. Sice je vedro, ale do koupání se nám nechce, raději pojedeme dřív domů. Na pláži třeba posedíme při jiné oddílové akci, na kterou dorazí víc kamarádů. Pro jistotu Jdeme na nádraží zkontrolovat, kdy nám jede vlak. Máme čas, procházíme se ještě po Starých Splavech. V cukrárně si ještě osladíme život a jedeme domů. Courák nás veze až do Děčína. Ve vlaku je vedro, ale cesta docela utíká. Závěr cesty mezi Benešovem nad Ploučnicí a Děčínem nám zpestřuje jeden místní týpek, který přistoupil. Je již nacucanej, pije lahváče a jí k němu čokoládu. Něco si pro sebe mumlá a po chvíli pouští nahlas rozrachtanej tranzistorák. Čeká kdo se chytne. Jeden starší pán to nevydrží a něco mu říká. V tu chvíli začíná dlouhý monolog. Týpek semele všechno. Že jemu nebude nikdo nic zakazovat, že je svoboda, něco blekotá o náboženství i politice. Nikdo se s ním nebaví, ani dotyčný pán ho již neumravňuje, stejně pořád mele. Je to pořádnej otrava. Naštěstí jsme již v cílové stanici. V Děčíně přestupujeme na rychlík a míříme do Ústí nad Labem. Vyhodnocení v restauraci nebude, neboť jsme docela utahaný a Davida s Alenou čeká ještě cesta do Litoměřic. Jdeme jednou jako správní slušňáci rovnou domů. Dnešní akce se vydařila. Škoda, že se nemohlo zúčastnit více kamarádů. Počasí bylo dobré, teplo se dalo v lese vydržet. Příště (asi až za rok) by se mohlo vyjet i dříve. Možností kam v okolí Mácháče vyrazit je dost. Když nás bude větší banda, můžeme blbnout na pláži či ve vodě. Osvěžoven je zde také velké množství. Návrat může být až večer, v létě je vidět dlouho. Pro náš mini team to však dnes bylo dostačující. Ušli jsme pohodových přibližně 12 kilometrů a odpočinuli si od pracovního ruchu. Důležitý byl i klídek při pochodu. Pouze na začátku trasy jsme potkali dva turisty a o chvíli později dvě cyklistky, jinak jsme šlapali liduprázdnou přírodou. Zdravím všechny kamarády a na další akci O.P.A.T.u ahoj.

Sepsal: Vik

19.8.2009