PAMÁTNÁ HORA ŘÍP

(aneb O.P.A.T. po stopách praotce Čecha)

Účastníci: Jára, David, Alena, Dana, Iveta, Viktor

Další oddílový zimní výlet jsme naplánovali na známou českou horu Říp. Počasí mělo být solidní, sněhové bouře nehrozily, očekával jsem vysokou účast kamarádů. Sraz byl poměrně časný, ale všichni dorazili včas. Přišlo o něco méně lidí, než bylo předběžně nahlášeno, důvody byly různé: práce, rodina, nemoc atd. Na hlavním nádraží v Ústí nad Labem jsme se sešli čtyři a David s Alenou přistoupili v Lovosicích. Ani se nerozsedíme a přestupujeme v Roudnici nad Labem do motoráčku, který nás odváží do Vražkova. Tady začíná náš dnešní O.P.A.Ť.áckej pochod. Vystupujeme, rozhlížíme se a po žluté turistické značce míříme na Říp, který se majestátně tyčí před námi. Dana vytahuje fungl nové turistické hůlky a učí se s nimi pochodovat. Procházíme vsí, prohlížíme si starší baráčky, nové vilky a více či méně upravené zahrádky. Za obcí nás turistická značka vede do terénu. Šlape se nám dobře, není bláto, je umrznuto. Trochu nás zaskočili zemědělci, kteří nám zorali pole i s pěšinou která vedla při něm. Naštěstí jdeme po hroudách a v brázdách jen asi 150 metrů, pak zabočujeme do lesa. Až k úpatí Řípu je cesta dobrá, poté začíná prudce stoupat a je namrzlá. Jdeme opatrně, kameny na cestě jsou ostré, neradi bychom si něco zlámali. Po delším stoupání jsme na první vyhlídce, která se jmenuje Pražská. Výhled je poměrně solidní. Pak pokračujeme k rotundě. Jde se špatně, všude kolem je ledovka. Opravenou rotundu okukujeme pouze zvenku a kvůli ledovce vzdáváme cestu ke vzdálenější vyhlídce s výhledem na České středohoří. Raději jdeme do chaty na občerstvení. Chatička je útulná a máme štěstí, že si můžeme na půl hodinky sednout. Od 10.30 hod. je totiž celá chata zamluvená pro větší skupinu turistů. Vymezený čas nám stačí, dáváme si čaj či svařák, někdo ochutnává i závin. Povídáme si se starším manželským párem, zdejšími zaměstnanci. Letos chata slaví 100 let výročí od otevření a stálým problémem je chybějící voda. Zvedám kamarády, kteří by byli schopní si povídat až do večera a pokračujeme v pochodu.Jdeme po červené turistické značce, cesta připomíná ledové bobové koryto. Jdeme raději při kraji cesty v listí, chvílemi i lesem. Přicházíme na Mělnickou vyhlídku, rozhled je dobrý. Při odchodu jede David frajersky po ledové krustě. Ujede asi 20 metrů po nohách a 10 metrů po zadku. Vyvaleně brzdí holýma rukama a končí hlavou mezi stromy. Naštěstí se mu až na pár nepatrných oděrek nic nestalo. Potkáváme skupinku turistů, zřejmě se jedná o ty, kteří mají zamluvené posezení v chajdě na vrcholku. Jinak jsou to debilní pejskaři, pobíhá kolem nich na volno smečka psů.U rozcestníku pod Řípem se vydáváme vzrostlou alejí do Krabčic. Tato vesnice nás zaujme různorodým smradem. Jak procházíme jednotlivé ulice, cítíme postupně: prasata, krávy, koně, drůbež, siláž a další neidentifikovatelné pachy. Jinak jsou Krabčice celkem velká obec, procházíme jí docela dlouho a šlapání po silnici nás již nebaví. Naštěstí se cesta stáčí ze silnice do lesa, kde se jde příjemněji. Konečně je před námi Roudnice nad Labem. Rozhodujeme se, že z chodu zmákneme i rozhlednu a až poté navštívíme nějakou restauraci. Ptáme se místního chlapíka jak se nejlépe dostaneme k místní rozhledně. Celkem srozumitelně nám vysvětlí cestu a za 15 minut stojíme před ní. Kratochvílova rozhledna je opravená a i když je ze dvou stran přerostlá stromy, na zbývajících stranách je pěkný výhled na město. Když se dostatečně pokocháme, jdeme do restaurace na náměstí. Dáváme si pití a po oznámení, že mají dole svatbu, a že si na jídlo počkáme nejméně hodinu, raději odcházíme (děvčata si jen zlepší náladu banánem se šlehačkou). Jako další štaci zkoušíme pizzerii kousek vedle. Járu zde potěší Plzní v lahvích, mne a Davida naštvou neskutečně teplým Staropramenem. Ovšem pizzu mají skvělou, všichni si pochutnáváme. Vlaky z Roudnice nad Labem jezdí pravidelně a poměrně často. Na jeden z nich pomalu odcházíme. Vlak jede přesně, dráhy se dnes překonávají. Zabíráme kupé a vyhodnocujeme dnešní akci. Ve vlaku se již nic zajímavého nestane, v družném hovoru cesta příjemně ubíhá. David s Alenou vystupují v Lovosicích, my ostatní jedeme do Ústí nad Labem. Dnes ani nejdeme posedět do restaurace, míříme rovnou domů.  Dnešní zimní akcička se vydařila. Přišlo dost kamarádů, počasí bylo parádní. Nikdo se na těžkých zledovatělých terénech nezranil, což je asi největší úspěch. Ušli jsme přibližně 13 kilometrů. Jinak bych rád všem členům i příznivcům O.P.A.T.u sdělil, že dnešní výšlap byl jubilejní 150 oddílovou akcí. Všichni kdo dnes přišli, dostali Účastnický list, který jim dnešní jubileum za pár let snad připomene. Musím na tomto místě také pochválit Danu a Járu za zásobení dnešní výpravy pitím (becherovka, medovina, grappa – italská kořalka z vinných šlupek). Dále chválím Danu za udržování dobré nálady na trase. Spolehlivě nás rozesmávala ať již úmyslně nebo nechtěně. Na dalších akcích ahoj a ať brzy oslavíme další jubilejní akci O.P.A.T.u.

Vysloužilá sopka

Při pohledu na dnes utěšenou a poklidnou kupu člověk rozhodně nemá pocit nebezpečí. Přitom by stačilo, aby praotec Čech přišel o pár milionů let dřív, a místo o mléku a medu by nejspíš mluvil o popílku a žhavé lávě. Není totiž žádným tajemstvím, že Říp je vyhaslá sopka, přesněji řečeno obnažený zbytek sopouchu. Stejně jako homole nedalekého Českého středohoří, i on už má nejlepší léta za sebou: naposledy si zasoptil ve třetihorách a toho, že by se ještě probudil, se bát nemusíme. Ještě než vystoupáte k románské rotundě na samém vrcholku hory, spatříte vlastenecké heslo „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp,“ zvěčněné na štítu malebné turistické chaty. Dřevěné stavení, které dělá nedaleko vrcholu hory společnost kamennému kostelíku, bylo postaveno roku 1907 a slouží dnes především jako občerstvovací stanice pro poutníky znavené náročným výstupem.

Rotunda sv. Jiří

Zvláště v parném létě člověk ocení chladivé kamenné zdi románské rotundy na vrcholku hory. První zmínka o této stavbě pochází z roku 1126 (mimochodem tedy rok po Kosmově smrti). Kníže Soběslav I. nedlouho předtím (18. února) vyhrál v bitvě u Chlumce, nedaleko Ústí nad Labem, kde porazil německého krále Lothara. Aby se na to hned tak nezapomnělo, nechal obnovit pobořený řipský kostelík a postavit západní kruhovou věž. Při této příležitosti přijel vážený pan olomoucký biskup Jindřich Zdík, aby kapli vysvětil. Původně byla ovšem zasvěcena svatému Vojtěchu a teprve později (první zmínka o tom pochází z počátku 16. století) bylo její svěcení změněno na svatého Jiří. Dnes se občas uvádí se jmény obou svatých – snad aby se světci nehádali.

Kratochvílova rozhledna v Roudnici nad Labem

Rozhledna v příměstském parku v Roudnici nad Labem je bezesporu zajímavým architektonickým dílem s neméně zajímavým výhledem na České středohoří a se snadnou dostupností. Přesto se však netěší tak velké návštěvnosti jako jiné rozhledny v naší republice. S nápadem zbudovat na okraji parku betonovou věž, která by sloužila k výhledu, přišla Rolnická záložna Podřipská v roce 1934, kdy slavila své 60. výročí založení. Na návrh pražského architekta O. Štěpánka stavbu provedli stavitelé A. Hádl a F. Hájek. Rozhledna tehdy přišla na 200 tisíc korun a byla pojmenována po zakladateli záložny – Václavu Kratochvílovi, sedlákovi z nedaleké obce Lounky, který byl v 19. stol. významným představitelem podřipska a zájmy jeho obyvatel hájil v říšském i českém sněmu. Jeho osobnost připomíná velká plastika u vstupu. Poprvé se návštěvníci z této rozhledny podívali do okolí 11. října 1935. K lepší orientaci sloužily rytiny na ochozu věže znázorňující význačná místa a hory viditelná z rozhledny. Rytiny byly na bronzovém plechu a provedeny dle návrhu roudnického malíře prof. Kalouse. Bohužel později vzaly tyto informační tabulky „za své“. V současné době je výhled omezen vzrostlými stromy (především jižním a východním směrem), přesto však můžeme v plné kráse obdivovat severním směrem vrcholky Českého středohoří. Na opačné straně lze mezi stromy spatřit bájnou horu Říp. Rozhledna prošla na podzim 2005 rekonstrukcí a i nadále láká turisty k pěkným výhledům.

Zpracoval: Vik

5.2.2008